Čas jen pro mě

Bojoval na moři i na souši, několik let strávil v zajetí. Pak znovu získal svobodu a opět byl vězněn. Nakonec se proslavil jako nejznámější španělský spisovatel.

Chudý šlechtic

Narodil se zřejmě 29. září 1547 ve španělském Alcalé de Henares do rodiny zchudlého šlechtice a ranhojiče Rodriga a jeho ženy Leonor. O Miguelově dětství se toho moc neví. Měl asi sedm sourozenců a Cervantesovi se dost stěhovali.

Na systematické vzdělávání dětí nebyly peníze. Miguel navštěvoval jezuitskou školu, pak nějakou dobu studoval na univerzitě v Salamance, ale tu nedokončil. Hodně a rád četl, zvlášť poezii.

V roce 1569 byl mladý muž obviněn, že v duelu zranil jistého Antonia de Siguru, a před zatykačem uprchl z Madridu do Říma.

Jako chudý šlechtic neměl moc na vybranou. Pro mladíky se vznešeným původem se nabízela jen tři vhodná a čestná povolání – jít do armády, stát se knězem nebo zkusit štěstí na královském dvoře. Miguel zvolil první cestu, i když před vstupem do armády chvíli sloužil u papežského vyslance kardinála Giulia Acquavivy. Právě monotónnost této práce ho brzy začala nudit. Snil o dobrodružství a o neznámých zemích, a to nabízela vojenská služba.

„Každý, kdo mnoho cestuje a čte, vidí také mnoho a mnoho se dozví.“

Statečný voják

Novopečený rekrut si užíval Říma, jeho divadel i útulných hospůdek. Naučil se plynně italsky a pustil se do čtení starověké literatury. Pak byl mladý voják, který snil o slávě, konečně odvelen do boje. V roce 1571 se účastnil námořní bitvy u Lepanta, kde se flotily Španělska, Říma a Benátek střetly s tureckou armádou.

V den rozhodující bitvy Cervantes ležel s vysokou horečkou. Přesto nemocný vyšel na palubu a hlásil se do služby. V těžkém boji utrpěl zranění – zasáhly ho hned tři nepřátelské kulky, dvě do hrudníku, jedna do levé ruky. Po šesti měsících léčení v nemocnici v Messině se rány na hrudi částečně zahojily, zato levá ruka zůstala natrvalo zmrzačená.

Cervantes se přesto vrátil do armády, kde spolu s ním sloužil i jeho mladší bratr Rodrigo. Po válečné expedici do Tuniska v roce 1572 nastal klid zbraní a vojáci trávili většinu času na souši, a ne na válečné lodi. To se Cervantesovi vůbec nelíbilo.

Rozhodl se, že pokud španělská armáda jeho služby už nepotřebuje, odejde. Jeho velitel, admirál don Juan, který si vážil odvahy a statečnosti mladého muže, mu napsal vynikající doporučení a bratři Miguel a Rodrigo v září 1575 nastoupili v Neapoli na loď El Sol, která je měla dopravit do Španělska.

Odvážný zajatec

26. září, kdy už byla na dohled Barcelona, loď obklíčily tři turecké plachetnice. Po nerovném boji byla posádka lodi zajata a odvezena do Alžírska, kde všichni museli sloužit jako otroci. Osmanští bojovníci jako první zjišťovali, kdo se zajatců by mohl být dostatečně bohatý, aby za něj mohli požadovat výkupné.

Když u Miguela našli doporučující dopis admirála Juana, usoudili, že se jim dostal do rukou šlechtic nebo vojenský důstojník. Miguel se je marně snažil přesvědčit, že je ve skutečnosti obyčejný voják z chudé rodiny. Nevěřili mu a mysleli si, že lže, aby snížil cenu výkupného. Přece by se admirál nezdržoval psaním doporučení pro bezvýznamného vojáka!

Rodina těžce sehnala 300 escudos, které Turci určili jako výkupné za Rodriga. Za Miguela požadovali více než 500 escudos, a na to už neměli.

Miguel ani nečekal, že bude vykoupen, snil o tom, že se sám osvobodí. Brzy získal u ostatních zotročených mužů autoritu a stal se jejich neformálním vůdcem. Během pěti let zorganizoval čtyři útěky!

Pokus o útěk byl přísně trestán, provinilce většinou čekal trest smrti. Jinak nesmírně krutý tuniský guvernér Hasan Pasha odmítl vzpurného zajatce popravit. Obdivoval jeho odvahu a houževnatost. A tak mu pokaždé změnil trest smrti na samotku. Tam v malé cele spoutaný řetězy začal Cervantes psát.

„Není lepší místo pro kreativní činnost než vězení. Vězně nic neodvádí od práce a nemá jiné starosti, než čekat na propuštění.“

Vykoupený otrok

Miguelova rodina zatím hledala cesty, jak sehnat peníze na výkupné. Obrátili se i na španělského krále, oslovili různé klášterní řády. Nakonec byli úspěšní. Trinitarians, řád Nejsvětější trojice a zajatých, vykupoval křesťanské zajatce a roku 1580 poslal požadovanou částku za Miguela.

Kupodivu ho pět let vězení nezlomilo. Jen co se vzpamatoval, na několik let se vrátil do vojenské služby. Jeho velitelem byl mladší bratr Rodrigo.

„Život je šachovou partií.“

Usedlý manžel

Cervantesovi už nechybělo moc do čtyřicítky a byl nejlepší čas se usadit.

V prosinci 1584 uzavřel sňatek s Catalinou de Palacios. Mladinké novomanželce prý nebylo ani osmnáct. 

Měsíc před svatbou přišla na svět nemanželská dcera Isabel, jejíž matkou byla manželka madridského hostinského Ana Franca. Před Aniným mužem se to zřejmě podařilo skrýt, ale Cervantes své otcovství rozhodně nepopíral a po Anině smrti (1598) požádal svou sestru Magdalenu, aby se o dívku postarala. S manželkou děti neměli.

„Poctivý“ vězeň

Miguel nejprve přijal práci komisaře španělské armády, což znamenalo nakupovat zásoby pro vojenské námořnictvo. Pak se stal výběrčím daní.

Několikrát však byl krátce uvězněn, protože byl obviněn z přivlastnění si veřejných prostředků. Má se za to, že poctivý Cervantes vždy naletěl některému ze svých spolupracovníků, kteří ho ošidili.

Ve vězení začal psát svoji slavnou knihu. Nekolik let předtím už vydal román Galatea, který se nesetkal s větší odezvou. Don Quijote mu konečně přinesl aspoň nějaké peníze. Sláva přišla až po smrti.

„Nahý jsem přišel na svět a nahý musím odejít.“

Miguel Cervantes zemřel 22. dubna 1616 v Madridu. Příčinou úmrtí byla cukrovka – tehdy nevyléčitelná nemoc. V souladu s poslední vůli byl pochován v trinitaristickém klášteře v Madridu. Ani po smrti neměl klid. Jeho rakev se ztratila během přestavby kláštera koncem 17. století.

Týmu forenzních odborníků se v roce 2015 podařilo nalézt kosterní pozůstatky a zbytky rakve s iniciálami MC v okolí kláštera.

V červnu 2015 byli spolu s manželkou formálně znovu pohřbeni tamtéž na veřejném obřadu.