Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Tomáš Petratur: „Víno je součástí našeho života.“
archiv Tomáše Petratura
Inspirace / Osobnost týdne

Tomáš Petratur: „Víno je součástí našeho života.“

datum: 12. 2. 2020 0:05 autor: Markéta Vavřinová
Už deset lete vede Tomáš Petratur rodinné vinařství v Blatnici pod Svatým Antonínkem.

Blatnice pod Svatým Antonínkem, která leží na pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje, je jedenáctou největší vinařskou obcí v Česku. Je proslulá památkově chráněnými malovanými sklepy – búdami. Ty se tu začaly budovat už v 16. století. Místní vinice se rozprostírají na 266 hektarech. A jednou z rodin, která obhospodařuje vinohrad, jsou právě Petraturovi.

Tradice zavazuje

„Naše vinice se nachází ve viniční trati Roháče a Nová hora,“ vysvětluje Tomáš Petratur. Vinařství založil roku 1934 jeho dědeček Antonín, ale rodinná vinařská tradice sahá až do 19. století. Vínem a jeho zpracováním se Petraturovi zabývali vlastně pořád. Naštěstí jim ho za socialismu neznárodnili, protože pozemky se rozepsaly na celou rodinu.

V polovině 90. let převzal vinařství Tomášův otec Zdeněk. Ten vystudoval vinohradnický obor na vysoké škole a celý život se vínem profesionálně zabýval. Tomáš se do rodinné firmy zapojil v roce 2005. „Prostě to tak nějak vyplynulo. Otec měl v té době zdravotní problémy a já jsem chtěl v rodinné tradici výroby vína pokračovat.“

Cesta ale nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Tomáš od malička dělal atletiku. O tom, že by studoval vinařství sice taky přemýšlel, ale jen chvilku… Sport byl na prvním místě. Absolvoval Fakultu tělesné kultury v Olomouci, nějakou dobu byl na stáži v Německu a měl pocit, že jeho budoucnost je jasně narýsovaná a spojená se sportem.

„Pracovat s jinou generací a navíc s rodiči není nikdy jednoduché, ale poprali jsme se s tím,“ popisuje Tomáš. „Musí se vytvořit pravidla, je to pak o respektu a o toleranci. Dělám technologii a výrobu vína i jeho prodej, tedy obchod a marketing. Otec pomáhá s vinohradem.“

Filozofie vína

Od 15 let dělal víno s tátou a prakticky se u něj „vyučil“. Hodně se inspiroval i v zahraničí. 

„Nechtěl jsem nic měnit na filozofii vína, to vůbec ne! Respektujeme přírodu a díky tomu mají naše vína osobitý charakter s důrazem na terroir (vliv půdy a celkového prostředí na kvalitu – pozn. aut.).

„Při výrobě vína pracuji hodně se studenou macerací rmutu s pomocí suchého ledu. V překladu: chladíme rmut a různou dobu macerujeme mošt na slupkách. Týká se to hlavně bílých odrůd. Je to poměrně nákladná, nicméně zásadní záležitost. Má kladný vliv na vůni vín a může se výrazně snížit dávkování SO2. Jinak se ale snažíme vycházet z tradičních postupů a metod,“ upřesňuje Tomáš detaily výroby.

„Postupně se nám daří modernizovat vybavení. Zpracování hroznů i lisování je tak mnohem šetrnější a účinnější. Bylo ale potřeba jinak uchopit celkovou strategii. Víc lahvovat, zaměřit se na gastronomii, tedy na menší restaurace, privátní zákazníky. A hlavně vím, že nechci vyrábět víno pro velkoobchod a řetězce.“

Vinařský dům

Dalším Tomášovým nápadem bylo vybudování Vinařského domu s ubytovacími kapacitami pro své zákazníky. K dispozici je pět dvoulůžkových pokojů. Hosté si tam mj. mohou objednat i různé typy degustací vína.

„Jsem asi nejvíc pyšný na to, že všechno, co jsme vybudovali, je bez vnějších investic. Jsou to peníze z vína, které zase dál investujeme.“

Jako „vinařský kluk“ se Tomáš narodil s citem pro víno, tak mě napadlo, jestli ke sklence pro něj neznámého vína přičichne, ochutná a okamžitě určí odrůdu? „No, to tedy opravdu nedělám,“ směje se. „Odrůd je mnoho, trh je dnes široký a jedna odrůda může mít díky procesu zpracování různé chutě.“

„Víno je součástí našeho života,“ říká, „jsme jím obklopeni, takže večer vybíráme podle toho, co jíme, podle ročního období i podle nálady. Taky zkouším a ochutnávám vína z jiných vinařství – našich i zahraničních. Mám rád lehčí italská a francouzská vína.“

Roste další následovník?

Tomáš má sympatickou manželku Hanku a dvouletého syna Jonáše. Hanka se musela smířit s tím, že jejich život je podřízený vínu. „Manželka věděla, že si bere vinaře. Je to jiné, než kdybych chodil do normálního zaměstnání. A já musím říct, že mi je velkou oporou. Zní to jako klišé, ale je to tak ☺.“

Jestli se malý Jonáš jednou vydá ve stopách táty, se ještě neví. „Na vinici prvně byl už ve dvou měsících. Byl bych samozřejmě rád, kdyby pokračoval,“ říká Tomáš s tím, že ho ale nebude k ničemu nutit.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Tip šéfredaktorky

Cesta do hlubin robotovy duše

7. 9. 2020 10:00 autor -red-