Čas jen pro mě

První italská lékařka

Její otec, Alessandro Montessori, byl účetní ve státní správě. Matka Renilde Stoppani byla na svou dobu vzdělaná dáma, která ráda a hodně četla.

Když Maria s výbornými známkami odmaturovala na technickém institutu Regio Istituto Tecnico Leonardo da Vinci, měla v úmyslu se věnovat matematice a technickým oborům a stát se inženýrkou. Nakonec se rozhodla studovat medicínu, ačkoli jí to otec rozmlouval.

Na univerzitě seděla sama mezi muži, kteří jí dávali najevo, že tam nepatří. Pitvy musela provádět odděleně, aby „nepohoršovala“. Ale nevzdala se. V roce 1896 se stala jednou z prvních lékařek v Itálii.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Rita Levi-Montalcini (†103): Slavná lékařka a „matka“ neurologie nebyla nikdy zamilovaná

Osudová láska a utajovaný syn

Po promoci nastoupila do univerzitní nemocnice San Giovani. O každé diagnóze přemýšlela a neustále se vzdělávala, proto se zúčastnila výzkumného programu na psychiatrické klinice v Římě. Tam potkala kolegu Giuseppe Montesana. Vášnivý vztah nezůstal bez následků a Maria otěhotněla. 10. března 1888 se narodil syn Mario. Giuseppe se ale oženil s jinou ženou a Maria řešila, co dál. Syna předala do pěstounské péče rodině blízko Říma.

Mario vyrůstal s vědomím, že jeho biologická matka existuje, ale oficiálně vystupoval jako její „příbuzný“. Když ji vídal, oslovoval ji „paní Montessori“.

Ona, slavná pedagožka obklopená dětmi. A chlapec, který jí nemohl říkat mami.

Teprve v dospívání se jejich vztah začal proměňovat. Mario se k ní připojil a postupně se stal jejím nejbližším spolupracovníkem. Cestoval s ní po světě, organizoval kurzy, chránil její dílo.

Přesto se nabízí otázka: Lze dohnat roky, které chyběly?

Co by vás ještě mohlo zajímat

Hillary Clinton (78): Žena, která odmítla zůstat ve stínu manžela

Žena, která věřila dětem víc než dospělým

V roce 1907 Maria Montessori otevřela v Římě první Casa dei Bambini. Děti z chudinské čtvrti najednou pracovaly soustředěně, samostatně, s radostí. Svět byl fascinován. Děti dělaly pokroky a v pěti letech četly a psaly.

Montessori tvrdila, že každé dítě má v sobě přirozený řád a touhu učit se. Stačí mu dát svobodu, respekt a připravené prostředí. Na podzim 1908 už fungovaly podle jejích přincipů čtyři mateřské školy v Římě a jedna v Miláně.

Byla průkopnicí v době, kdy se děti vychovávaly přísností a autoritou.

Tip na knihu

Kniha navazuje na předchozí dva tituly autorek, Montessori batole a Montessori miminko. Montessori dítě se věnuje výchově dětí od 3 do 12 let, s přesahem do období 12-18 a 18-24 let. Tím pokrývá celé dětství, jež podle principů Marie Montessori končí právě až ve 24 letech. Stejně jako v předchozích dvou dílech poskytuje velmi detailní rady jak zařídit domov, aby dítěti poskytoval optimální, podnětné a zároveň bezpečné prostředí, věnuje se tomu, jak podporovat společenský a morální vývoj dítěte, zabývá se praktickými otázkami ohledně osobní hygieny, spánku, stravování, rytmu dne i ročních období a klade důraz na vedení dítěte k samostatnosti. Zároveň nám předkládá, stejně jako v předchozích dílech, osobní Montessori příběhy z různých koutů světa. (Vydalo nakladatelství Esence.)

Odkaz, který je větší než osobní příběh

Její metoda přežila války i diktatury (odmítla např. spolupracovat s fašistickým režimem Benita Mussoliniho). Byla třikrát nominována na Nobelovu cenu míru. Do posledních let života cestovala, přednášela a psala.

Mario po její smrti dál šířil Montessori pedagogiku a stal se strážcem jejího odkazu.

Možná právě jejich komplikovaný vztah je důkazem, že lidský život není černobílý. Maria Montessori nebyla dokonalá matka ani bezchybná světice. A právě proto je její příběh tak fascinující. Protože nám připomíná, že i ženy, které mění svět, zůstávají jen lidmi.

Maria Montessori předběhla dobu nejen v pedagogice, ale i osobně. Byla ženou, která chtěla profesní svobodu v éře, kdy to bylo téměř nemožné. Zaplatila za to cenou, kterou dnes dobře známe: dilematem mezi mateřstvím a kariérou.

Je snadné ji soudit z dnešního pohledu. Nebylo to ale rozhodnutí z nedostatku lásky. Bylo to rozhodnutí z tlaku společnosti.

Zdroje informací: zijememontessori.cz; montessori-ami.org a www.biography.com