Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Saunérka
archiv Elišky Blažkové
Inspirace / Osobnost týdne

Saunérka

datum: 21. 11. 2018 0:12 autor: Jana Vavřinová
Mladá, inspirativní a neuvěřitelně pozitivně naladěná. Taková je letošní mistryně Česka v saunových ceremoniálech – třiadvacetiletá Eliška Blažková.

Jaký byl váš vztah k saunování než jste se stala saunérkou?

Můj vztah k němu byl v podstatě nulový. Ne, že bych saunu nesnášela nebo v ní nikdy nebyla, spíš jsem se jen pohybovala v kruzích, kde nebyl nikdo, kdo by saunu pravidelně navštěvoval. Když se tak na to dívám s odstupem, možná jsem i byla překvapená, když jsem zjistila, že existují samostatné saunové světy. Dřív jsem saunu brala jen jako součást bazénů, spa a wellness.

Brigádu v saunovém světě jste si prý v roce 2015 našla zcela náhodou. Věděla jste, co práce saunéra obnáší?

Ano, to je pravda. A jistě, že jsem o té práci vůbec nic nevěděla! V té době jsem sháněla jen nějaký zajímavý přivýdělek ke studiu jazykové školy, a jelikož hledám nové výzvy, odpověděla jsem na inzerát na pozici saunového animátora. Z popisu práce jsem usoudila, že budu dělat s lidmi v nějaké speciální sauně různá relaxační a dynamická cvičení a občas, že budeme hrát divadlo. Moje představa vycházela z dovolenkových animátorů a hot jógy. Říkala jsem si, že když lidé cvičí v horku jógu, mohlo někoho napadnout to povýšit a cvičit různé věci v ještě větším horku. Připadalo mi to divné, ale zase jsem si řekla: „Tak ty taky nejsi úplně normální, tak že to bude něco pro tebe.“

Může se člověk děláním saunových ceremoniálů uživit?

Je to vlastně vtipné, protože jsem se saunováním začala, ne protože by mě to zajímalo, ale protože jsme hledala přivýdělek. Dnes mě to zajímá tak, že většinu peněz, které si tím vydělám, investuji zpět do mých ceremoniálů a do toho, abych je mohla dělat lépe. Takže opravdu saunováním si nikdo moc nevydělá, alespoň ne v ČR. Tuto práci musí člověk dělat, protože ji má rád.

S jakými předsudky jste se od dob, kdy děláte saunérku, setkala?

Předsudky jsou běžná věc a setkáváme se s nimi všichni a všichni si je vytváříme. Klasický předsudek, ať už pozitivní nebo negativní, vychází z neznalosti nebo z jedné zkušenosti. A je bohužel pravdou, že v oblasti saunování je v Čechách neznalosti stále hodně, ačkoli ve světě mají čeští saunéři hodně zvučné jméno. Ale abych byla férová, za posledních pár let se informovanost veřejnosti o saunování a o chování v saunách výrazně zlepšilo. Klasickým předsudkem je třeba: „Nemám rád ceremoniály, protože tam hraje nahlas hudba.“ Ano, na některých ceremoniálech hraje nahlas hudba, ale naopak u relaxačních či meditačních ceremoniálů by měla být hudba velmi jemná a tichá. Ovšem nechci tvrdit, že to musí být takhle. Pochopitelně jsou saunéři, kteří třeba nejsou dostatečně proškolení nebo je jim to prostě jedno a nedodržují zásady dobře provedeného ceremoniálu.

Návštěvníci saun jsou určitě hodně zvídaví. S jakými dotazy se na vás nejčastěji obracejí?

Pokud pominu ty úplně nejčastější otázky: „Kolik tady máte saun? Kde je ochlazovací bazének? Nebo kdy bude další ceremoniál?“, tak se mě lidé často ptají na druhy esenciálních olejů a možnosti jejich koupě. Pak se také zajímají o pravidla zdravého saunování – jak často je dobré chodit do sauny, jak dlouho v ní mají setrvat nebo jestli je lepší teplá nebo studená sprcha...

Co si myslíte o návštěvnících saun, o jejich návycích a chování? Jak bojujete s těmi, kteří narušují ostatním relaxaci např. hlasitým povídáním?

Na to není zcela jednoznačná odpověď. Často se setkávám s tím, že lidé, kteří se v saunovém světě nebo přímo v sauně baví příliš hlasitě, si prostě jen neuvědomují, že by to dělat neměli, nebo jsou strženi sílou rozhovoru a ani nevědí, že mluví hlasitěji, než je právě v danou chvíli vhodné. Většinou, když je na to upozorníme, omluví se a dále se chovají tiše. Je pravda, že někdy slušné napomenutí nepomůže a jsou lidé, kteří jsou schopni se i pohádat, a to už je podle mě nevychovanost.

Pochopitelně to neznamená, že by se v sauně mělo mlčet. Je důležité si uvědomovat, že komfortní zóna každého člověka končí tam, kde začíná komfortní zóna člověka druhého. Další věcí je, že u nás saunování nemá příliš hlubokou tradici a ta tradice, která v podstatě stále vzniká, se ubírá primárně směrem k relaxaci. I když jsou ceremoniály často zábava, saunování jako takové je vnímáno jako forma relaxu, proto se dbá na dodržování klidu. Oproti tomu třeba v Rusku je sauna vyloženě společenská a hlučná záležitost. Proto se také můžeme setkávat s názorem, že se v českých saunách lidé z Ruska chovají tak, jak jsou zvyklí z domova...

V dubnu jste se stala mistryní ČR v saunových ceremoniálech. Zvítězila jste s ceremoniálem o Věře Čáslavské.

Myšlenku udělat ceremoniál o Věře Čáslavské jsem měla v podstatě od doby, kdy zemřela (30. srpna 2016, pozn. redakce). V té době jsem, ale nebyla dostatečně připravená, abych si ukousla tak velké sousto, a proto jsem Věru zatím „zavřela“ do šuplíku, s tím, že až se na to budu cítit, k tématu se vrátím. Jenže takhle přešel víc než rok, blížil se SaunaFest, a já stále neměla žádné téma.

Jak probíhala příprava? Kde jste se při vymýšlení vystoupení inspirovala?

Procházela jsem záznamy z olympijských her z roku 1968, koukala na dokumenty a načítala o Čáslavské spousty článků. Mým záměrem bylo „vypíchnout" několik zásadních momentů jejího života a vměstnat je do délky ceremoniálu, tedy do 15 minut. Zaměřila jsem se na Věřino životní období od 27. června 1968, kdy bylo její jméno otištěno v Literárních listech, jako jedné ze signatářů manifestu 2000 slov, až po 27. říjen 1968, kdy byl konec letních olympijských her v Mexiku.

Bylo něco, co vás během trénování ceremoniálu překvapilo?

Vím, že když jsem stříhala hudbu, měla jsem sama se sebou velký problém, protože jsem byla v tématu už tak silně ponořená, že pokaždé, když jsem si pustila záznam rozhlasu z 21. srpna 1968 (jehož část je v ceremoniálu taky obsažena) nebo záznamy komentátorů z vyhlášení na olympiádě, pokaždé jsem začala brečet. Připadala jsem si už jako blázen. Měla jsem z toho silné výkyvy emocí. Zároveň jsem měla obrovský strach, že lidé v sauně téma Věry nepřijmou a že budou spíše pobouření, než že by to vnímali jako uctění památky paní Čáslavské.

Jaké byly nakonec ohlasy publika?

Vzpomínám si, jak jsem na SaunaFestu dokončila ceremoniál a jako jedna z prvních vyšla ven naprosto ubrečená manželka našeho polského fotografa a děkovala mi za zážitek a za připomenutí toho, co bylo. Pochopitelně se mi chtělo také brečet, protože to byla mnohem větší chvála, než v jakou jsem vůbec doufala. Zároveň to byla i zpětná vazba a potvrzení toho, že je příběh srozumitelný i pro cizince. Byl to pro mě asi úplně nejsilnější moment z celé soutěže. Je milé něco vyhrát, ale žádná cena se nevyrovnala tomuto okamžiku sdílené silné emoce.

Jak reagují návštěvníci sauny na vaše nesoutěžní a hodně netradiční show? Mám na mysli ceremoniál, kde jíte hamburger.

Dnes už hamburgery v sauně nejím, protože poblíž Sauna Spotu nemáme „mekáč“. Nahradila jsem ho donutem (americkou koblihou), protože se lépe shání. (smích)

Jinak se v tomto případě nedá mluvit o tradičním ceremoniálu. Není to žádné profesionální ani velkolepé dílo. Na soutěži by mě za něj asi diskvalifikovali. Mám ho ale ráda, protože to lidi baví a smějí se mi. Je pravda, že se často setkávám s hodně udivenými pohledy, ale myslím, že to už je takový můj styl, na který si lidé zvykli a ti, co mě znají, jsou trošku v očekávání, jestli přijdu příště s něčím ještě divnějším (smích).

Co vám sauna dala a vzala, jaké jsou vaše profesní cíle?

Sauna mi dala moc a vzala málo, snad jen ten čas. Občas si říkám, kolik bych stihla věcí, kdybych tohle nedělala... Saunové ceremoniály a svět kolem něj mě ale neskutečně baví a už si bez toho nedokážu svůj život představit. Můj cíl je dělat všechny práce, co dělám přinejmenším tak dobře a na takové úrovni, abych jimi obohacovala sebe i všechny kolem mě. Zároveň bych si moc přála, abychom se u toho všichni bavili. Možná je to naivní, ale já takhle funguju.

Prozradíte, co vás v dohledné době čeká?

Aktuálně připravujeme Sauna Herbal Cup 2018, což je krásná a unikátní mezinárodní soutěž v relaxačních ceremoniálech a v peelingových procedurách. Letos poprvé se bude konat u Lipna na Šumavě, a to v úplně nové sauně. Bude tam mnoho zajímavých procedur, které třeba návštěvníci sauny ještě ani neznají, a právě tady si je mohou vyzkoušet. Akce bude probíhat od 22. do 25. listopadu 2018 ve wellness hotelu Frymburk. Poté máme naplánovaná různá školení a pochopitelně i další saunové eventy. Na přelomu března a dubna pochopitelně SaunaFest 2019.

Co je saunový ceremoniál

Saunér polévá vodou horké rozpálené kameny. Za příjemného syčení vzniká horká pára, která je pak rozháněna ručníky nebo vějíři saunérem po sauně. Tím se nezvyšuje teplota v sauně, ale vlhkost a saunujícím se návštěvníkům je pocitově větší teplo. Horký vzduch pak ručníkem vhání na saunující se návštěvníky a ti okusí tepelný náraz, který zintenzívní pocení. Celý ceremoniál je většinou složený ze tří kol polévání a následného víření horkého vzduchu po sauně ručníky.

Vedle zajímavých technik víření vzduchu ručníky může saunér překvapit také aromaterapií a pro návštěvníky přinést skutečný zážitek z několika použitých vůní. Nejnovějším trendem je používání 100% přírodních éterických olejů při saunování, které blahodárně působí na saunující se návštěvníky. Ty jsou používány většinou ve spojení s ledovou tříští, z kterých saunér připravuje ledové koule (www.saunaspot.cz).

 

Další články z rubriky

Autorský šperk na míru musí vyzařovat osobnost člověka

Autorský šperk na míru musí vyzařovat osobnost člověka

Autor: Eva Zelinková, Datum: 23. 1. 2019 0:08
Virtuální „zrcadlo a převlékací kabinka“ lákají

Virtuální „zrcadlo a převlékací kabinka“ lákají

Autor: Eva Zelinková, Datum: 17. 1. 2019 0:07
Nemovitosti vybírejte srdcem

Nemovitosti vybírejte srdcem

Autor: Eva Zelinková, Datum: 10. 1. 2019 0:10
Domov není místo, ale pocit

Domov není místo, ale pocit

Autor: Eva Zelinková, Datum: 3. 1. 2019 0:03