Čas jen pro mě

Už když bylo Alfredu Josephu Hitchcockovi pět let, ocitl se na pár minut ve vězení. „Otec mě poslal na komisařství s dopisem. Komisař si dopis přečetl a zavřel mě do cely na pět deset minut se slovy: „Tak tohle se stane zlobivým chlapečkům,“ zavzpomínal režisér na příhodu z roku 1904.

Malý podivín 

O jeho neposlušném chování by mohla vyprávět i jeho maminka Emma. Když se prý malý Alfred nechoval podle pravidel, nechávala ho dlouhé hodiny stát u nohou své postele. I přes všechny tresty, které si musel jako malý odpykat, si o sobě Alfred nikdy nemyslel, že by byl nějak zvlášť vzpurné dítě.

„Byl jsem to, čemu se říká vzorné dítě. Při rodinných sezeních jsem zalezl do rohu a ani jsem nemukal, jen jsem se díval, pořád jsem pozoroval. Odjakživa jsem byl takový a nezměnil jsem se. Byl jsem pravý opak povídálka, a taky jsem byl samotář. Vzpomínám si, že jsem si nehrál s ostatními dětmi. Bavil jsem se úplně sám, vymýšlel jsem si hry,“ řekl Hitchcock o svém dětství stráveném v Londýně, kde se 13. 8. 1899 narodil.

Ani šprt, ani lajdák

Na základní škole mu bylo podsouváno, že je nepozorný žák. Alfred se ale na hodnocení učitelů neohlížel a prohluboval si znalosti zejména v předmětech, ve kterých spatřoval svou budoucnost.

„Všech malých chlapečků se vyptávají, čím by chtěli být, až vyrostou. A mně se musí přičíst k dobru, že jsem nikdy neodpověděl: policajtem. Řekl jsem, že inženýrem. No, a rodiče to vzali vážně a poslali mě do odborné školy School of Engineering and Navigation. Tam jsem studoval mechaniku, elektrotechniku, akustiku a navigaci,“ pověděl Hitchcock, jenž už během studia střední školy koketoval s myšlenkou, že zběhne k umění.

Od kreslení k filmu 

Když mu během první světové války zemřel otec, musel se začít starat o živobytí. Nastoupil do telegrafické společnosti Henley, kde se zabýval výpočty a statistikou. Čím víc ho ale lákalo umění, tím častěji si o poledních pauzách maloval do svého bloku.

A když firma založila časopis, stal se jeho grafikem a částečně i redaktorem. Pak si všiml inzerátu filmové společnosti Famous Players-Lasky, dnešního Paramountu. Přišel na pohovor a dostal práci v oddělení mezititulků.

Komplikované vztahy se ženami 

Kromě autoritativní matky, se kterou si režisér nikdy moc nerozuměl a kvůli které měl celoživotně jisté emocionální problémy, nedovedl navázat hlubší vztah ani se svou ženou Almou Reville.

„Sám říkal, že měl s manželkou Almou jenom jeden sexuální zážitek, aby zplodil dítě. Pak už se jejich vztah odehrával v platonické rovině. Alma pro něj nebyla symbolem krásy, ten představovaly blonďaté krásky v jeho filmech,“ prozradil filmový historik Věroslav Hába.

Dcera Patricia se narodila roku 1948 Londýně. Celý život se točila kolem filmu – byla herečkou a producentkou.

První horor 

Za svůj první skutečný snímek považuje Hitchcock (němý) horor z roku 1927 nesoucí název Příšerný host. Přestože po první projekci distributoři řekli, že film je tak strašný, že je nutné jej předělat nebo svěřit do rukou někomu jinému, nakonec došlo ke kompromisu a Alfred musel přepracovat pouze závěrečnou scénu. K překvapení producentů se stal Příšerný host trhákem.

Obětí fobie 

Přestože natočil spoustu hororových filmů a jeho vášní bylo děsit lidi, i sám Hitchcock měl jednu slabinu. Trpěl tzv. ovofobií – strachem z vajec. Žaludek se mu zvedal jak při pohledu na bílek, tak i žloutek.

„Děsím se vajec. Ba co víc, ona mě odpuzují. Takové bílé kulaté věci bez otvorů! Viděli jste kdy něco hnusnějšího než vaječný žloutek, který se rozkydne a rozteče? Krev je aspoň vesele červená. Ale žloutek je hnusně žlutý. Nikdy jsem se toho ani nedotkl,“ svěřil se Alfred jednomu novináři.

Zvláštní smysl pro humor 

Hitchcock měl rád kanadské žertíky. Když točil se svou dcerou Patricií film Cizinci ve vlaku, dovedl jeden z vtípků až k hodně vyhrocenému konci. „Posadil dceru na ruské kolo a nechal ji vyvézt až na nejvyšší příčku. Pak nechal zhasnout světla a odešel točit do jiné části Hollywoodu. Nechal ji tam snad půl dne, až propadala panice. Bylo to neomluvitelné a zničující, ale i to byl Hitchcock,“ řekl Věroslav Hába o Alfredově krutém vtípku, kvůli němuž si vysloužil pověst nemilosrdného šprýmaře.

Hitchcockovou oblíbenou kratochvílí bylo sledování akčních komedií Polda a Bandita nebo všech snímků, kde vystupovaly „krásní“ pejsci. Mezi jeho nejoblíbenější tak patřily filmy Lassie a Benji.

Mám hlad, až bych vraždil... 

Hitchcock si rád dopřával drahá vína a tučná jídla – sto padesát kilogramů jeho tělesné váhy ostatně hovoří samo za sebe. K pokrmům, na kterých si pochutnával nejraději, se zařadily sladký kaviár, zmrzlina, hovězí steak ze svíčkové nebo kachna na olivách. 

Vyhlášené se také staly jeho večeře „v modrém“, které pořádal ve svém honosném sídle v Hollywoodu. Na slavnostní tabuli se objevily modré steaky, modrý hrášek či modrá bramborová kaše. Jako drink si mohli hosté poručit modré martini.

Hlavním důvodem, proč Hitchock takové sedánky organizoval, byla čistě jen touha si udělat ze svýh přátel legraci. Většina z nich po tomto zážitku už jeho další pozvání na večeři raději odmítla.

Břicho bez pupíku

Když měl Alfred na place dlouhou chvíli, rád děsil členy štábu. „Mistr napětí občas děsil herečky tím, že si zvedl košili a odhalil hladký břich – pupík mu totiž při jedné operaci sešili,“ píše se v knize Tajné životy slavných režisérů. Svědkyní jednoho takového obnažení byla i herečka Karen Black, která dostala hlavní roli v jeho thrilleru Rodinné spiknutí (1976).

Mistr filmového hororu a režisér Cizinců ve vlaku či snímků Psycho nebo Ptáci zemřel 29. dubna 1980 v Los Angeles.

Co o Hichcockovi možná ještě nevíte

⇒ Jako malého ho fascinovaly železniční jízdní řády a jednu dobu uměl časy téměř všech linek v Anglii.

⇒ Jeho nejúspěšnější film Psycho (1960) přinesl do pokladen amerických kin 32 milionů dolarů!

⇒ Akoliv během svého života svořil více jak 50 filmů, zlatou sošku Oscara získal pouze za jeden jediný – za snímek Mrtvá a živá (1940).

⇒ Rád pořádal večírky, kde dámám s oblibou ukazoval, jak se škrtí jednou rukou

⇒ Neměl rád, když mu lidé říkali „Frede“ nebo „Cocky“. Jedinou přezdívkou, na kterou slyšel, bylo „Hitch“.

⇒ Byl o pouhý jeden den starší než jeho žena Alma.