Čas jen pro mě

Gérard Xavier Marcel Depardieu přišel na svět 27. prosince 1948 v Châteauroux v srdci Francie. Jeho otec René byl dobrovolným hasičem a kovodělníkem, který se rád napil.

Málem se nenarodil

V penězích se rodina nijak zvlášť netopila, ba naopak. Když Gérardova matka Lilette zjistila, že je v očekávání, snažila se potratit. Údajně si k tomu dopomáhala ostrou pletací jehlicí. Naštěstí měl Gérard tuhý kořínek a nic se mu nestalo.

Na dětství přes všudypřítomnou chudobu vzpomíná rád, dokonce si z ní dělá i legraci: „Na Vánoce jsme si dopřáli jeden pomeranč.“ Pro sedmičlennou rodinu to tedy nebylo nic moc.

Mladý zlodějíček

Nuzné poměry a nedostatek rodičovské lásky přiměly dvanáctiletého Gérarda opustit domov. O rok později už nechodil do školy a pracoval v tiskárně. Společnost dospívajícímu chlapci dělaly dvě prostitutky. Zřejmě ony ho seznámily s pochybnými existencemi. Hlad byl čím dál větší.

Gérard se docela rychle naučil krást a odcizené zboží, převážně drahý alkohol, prodával dál. Za to si ve věku čtrnácti let odseděl jeden týden ve vězení. S pověstí kriminálníka opustil své rodné město a začal se toulat. Pracoval všude možně, vyzkoušel si prý na stovku zaměstnání. Byl třeba plavčíkem v Cannes během filmového festivalu.

K herectví ho přivedla náhoda

Když mu bylo šestnáct, přestěhoval se do Paříže, kde začal brát lekce tance a herectví. Impuls ke studiu vzešel od jeho starého známého, který v něm poznal talent. První příležitost, kdy se představil publiku, byla v divadle Café de la Gare.

Debut u filmu si mladý Francouz odbyl v roce 1970, filmaři i diváci ho ale zaregistrovali až o čtyři roky později ve skandální komedii Buzíci. Na vážnější notu zahrál v krimi Poslední metro (1981), které mu přineslo cenu César. Na tuto cenu byl za svou kariéru Depardieu nominován (zatím) sedmnáckrát, čímž je stále držitelem rekordu v počtu nominací na tuto francouzskou filmovou cenu. K zisku amerického Oscara ho přiblížil výkon v historickém drama Cyrano z Bergeracu. Nominaci však neproměnil.

Komediant i představitel vážných rolí

V komedii Můj táta hrdina (1994) zase ukázal, že umí zahrát na citlivou notu. Po premiéře jeho poštovní schránku zasypaly tisíce zamilovaných psaníček. Velkou popularitu mu také přinesl Muž se železnou maskou (1998), kde si po boku Leonarda Dicapria zahrál mušketýra Porthose. Gérardovi ale jdou i lehčí žánry. Snad každý slyšel o sérii filmů s Asterixem a Obelixem, kde Depardieu ztvárnil hřmotného Obelixe.

V roce 2005 si účinkováním v jednom filmu vydělal přes 800 tisíc euro. Je to hodně, obzvlášť, když tentýž rok natočil filmy hned tři.

Na výchově svých dětí se nepodílí

V roce 1970 se Depardieu oženil s Élisabeth Guignot, s níž zplodil dvě děti, Julii (46) a Guillauma. Syn bohužel v důsledku těžkého zápalu plic v roce 2008 zemřel. Bylo mu 37 let. V souvislosti s jeho skonem se často zmiňuje jeho drogová závislost a havárie na motocyklu roku 1995. Kvůli následkům nehody museli lékaři přistoupit k amputaci jeho pravé nohy. Smutné také je, že si Gérard se svým synem příliš nerozuměl, ke smíření došlo krátce před Guillaumovou smrtí. 

Ještě během manželství s Élizabeth měl herec aférku s modelkou Karine Silla, se kterou má dceru Roxanne (27). Po rozvodu se scházel s francouzskou Kambodžankou Hélène Bizot. Zplodili syna Jeana (13).

V současné době žije Depardieu s o polovinu mladší absolventkou literatury z Harvardu Clémentine Igou. Jejich největším společným koníčkem je samozřejmě víno. 

Alkoholik? Dost možná.

Na muže, který v roce 2000 podstoupil operaci bypassu, nevypadá na někoho, který by ztratil vůli žít na plný plyn. Ostatně četné nehody na motocyklu, které ho několikrát dostaly na hranici života a smrti, o tom jen vypovídají. „Je to součást mého života a ten je o překážkách,“ řekl Depardieu, kterému policisté v roce 2012 po pádu z motorky naměřili několik promile alkoholu v krvi. A není divu, svým sklonem k nadměrnému pití je známý a ani se tím netají.

„Neumím pít jako normální člověk. Dokážu udolat 12, 13, 14 lahví denně, nikdy ale nejsem úplně opilý. Vše, co potřebuji, je 10 minut spánku. Voila, trochu růžového vína a cítím se svěží jako sedmikráska,“ řekl v rozhovoru v roce 2014 o období, kdy prý pil z nudy.

Jeho „obyčejný“ den, když nenatáčel, začínal šampaňským nebo červeným vínem, to obyčejně vypil do desáté dopoledne. Před obědem stihl ještě jedno šampaňské a v poledne si k jídlu dopřál dvě lahve vína. Odpoledne opět šampaňské, pivo a kolem páté odpolední pastis (tj. tradiční francouzský anýzový nápoj). Konec dne herec utápěl ve whiskey nebo vodce.

„Jsem zabijákem života,“ dodal Depardieu potom, co vyjmenoval vše, co za den vypije.           

Z Francie do Ruska

Prezident Vladimir Putin mu dne 3. ledna 2013 udělil ruské občanství. Došlo k tomu poté, co se Depardieu vzdal francouzského pasu. Nelíbilo se mu rozhodnutí vlády, která zavedla 75% daň z příjmů pro lidi, jejichž příjem přesahuje milion eur ročně. „Chci z té země prostě už vypadnout... Francie se stala Disneylandem pro cizince, obývají ji idioti, kteří vyrábějí vína a páchnoucí sýr pro turisty. Už tam neexistuje žádná svoboda, lidé jsou manipulováni,“ řekl Gérard, čímž popudil jak většinu Francouzů, tak i část zeměkoule, která nesympatizuje s politickými názory Ruska.

Kromě hraní v ruských reklamách je Depardieu stále aktivním hercem, který za prací cestuje různě po světě. Tedy i do Francie.

Obchodník s vínem a lahůdkami

Byl hrdým majitelem dvou pařížských restaurací specializovaných na pokrmy z ryb a mořských plodů, japonského lahůdkářství a rybárny. Po přesídlení do Ruska se Depardieu svého majetku v srdci Francie začal zbavovat. Místo toho ohlásil, že v Moskvě otevírá restauraci s názvem „Gérard“.

Coby uznávaný vinař, vlastní herec několik vinic. Některé se samozřejmě nachází ve Francii, jiné v Itálii, Argentině a Alžírsku. Jeho víno je k dostání i na českém trhu od cca 350 Kč za láhev.