Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Patricie Anzari: „Mezi mou prací a soukromým životem není žádná hranice. Trápení klientů prožívám naplno s nimi.“
archiv Patricie Anzari
Inspirace / Osobnost týdne

Patricie Anzari: „Mezi mou prací a soukromým životem není žádná hranice. Trápení klientů prožívám naplno s nimi.“

datum: 26. 2. 2020 0:05 autor: Eva Zelinková
Autorka „Dodušemluv“ s podtitulem „Kniha, po které bude všem s vámi lépe“ PhDr. Patricie Anzari, CSc. je jak v knize, tak ve své praxi psychoterapeutky obětavou průvodkyní na cestě z životních krizí. Specializuje se totiž na psychospirituální prevenci povzbuzováním ke statečnosti, nezávislosti, velkorysosti a empatii.

Usmiřuje rozpadající se vztahy, harmonizuje rodinnou atmosféru kromě jiného i v oblasti výchovy dětí a snaží se motivovat k pozitivním změnám. Její klienti si uvědomují, že díky jejímu „nasměrování“ vidí ostřeji svá pochybení a místo pocitů viny si dokážou lépe poradit s jejich nápravou. Jak vynikajících výsledků „v léčbě“ empatická paní Anzari dosahuje a co ji právě zaměstnává, o tom nám více prozradila právě v tomto rozhovoru.

Byla jste známá jako písničkářka a skladatelka protestsongů s duchovní tematikou, doprovázela jste mše, působila v divadlech malých forem. Co rozhodlo, že jste se stala psychoterapeutkou, případně kdo vás nejvíce ovlivnil?

„Moje třídní profesorka na gymnáziu Evženie Knězů byla jen o málo starší než my studenti. Každého z nás vnímala velmi citlivě a většinu nasměrovala k životnímu povolání. Mně začala podstrkovat psychologická pojednání, až jsem se nadchla. Sice jsem si na přijetí na univerzitu musela z politických důvodů dva roky počkat, ale Evženie mi otevřela srdce tím pro mne nejlepším směrem. Její životní cesta bohužel brzy skončila – nedožila se ani čtyřicítky. Žije však navěky v mém srdci.

Při studiu jsem se setkala pak i s doktorkou Miluší Urbanovou, která mi vedla diplomovou a doktorskou práci, a hlavně – umožnila mi již od prvního ročníku praktický psychoterapeutický výcvik ve vězení. Kromě toho jsem se také během své praxe v druhé polovině osmdesátých let zázrakem dostala do USA, kde jsem absolvovala řadu seminářů v Esalenu, centru alternativních psychoterapeutických škol. No a právě tam jsem našla své hlavní učitele – Stanislava Grofa, Chunlianga Al Huanga, Ram Dasse a hlavně – v San Franciscu Johna W. Perryho, přímého žáka C. G. Junga. Po revoluci jsem s ním úzce spolupracovala až do jeho smrti.“

Inspirací je nabitá i vaše nová kniha „Dodušemluvy“ (vydal Eminent). Mohla byste z ní vybrat třeba jakési desatero, jak přežít chmury, než nás opět „probudí k životu“ jaro? Jak zatočit s chmurami počasí a jak s těmi na duši?

  1. „Především se musíme odnaučit strachu. Jedině statečnost nás přenese přes všechna úskalí a učiní nás svobodnými a šťastnými. Strach se musí potírat, překonávat, nepodléhat mu.
  2. Na statečnost navazuje život v pravdě. Jakmile se otevřeme a nemáme tajemství, jsme nezranitelní. Nedostaneme se do úzkých, ve lži bychom zabloudili.
  3. Překonávejme svůj egocentrismus, nahrazujme ho obětavostí, snažme se učinit druhé šťastnými. Naučíme se tak velkorysosti. Jsem-li šťastný, když někomu udělám radost či pomohu ve svízelné situaci, nemám čas na sebelítost, pocity frustrace a depresi.
  4. Hlavní životní otázka nezní: Co potřebuji, co je pro mne dobré? Správná formulace je: K čemu se hodím, co mohu pro svět učinit? Potom bude s námi dobře.
  5. Probouzejme v sobě vděk za život. Povede nás ke zdravému životnímu stylu, k opuštění závislostí, k dobré kondici, odolnosti, vytrvalosti.
  6. Své vztahy a štěstí v nich budujme ochotou a empatií. Partner, kterému není nic zatěžko, je pravým požehnáním. Nečekejme vděk, vytvořme kolem sebe ráj.
  7. Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou obrazem jejich duší. Pokud se nám rodiče nepovedli, najděme pro ně ve svém srdci shovívavou laskavost. Nepovedené děti jsou nemilosrdnými léčiteli naší pýchy. Musíme se zabývat tím, co jsme zanedbali. Zjistíme-li, že se nám děti zvrhly samy od sebe, modleme se za ně. Není všem dnům konec.
  8. Nelpěme na majetku, penězích a dalších pomíjivých hodnotách. Snadno nás zotročí, ukradnou nám duši a zradíme pro ně posvátné hodnoty. Vždy máme tolik, kolik potřebujeme. Největším bohatstvím jsou láska a nezištní přátelé.
  9. Materialismus vede k tomu, že chceme mít vše pod kontrolou. Staneme se tak snadno otroky toxického myšlení, obav a nedůvěry. Myšlení je nástroj, který musíme používat pouze k uskutečnění bohulibých projektů. Je to dobrý sluha, špatný pán.
  10. Naše empatie nepatří pouze lidem, ale také Planetě a Vesmíru. Chovejme se k nim ohleduplně, uskromněme se a ochraňujme vše, co nám z krás světa ještě zůstalo.“

Pořádáte jen individuální nebo i skupinové psychoterapie – a v čem jsou vaše sezení jiná, než když člověk absolvuje terapii u psychologa?

„Jsem psycholog! Vyvinula jsem vlastní psychoterapeutickou metodu, dnes je to i ochranná známka – AKTIVNÍ EGOLÝZA ®. Moje práce se opírá o výše zmíněné desatero. Neradím, nerozhoduji za klienty. Inspiruji, provokuji, někdy se stanu raději nepřítelem, protože neříkám jen to, co chce klient slyšet. Dělím se i o vlastní příběh. Stojím o rovnocennou spolupráci, pomáhám rozpouštět hranice našeho sobeckého já... Skupinové programy jsou intenzivní, opírají se kromě analýzy osobního příběhu o prožitkový proces hluboké komunikace s hudbou. Pracuji s malými skupinami (maximálně 8 lidí), stojím o dlouhodobou spolupráci, intenzivnější programy nemůže absolvovat každý. Dlouhodobějším klientům vytvářím se svým týmem zázemí pro všechny těžké životní chvíle. Klientům v intenzivní individuální péči poskytuji telefonickou podporu v krizi 24 hodin denně.“

Kde je možné vás kontaktovat?

„Všechny informace jsou na mých webových stránkách.“

V pražské čajovně jste léta pořádala s Janem Potměšilem čtené divadlo. Jak jste se dali dohromady? Byl snad vaším klientem po autonehodě, jejíž následky ho upoutaly na invalidní vozík?

„Jan v nemocnici poslouchal moje rozhlasové vysílání ‚Prameny poznání‘. Když se vrátil do každodennosti, setkali jsme se po jednom jeho představení ve Viole, kde vystupoval s mým kamarádem Vladimírem Javorským. Povídali jsme si celý večer, další den asi čtyři hodiny po telefonu, pak se zúčastnil několika mých pobytových programů, potom se stal mým koterapeutem. Byli jsme si intelektuálně velmi blízcí, měli jsme mezi sebou humorné jiskření. Je velmi laskavý, nezištný, čistý. V jeho přítomnosti si lidé těžko stěžovali na maličkosti, ač měl s nimi i v těch drobnostech účast. Spolupracovali jsme takto osm let včetně čteného divadla. Potom se oženil, zahájil rodinný život a věnoval čas tímto skvělým směrem.“

Na co se v nejbližší době těšíte, co vás „zaměstnává“? Máte snad rozepsanou další knihu?

„Stále rozvíjím svoji metodu, každý pobytový program je lepší a intenzivnější. Mám ale rozepsanou i knihu, která se jmenuje „Životasmysl“. A po dvanáctiletém výcviku jsem právě certifikovala své dva asistenty a blízké přátele Jitku Dytrychovou a MUDr. Jana Peychla. Mám radost, že každý z nich metodě AE® vdechne svou osobitost. Víc diplomů asi nerozdám – možná ještě jeden, dva, za pár let.“

Plníte si svou profesí životní sen?

„Nedonosila jsem dvě děti, tak je mi moje dílo vším. Činí mě šťastnou, zaměstnává mě i trápí. Nedovedu si představit, že bych odešla na odpočinek.“

Nosíte si práci domů, tíží vás „negativní osudy“ druhých – a naopak, dodávají vám ty pozitivní sílu?

„Mezi mou prací a soukromým životem není žádná hranice. Trápení klientů prožívám naplno s nimi, dávám jim svou nejhlubší účast. Je to život v lásce a tím člověk nikdy nevyhoří. Stane se, že narazím na někoho, kdo mě chce jen klasicky použít k naslouchání a souhlasu. Když to ze mě nemůže vyrazit, snaží se mě zranit, protože jsem otevřená a nechráněná. Bolí to, ale i tím poskytnu korektivní emocionální zkušenost, nastavím sama sebe za ty, kteří jsou tou osobou stejně zraňováni, neodváží se jí však říci, co jim způsobuje. Já sděluji své autentické pocity v těsné blízkosti „moudrých“ inspirací, které přinesla moje čtyřicetiletá praxe. Moje osobní oběť přinese plody třeba až za čas. Dotyčný si ani neuvědomí, odkud se berou.“

Čím relaxujete, když už máte všeho až nad hlavu?

„Mám ráda procházky v přírodě s mým milovaným psem Romeem, pozorování lesního ptactva na krmítku, poslouchání hudby a plynutí s ní, návštěva koncertů... A jógu v rámci mých fyzických možností, a také meditace.“

Pomáhá vám v tíživých situacích i nějaké životní motto?

„August Renoir ke konci svého života trpěl velkými revmatickými bolestmi. Jeho věta „Bolest pomine, krása zůstane“ (La douleur passe, la beauté reste) je mou medicínou.“


Knihu Patricie Anzari Dodušemluvy vydal Eminent.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Tip šéfredaktorky

Černucha zvaná „smrkačka“ byla medicínou faraonů

15. 10. 2020 10:00 autor -red-