Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Eva Perónová (Evita): Argentinská Popelka
Wikimedia Commons
Inspirace / Osudy

Eva Perónová (Evita): Argentinská Popelka

datum: 13. 5. 2019 0:03 autor: Hana Lorencová
Osud jí vyměřil jen 33 let života, který připomíná jihoamerické telenovely. I za tak krátkou dobu si Evita jako manželka prezidenta získala srdce velké části Argentinců a stala se v jejich očích nesmrtelnou. Pro jiné to byla zlatokopka a intrikánka. Pravdu už se dnes nikdo nedoví.

Eva María Ibarguren se narodila 7. května 1919 jako jedna z pěti nemanželských dětí chovatele dobytka Juana Duarta a jeho služky Juany Ibarguren. Juan měl jen pár kilometrů od Los Toldos, kde žila Juana, zákonitou manželku s dětmi.

Cesta za hereckým snem

Když Juan v roce 1926 tragicky zahynul při autonehodě, život „druhé rodiny“ se radikálně změnil. Duartova manželka pocházela z vlivné a bohaté rodiny, která se postarala, aby nemanželské děti neměly právo na dědictví. Zároveň je vyhnala z domu, kde s Juanou žily.  

V roce 1935 patnáctiletá Eva ukončila základní školu, kde ji ze všeho nejvíc bavilo vystupovat ve školních divadelních představeních. Zalíbilo se jí to a toužila se stát herečkou, proto se vypravila do Buenos Aires.

Počátky byly složité. Obcházela divadla a filmové produkce a snažila se prosadit. Neměla žádné vzdělání, údajně byla pologramotná, a navíc s venkovským dialektem. Živila se chvíli jako modelka a fotila do časopisů pro pány! Ctižádostivá dívka ale začala pracovat v rádiu, k tomu jí pomohl tehdejší milenec, populární zpěvák Augustin Magaldi, samozřejmě ženatý... Díky rádiu se stala známou.

Magický den

V lednu 1944 se zúčastnila charitativního večera ve prospěch obyvatel města San Juan zasaženého zemětřesením. Tam Eva Duarte potkala budoucího manžela, plukovníka, politika a tehdejšího viceprezidenta Juana Peróna. Později Evita ve svých vzpomínkách nazývá toto setkání „magickým dnem“, počátkem svého „skutečného života“.

Očití svědci připomínají, že nenápadná Evita uzemnila Peróna, druhého muže v zemi, větou: „Děkuji vám, plukovníku, že jste.“ Krásná Evita vzhlížela k staršímu muži, který jí imponoval svým postavením a mocí. Perónovi, který byl už několik let vdovcem, zase lichotil obdiv mladé ženy. Ať už prvotní úmysly měli jeden či druhý jakékoli, brzy se do sebe opravdu zamilovali.

Když se Perón se poprvé veřejně objevil se svou mladou přítelkyní, šokoval své kolegy důstojníky tím, že jeho oficiální partnerkou je neúspěšná herečka! Vzali se o rok později, roku 1945. V politicky třaskavých jihoamerických podmínkách, kde se střídaly legitimní vlády s vojenskými puči jako na běžícícm pásu, Juan Perón oznámil kandidaturu na argentického prezidenta. Vedle sebe měl skvělého spojence a pomocníka – manželku Evitu.

Pomohla manželovi vyhrát prezidentské volby

Ačkoli argentinské ženy v té době ještě neměly hlasovací právo, dařilo se Evitě oslovit je prostřednictvím různých ženských spolků a vysvětlit jim, aby přesvědčily doma muže dát hlas Perónovi. Tato „zprostředkovaná“ metoda kampaně zafungovala – Juan Perón se stal prezidentem a v roce 1947 udělil ženám hlasovací právo.

Poprvé byla manželkou prezidenta žena, která nepocházela z privilegované elity a která neměla žádné vzdělání. Eva Perónová, aniž by zastávala oficiální funkce, založila nadaci, jejímž prostřednictvím podporovala zlepšení životní úrovně nejchudších vrstev společnosti. Perón si byl vědom její popularity, proto se ní radil před důležitými schůzkami. Politický směr, který vyznávali, byl směsí nacionalismu, fašismu a populismu.

Evita se postupně stává druhou nejdůležitější osobou státu. Již během života ji „perónisté“ nazývali symbolem sociální spravedlnosti a „duchovním vůdcem národa“. Kult Perónových se prolínal do fungování celé společnosti.

„Don´t cry for me, Argentina…“

26. července 1952 Evita zemřela ve věku třiatřiceti let na rakovinu dělohy. Argentina se zahalila do smutku. Pohřbu se účastnilo obrovské množství lidí, kteří přišli z různých částí země, aby se rozloučili se „svou“ Evitou.

V aristokratických čtvrtích Buenos Aires se její smrt naopak setkala s radostí a vzájemnými blahopřáními. Na zdi domu naproti prezidentskému paláci se objevil obrovský nápis: „Ať žije rakovina!“

Juan Perón nařídil, aby lidé, kteří Evitě psali dopisy, na něž už nestačila odepsat, dostali odpověď – obálku se slovy: „Líbám tě z nebe.“ V roce 1953 Perón prohlásil Evitu za svatou, což byl jeden z důvodů jeho vyloučení z církve.

Tělo Evity bylo nabalzamováno a vystaveno na veřejnosti až do roku 1955, kdy byl její manžel během převratu svržen. Pak byla tajně pohřbena v Itálii, aby se nakonec její ostatky vrátily v roce 1974 domů, do Argentiny.


Další články z rubriky

Tip šéfredaktorky

Nová SOUTĚŽ o 3 poukázky do obchodu pro baculky!

20. 5. 2019 11:00 autor -red-