Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
„Životní zlomové body má člověk hluboko pod kůží,“ říká Olga Ströbingerová, ředitelka nakladatelství MOBA
archiv MOBA
Inspirace / Osobnost týdne

„Životní zlomové body má člověk hluboko pod kůží,“ říká Olga Ströbingerová, ředitelka nakladatelství MOBA

datum: 29. 9. 2021 0:05 autor: -red-
Skoro čtyři stovky knižních titulů ročně vydá Moravská Bastei MOBA. Kromě mnoha významných zahraničních spisovatelů pravidelně představuje ty české. Je domovskou „stájí“ např. Vlastimila Vondrušky, Jana Bauera či Aleny Jakoubkové a mnoha autorů detektivních příběhů v edici Původní česká detektivka. Na skromné začátky před 30 lety vzpomíná ředitelka Olga Ströbingerová.

Pamatujete si na začátky vašeho nakladatelství? Jaké to bylo v roce 1991?

„Životní zlomové body má člověk hluboko pod kůží. Můj manžel Josef a já jsme v roce 1991 neměli s vydáváním a nakladatelskou činností vůbec nic společného. Bydleli jsme na Slovensku, manžel učil na vysoké škole a já pracovala ve výzkumáku. Měli jsme obrovskou knihovnu, která se každý čtvrtek rozrůstala o novinky. Brzy po roce 1990 byl na Slovensku vytvářen nepříjemný tlak, měli jsme malého syna a stáli před rozhodnutím jak dál.

Manžel měl v Německu bratra, známého novináře Rudolfa Ströbingera, který navrhl, abychom založili nakladatelství a živili se vydáváním knih. Rudolf, který žil v zahraničí od roku 1969, nás seznámil s majitelem nakladatelského domu Bastei Lübbe, velkým hráčem na německém knižním trhu. Brzy byla dohoda o spolupráci na světě a my se stěhovali do Brna. V první fázi jsme našli podporu ve spolupráci s deníkem Lidová demokracie. Tento deník byl zpočátku také spoluvlastníkem.

K založení nakladatelství došlo v říjnu roku 1991, pamatuji si to naprosto přesně. Vůně burčáku na Zelném trhu mi toto období každoročně připomíná.

Ještě do Vánoc přišly z tiskárny první výtisky sešitových románů.“

Jak jste vybírali první tituly – sešitové romány k vydání? 

Tak na tohle v naší rodině vzpomínáme dost často. Musím se vrátit do letních měsíců roku 1991, kdy jsme na dovolené v Ardenách řešili dopodrobna každý detail. Bude Dr. Frank ze Zálesí, Podlesí, Lískové...? Jak se bude nakladatelství jmenovat? Zvítězila zkratka MOBA – Moravská Bastei. Většinový vlastník a Morava. S odstupem času je to dost úsměvné. Nicméně první vybrané tituly si pamatuji zcela přesně. Byly to tituly Pastvina zmizelých a Hlídka ztracených.“

V kolika lidech nakladatelství začínalo?                                                                                                   

Bylo nás pět. Ředitel, sekretářka a ekonomka v jednom, obchodník, redaktor a řidič na poloviční úvazek. Tři stoly, tři židle a odpadkový koš ve dvou místnostech. Hodně skromné začátky. Dnes je nás podstatně víc, jsme prostě strukturované nakladatelství s pevnou organizací.“

Jak se tehdy knihy dostávaly ke čtenářům?

Československo – později Česká republika – mělo skvělou síť knihkupectví, ve které pracovali opravdoví ‚srdcaři‘. Knihkupectví byla zásobená napřímo nakladatelem nebo prostřednictvím distributora. Distribučních firem se vynořilo hodně, byly i takové, které zkrachovaly, ztráta pak šla bohužel za námi. Byly to tvrdé zkušenosti. Věřte, že jsem si někdy i poplakala. Dnes je situace diametrálně odlišná, distribuce se vyprofilovala, ale samozřejmě za jiných finančních podmínek.

Kdybyste se vrátila do roku 1991 a někdo by vám řekl, jak bude MOBA vypadat v roce 2021, kolik titulů a jaké autory bude vydávat, co byste si pomyslela?

Nechci být neskromná, ale současný stav zpočátku nasazenému tempu zcela odpovídá. Na přelomu tisíciletí jsme si jasně stanovili, jaké bude další směřování našeho nakladatelství. Byly edice, které jsme měli v úmyslu posilovat, a žánry, které nebyly středobodem našeho zájmu. Například sci-fi určitě není naše parketa.

Od počátku jsme vycházeli z toho, že lidé čtou většinou proto, že se chtějí bavit a zapomenout na všední starosti. Právě takové čtení jsme přinášeli a přinášíme, někdy jsme mluvili o ‚pohádkách pro dospělé‘.

Čas od času ale vydáme i knihu pro náročnějšího čtenáře. Naše produkce je zkrátka dostatečně pestrá, domnívám se, že si u nás vybere téměř jakýkoli čtenář.

Jak jste knihy vybírali a jak probíhá výběr titulů do edičního plánu dnes?

Přístup se v průběhu let vyvíjel. Nejprve jsme vydávali sešitové romány, pak následovaly paperbacky a jsme v současnosti – krásné knihy v pevné vazbě. Zpočátku platilo, že to, co se prodávalo v Německu, bylo doporučeno k vydání i u nás. Brzy však bylo jasné, že čtenářský vkus není stejný, a začali jsme se rozhlížet po jiných zdrojích. Sledovali jsme evropský knižní trh a opatrně nakupovali licence.

Do tohoto období spadá i navázání spolupráce s českými autory, například s doktorem Vondruškou, Honzou Bauerem, Pavlem Toufarem, Pavlem Hejcmanem… Pod rukama nám začala růst edice Původní česká detektivka.

Dnes je rozložení do edic víceméně strukturované a je průběžně naplňováno zhruba s ročním předstihem. Výběr titulů, to je alchymie, žádný nakladatel nenechá nahlédnout do své kuchyně.

Proč MOBA fandí českým autorům?

Protože je zde spousta skvělých domácích autorů, kteří mají českým čtenářům co nabídnout. S postupem let si stále více uvědomuji, že v mnoha ohledech jsou čeští čtenáři patrioti, velmi je zajímá například česká historie, specificky česká témata, české prostředí, v němž se příběhy odehrávají.

Dokážete dostat české autory a na zahraniční trhy?

Tak tohle není vůbec jednoduché, protože čeština samozřejmě nepatří mezi tzv. světové jazyky a i finanční podpora ze strany státu zde rozhodně není taková, jako je tomu například v severských státech. Velký úspěch zaznamenal pan doktor Vondruška, kterému vyšly knihy nejen na Slovensku, ale také v Srbsku a v Německu, v nejbližší době se připravuje vydání jeho knih v Polsku a v Řecku.

Jak se odlišujete od ostatních nakladatelství?

Detailně jiná nakladatelství neznám, ale troufám si tvrdit, že vzhledem k téměř nulové fluktuaci zaměstnanců působíme mezi vydavateli jako zjevení. Osm zaměstnanců je v Mobě téměř třicet let, řada kolegů odešla postupně do důchodu, ale stále se rádi vracejí na společné akce. Snažíme se vychovávat mladé kolegy k firemní loajalitě, výsledky třicetiletého úsilí jsou jistě dobrým důvodem k hrdosti pracovat právě v Mobě.

S řadou našich autorů máme často nadstandardní a přátelské vztahy, které vykrystalizovaly za léta spolupráce. Také se zahraničními autory se snažíme mít podobně dobré vztahy, to je možné samozřejmě hlavně díky moderním technologiím. Je pak velmi milé, když zjistíte, že třeba i David Suchet – mezinárodní herecká hvězda – je velmi příjemný, komunikativní a vstřícný člověk.

Vydáváte všechny knihy nejčtenějšího současného českého spisovatele Vlastimila Vondrušky. Jak došlo na spolupráci s tímto autorem?

Na podzim roku 2001 vyšel v týdeníku Květy u příležitosti desátého výročí založení nakladatelství rozhovor s mým manželem. Řekl tehdy, že miluje historii a historické krimi, že je u nás spousta skvělých autorů, jen je třeba je objevit. Brzy nato nám pan doktor Vlastimil Vondruška – historik a majitel velice úspěšné sklářské firmy Královská huť – poslal rukopis nazvaný Dýka s hadem.

Byli jsme z rukopisu nadšení a věřili jsme, že právě tento typ literatury na českém trhu chybí a že český čtenář kromě napínavého příběhu jistě ocení i autorovy výjimečné vypravěčské schopnosti. A nemýlili jsme se. Titul jsme vydali před Vánocemi 2002 a měl takový ohlas, že hned po svátcích jsme dělali dotisk. Tak byla odstartována dlouhodobá spolupráce.

Čtenáři dnes netrpělivě očekávají každý nový titul autora, ať už se jde o detektivní příběhy s Oldřichem z Chlumu, Letopisy královské komory či velké románové ságy typu Přemyslovská epopej, Husitská epopej, Křišťálový klíč. A mohla bych jmenovat další úspěšné tituly, např. Kroniku zániku Evropy, Život ve staletích, Intimní historii… Autor je skutečně nesmírně pracovitý a při besedách se svými čtenáři si publikum dokáže rychle získat svým vtipem a mimořádně širokým rozhledem. Je to člověk, kterého si opravdu hluboce vážím.

Jak vybíráte zahraniční tituly? A existuje nějaký titul, u kterého je Vám líto, že ho MOBA nezískala, nebo naopak titul, který vám všichni závidí?

Doby, kdy se každý snažil vydávat vše, co bylo tzv. ‚ze Západu‘, nemá smysl popisovat. Dnes se tituly vybírají mnohem sofistikovaněji. Měřítkem je komerční potenciál, kvalita a v neposlední řadě také momentální trend. Za třicet let jsme zažili několik módních vln a nestydím se přiznat, že jsme se snažili přizpůsobit čtenářskému vkusu, ať už šlo o seriálové a televizní příběhy či například severskou krimi, kterou jsme v širším měřítku vydávali v České republice jako vůbec první.

Nabídky zpravidla chodí od agentur, výjimečně se nákup licencí odehrává přímo na zahraničních veletrzích. A autor, u něhož mě mrzí, že jsme ho nezískali? Tak to je Ken Follett, nebyli jsme v pravý okamžik na pravém místě. A dobrý nákup?

Jsem hrdá, že vydáváme v češtině knihy Anthonyho Doerra, rozhodnutí koupit práva na titul Jsou světla, které nevidíme bylo okamžité. To, že autor získal později za tento titul Pulitzerovu cenu, jen potvrdilo, že jsme měli dobrý ‚nakladatelský čich‘.

V příštím roce chystáme od Doerra novinku, už teď se moc těším.

Nakolik náročné je vybrat vítěze vašich literárních soutěží a jak výběr probíhá?

Do soutěže přihlásí autoři každý rok několik desítek rukopisů, takže i mezi jednotlivými redaktory probíhají často vášnivé diskuse, který rukopis by si vydání zasloužil, který autor či která autorka mají tzv. ‚potenciál‘. Někdy je zajímavé téma, ale zpracování trochu pokulhává, někdy je to zase naopak a kolegové oceňují právě originální autorský styl. Vždycky je to radost, pokud se objeví text, který by mohl zaujmout širší čtenářskou obec.

Vzpomenete si na chvíli, kdy jste měla chuť se vším praštit?

Ano. Byly to roky 1997 až 1998. Šlo o již zmiňované krachování distribučních firem. S kolegyní jsme běhaly v pražském Karlíně po pavlači rozbitého domu a hledaly pána, který odebral poměrně hodně knih za desítky tisíc a nezaplatil. Na adrese jsme našly byt s jedním mužem, který seděl v ‚kanceláři‘, jejíž součástí byl jeden fascikl, pes a dvouplotýnkový vařič. Dluh nepopíral, ale také nám sdělil, že to, co vidíme, je jediný jeho majetek a nic jiného – natož peníze – nemá. Opravdu jsem byla zoufalá a naštvaná, jak hloupě jsem naletěla. Tehdy jsem měla chuť nechat se zaměstnat a nemít žádnou odpovědnost.

A co vám naopak dodá energii a víru v to co děláte?

„Hnacím motorem je pohled na podařenou knihu, která připutuje z tiskárny. Dokážu ji hladit, prohlížím si ji ze všech stran, doslova se s ní mazlím. A věřte tomu, že nejsem sama, kdo to tak má. Samozřejmě to, co nás všechny v nakladatelství spolehlivě nabíjí, je pochvala čtenářů, kritiků, prodejců, knihovníků, autorů, někdy i konkurence. Pokud se přidá i nějaké ocenění autora nebo se kniha drží na předních místech žebříčku prodejnosti, máte energie na rozdávání.“

Po jakých knihách a jakých autorech sáhnete, když máte volno?

Mám několik knih, které čtu stále dokola. K těm určitě patří Egypťan Sinuhet od Waltariho. Jinak čtu naši produkci. Až na výjimky přečtu vše, co vydáme. Velmi jsem si oblíbila knihy Michaela Robothama, jeho psychothrillery jsou vskutku bombastické. Možná si je zařadím do kategorie ‚čtu pořád dokola‘. Velmi ráda mám také knihy Volkera Kutschera, Håkana Nessera a Tonyho Parsonse. Momentálně čtu knihu Samota Christlhof od české autorky Veroniky Rubínkové. Je to velmi dobré. Neopomíjím ani četbu knih od konkurence, musím přece vědět, co nám uteklo. Určitě jejich práci dokážu jako ‚člověk z oboru‘ ocenit.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Oldřich Drápal: Výrobce slámového vína i „Slamáčku“

Oldřich Drápal: Výrobce slámového vína i „Slamáčku“

Autor: -rp-, Datum: 24. 11. 2021 0:05

Nechtěl vyrábět vína ve velkém. A tak se dnes již třiasedmdesátiletý Oldřich Drápal zaměřil na…

Veronika Maslíková: „Alzheimer se chová jako nezvaný host.“

Veronika Maslíková: „Alzheimer se chová jako nezvaný host.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 17. 11. 2021 0:05

Nedávno se mi dostala do rukou zbrusu nová kniha „Deník ze života s Alzheimerem“, od které jsem se…

Anna Stropnická: „Proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty.“

Anna Stropnická: „Proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty.“

Autor: Martina Kinská, Datum: 3. 11. 2021 0:05

Příliš drahý jed, inscenaci o případu otravy Alexandra Litviněnka, agenta ruských i britských…

Daniela Kovářová: 7 + 1 osudových omylů

Daniela Kovářová: 7 + 1 osudových omylů

Autor: Pavlína Procházková, Datum: 27. 10. 2021 0:05

Expertka na rodinné vztahy Daniela Kovářová popisuje na příkladech a každodenních situacích, jak…

Barbara Semenov: „V životě jsem zažila spoustu ‚kupodivů‘, za které jsem ráda…“

Barbara Semenov: „V životě jsem zažila spoustu ‚kupodivů‘, za které jsem ráda…“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 20. 10. 2021 0:05

Právě se objevil na knižním trhu román Barbary Semenov „Má říše kupodivů“ – a my jsme požádali tuto…

„U Čechů stále vítězí jahoda a vanilka,“ říká zmrzlinářka Monika Pavlisová.

„U Čechů stále vítězí jahoda a vanilka,“ říká zmrzlinářka Monika Pavlisová.

Autor: -rp-, Datum: 6. 10. 2021 0:05

Zmrzlina z pardubického perníku, nanuk z krkonošských borůvek či sorbet z čerstvě natrhaných malin?…

Mileva Marić (†73): První žena Alberta Einsteina umřela v zapomnění

Mileva Marić (†73): První žena Alberta Einsteina umřela v zapomnění

Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 22. 9. 2021 0:05

Její osud je smutný. Zůstala ve stínu slavného manžela, přestože se významně podílela na jeho…

Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“

Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 8. 9. 2021 0:05

Největšími zálibami Jany Košutové jsou bytový a nábytkový design, dekorace, ale i móda. Prostě styl…

Tip šéfredaktorky

Judy Garland (†47): Vzlety a pády královny comebacků

21. 10. 2021 0:05 autor Anna Vágnerová