Čas jen pro mě

Jak se podle vás v průběhu let mění vkus lidí, pokud jde o starožitnosti?

I starožitnosti do značné míry podléhají soudobému vkusu lidí. Když jsem před 32 lety otevíral obchod bylo v módě rokoko, empír a biedermeier, tedy slohy z přelomu 18. a 19. století. Postupem času se vkus přesouval k historismu a Art Nouveau, tedy secesi. Posledních patnáct let bylo nejvíc šik Art deco. Uvedu to na příkladu klasických sloupkových, empírových hodin, které se prodávaly okolo sto tisíc korun a dnes je můžete klidně pořídit i za dvacet tisíc korun.

Nicméně začínám pozorovat, že se opět zvedá zájem o užité umění z konce 18. století a celého 19. století, možná je to způsobeno i tím, že toto zboží začíná být na trhu vzácnější a ceny jsou relativně nízké.

Existuje v současnosti nějaký typ starožitností, o který je mimořádně velký zájem?

V současné době jsou stálicemi u zákazníků šperky z přelomu 19. a 20. století, tedy období Art nouveau, dále pak z období Art deca, výtvarné umění z konce 19. a z první poloviny 20. století a také mince, hlavně zlaté. Velmi roste zájem o zlaté šperky, a to hlavně díky strmě se zvyšující ceně zlata. Dokonce i v zámoří se přesouvá zájem zákazníků od nových šperků ke šperkům starožitným.

Náramek s rubíny ● Prsten se safírem ● Sada stříbrných lžiček na zmrzlinu. (Zdroj: Antiques Cinolter)

O co na druhé straně klesá zájem?

V současné době např. klesá zájem o novobrusné diamanty, a naopak roste zájem o diamanty „staroevropského brusu“. Děje se to především v důsledku obrovské nabídky levných laboratorních diamantů. Také je výrazně menší zájem o porcelánové sošky z 19. století a stejně tak i o porcelánové předměty z tohoto období.

Dále je pak minimální zájem o cínové předměty. Co se dá relativně dobře koupit, jsou lázeňské pohárky a sklenice z počátku 19. století, také pak stolní hodiny, rámové a pendlové hodiny ze všech období. Levně se dá koupit i např. hutní sklo, ale zájem o něj pomalu zvedá ceny. Musím zde ale konstatovat, že výjimečné kousky z dílen slavných designérů a značek, ať už je to sklo, porcelán, šperky atd., si stále drží cenu a jejich cena i roste.

Pokud jde o nabídku, lidé nabízejí opravdu velmi široké spektrum od jedinečných předmětů až po naprosto bezcenné a někdy i bizarní předměty.

Jaký je nejcennější a nejzajímavější šperk, který jste kdy prodal?

Jedním z nejunikátnějších šperků byl 24karátový kolier zhotovený ze stříbra a osazený 6 diamanty evropského brusu. Šperk nechala vyrobit císařská rodina pro člena ruské carské rodiny.

Také bych zmínil soubor tří zlatých broží zdobených přírodní nekultivovanou perlou, tahitskou perlou a conch perlou z dílny šperkaře Fabergé.

Pamatujete si na nějaký kuriózní nebo neobvyklý předmět, který jste měl ve své nabídce?

Asi jedním z nejkurióznějších předmětů, které mi prošly rukama, byl osobní pohár polského krále Augusta II., též kurfiřta Fridricha Augusta I., zvaného „Silný“.

Změnili se zákazníci – například co očekávají nebo jaké mají znalosti o starožitnostech?

Rád bych podotkl, že úroveň českých zákazníků byla vždy vysoká. Časem se ještě více kultivovali a také se stali náročnějšími na kvalitu zboží. Vytříbil se i jejich vkus.

Dnes už zákazníkům nestačí informace, že v Art deco prstenu je zasazený safír. Chtějí vědět, zda jde o safír přírodní či syntetický. Chtějí informaci, zda je upravovaný nebo nikoliv, případně znát zemi původu, resp. kde byl vytěžen.

A to je dobře.

Jak poznáte, že je nějaký předmět opravdu vzácný nebo unikátní?

Na to, aby člověk poznal, zda je starožitný předmět unikát, musí mít potřebné znalosti, zkušenosti, resp. praxi a také značnou míru intuice a někdy i štěstí. S tím jde ruku v ruce i trpělivost při vyhledávání a identifikaci předmětů.

Stává se často, že lidé nevědí, jakou hodnotu jejich starožitnosti mají?

Občas ano, ale spíše v opačném případě. Často jsou pomýleni různými internetovými portály, kde amatéři nabízejí starožitnosti, velmi často se špatnými informacemi nebo nepravdami. Doufejme, že z důvodu neznalosti.

Ceny, které žádají, jsou někdy vyšší než prodejní v kamenných obchodech, kde obchodník musí držet záruku a prodej podléhá přísným regulacím, ať už puncovnímu zákonu nebo třeba zákonu 71. z roku 1994.  Málokdy se stane, že by prodávající požadoval nízkou cenu. V době internetu je přibližná cena předmětu relativně snadno dohledatelná.

Co je podle vás největší mýtus nebo nepochopení, které lidé o starožitnostech mají?

Když nad tím přemýšlím, tak jsou to zřejmě dva extrémy. Jeden je: „Je to starožitné, to musí být drahé.“Druhý je: „Je to staré, to musí být starý, špinavý krám.“ Ani jedno není pravda. V oboru starožitných šperků jsem slyšel: „To už někdo nosil, to bych nikdy po někom nenosila.“ Přitom 90% zlata ve šperkařství je recyklováno. Tedy nové šperky se vyrábí z recyklovaného zlata.

Máte vy osobně nějaký oblíbený typ starožitností nebo období?

Čím déle podnikám v úžasném světě užitého umění, tím více se má obliba neomezuje na jeden styl či sloh.

Každá doba v dějinách lidstva, každý umělecký směr přinesl světu krásné předměty, které obohacují ducha, oko a přináší majiteli nejen užitek, ale i radost.