Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Miroslav Dub: „Pomáhám odhalovat, jak se stát sami sobě terapeutem!“
archiv Miroslava Duba
Inspirace / Osobnost týdne

Miroslav Dub: „Pomáhám odhalovat, jak se stát sami sobě terapeutem!“

datum: 7. 8. 2019 0:03 autor: Eva Zelinková
Poprvé Miroslav Dub navštívil Bali jako turista v roce 2015. Osud tomu však chtěl, že dnes s organizátorkou tehdejšího zájezdu tvoří pár, mají dvouletého chlapečka a od roku 2016 žijí na Bali trvale.

My ho však zastihli v České republice, kam se rád vrací, a požádali jsme ho o rozhovor jak o jeho nové knize „Vědomé zdraví“ (vydal Eminent), tak o tom, jak se žije Čechům na Bali.

Jako první nás ale zajímalo, kde je vlastně doma?

„To je dobrá otázka. Taky si stejnou otázku kladu sám sobě☺. Cítím se dobře v České republice i na Bali. Jak už to bývá, vše a každé místo na světě má své klady a zápory. Tady v Čechách nejvíce času pobýváme s rodinou v Praze, kde je pro nás velkým benefitem dostupnost všeho. Snadno se dostanete, kam potřebujete, koupíte si, co potřebujete. Protože máme malého syna, tak velmi oceňujeme dětská hřiště, která jsou tu „na každém rohu“. Ty abyste například na Bali a potažmo v Indonésii jen těžko hledali☺. 

Milujeme čas na našem „letním sídle“ na Vysočině, kde si zase plnými doušky užíváme život v přírodě, bez elektřiny. Máme rodiny na Moravě, kam také rádi jezdíme. Zkrátka, když jsme v Indonésii nebo kdekoliv v Asii, už se většinou za nějaký čas těšíme do Čech. Ale platí to i naopak.“

Co vás ovlivnilo natolik, že jste se na Bali zabydlel natrvalo?

„Právě na Bali mě přivedla shoda okolností. Řešil jsem si v té době ne zrovna povedené předchozí partnerské vztahy a jedna terapeutka, kterou jsem několikrát navštívil, mi při poslední návštěvě těsně před odjezdem dala do ruky přílohu nějakých novin, kde byl rozhovor s Janem Bílým. Bez nějakého delšího vysvětlování mi sdělila, že bych ho měl kontaktovat. Dalším záměrem bylo na nějakou dobu vycestovat, ideálně daleko, abych měl odstup od věcí a byl sám. Tyto dvě věci se tedy spojily v cestě na Bali s Janem Bílým (odborníkem na rodinné konstelace), kterou organizovala moje současná žena. A jako bonus, který jsem nijak neplánoval, bylo to, že jsme se do sebe „zakoukali“. Opravdu platonicky, řekl bych láska na první pohled☺. Samozřejmě pak následovalo rozhodování, jak skloubit společný život, protože vztah na dálku ani jeden z nás nechtěl. Takže v podstatě mohu odpovědět jednoslovně: LÁSKA.

Tady v Čechách, konkrétně v Praze, ale máme rodinnou cestovní kancelář CK Mandala Adventures, která je naším živoucím snem. Naše motto je: Poznávejte s námi svět i sami sebe. Zprostředkováváme lidem zážitky a poznání místní kultury a lidí zejména v Asii a nejčastěji na Bali. To byl také jeden z důvodů, proč se na Bali usadit. Dalšími důvody jsou velmi unikátní kultura a památky, velice milí lidé, krásná příroda a stabilní počasí. V neposlední řadě také výborná poloha do ostatních asijských zemí.“

A co vás zaměstnává právě tam?

„Mám na Bali již třetím rokem svůj program Sám sobě terapeutem, kde pomáhám lidem odhalit nejrůznější souvislosti s jejich potížemi, a společně pak pracujeme na jejich zharmonizování a sebe-uzdravení. Jsem jim jakýmsi průvodcem zdravím i na výletech.

Na Bali se ale hlavně staráme o naše klienty, mezi kterými v našich malých skupinkách vznikají nová dlouholetá přátelství. Naše cesty na Bali jsou také velmi specifické tím, že si tam lidé dosti často jedou pro jakousi podporu v době, kdy si sami řeší velké změny ve svém životě. A v naprosté většině se jim dostane ve formě různých nápadů, odpovědí na jejich otázky či uzdravení. Naším cílem je, aby se naši klienti cítili, že nejedou s cestovkou, ale se známými na dovolenou.“

Jak jste si zvykali na odlišný životní styl, kuchyni nebo třeba oblékání?

„Ze začátku je změna vždy náročná, ať jste kdekoliv. Musíte si zvyknout na spoustu odlišností, ale časem je přestanete vnímat a přijdou vám naprosto samozřejmé. Kuchyně je odlišná od české především svoji pálivostí. Chilli si místní přidávají téměř do všech jídel. Nepálivé jídlo pro ně nemá chuť. Samozřejmě, když si vaříte své jídlo, uzpůsobíte chutě svým potřebám. A za nějaký čas začnete vnímat i výhody života v cizině, jakými jsou větší volnost, méně stresu, pravidel.

Pokud jde o oblékání, v tropických zemích potřebujete opravdu jen pár věcí, které nosíte stále dokola nebo je kombinujete. Mám rád tento jednoduchý způsob v podstatě celého života na Bali.“

Co vás na Bali nejvíc překvapilo?

„Asi skutečnost, že se žádná návštěva nehlásí dopředu. Pokud vás chce někdo ze známých či kamarádů navštívit, udělá to, kdykoliv má čas☺. To bylo pro „zápaďáka“ ze začátku dost těžké, protože třeba já mám rád soukromí.“

Původně jste vystudoval Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě, kde jste se dostal mj. k zajímavým informacím o léčivých rostlinách. Hodilo se vám to, abyste se stal, jak říkáte, „sám sobě terapeutem“?

„Ano, moje alma mater je Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, v mém milovaném kraji Lednicko-valtického areálu, kde jsem prožil s kamarády krásné časy. Určitě se mi informace získané studiem hodily později k realizaci mých ebooků Sám sobě terapeutem a i k sepsání mojí nové tištěné knihy Vědomé zdraví. Doporučené léčivé rostliny jsou v knize jako součást opatření ke konkrétním zdravotním problémům spojených s dysfunkcí orgánů.“

Inspiraci jste zřejmě našel i na zmiňovaném Bali. Odrazil jste se i od jejich zdravotnictví? Kdo, případně co vás tam posunulo zase o pořádný kus dál? Setkáváte se tam například se šamany, meditujete apod.?

„Bali je pro mě osobně symbolem velké změny. Inspiruji se debatami s místními tradičními léčiteli/šamany. Mám to štěstí, že je mám již několik let za přátele. Náš nejbližší rodinný přítel a kamarád je uznávaným a úspěšným léčitelem/šamanem. Ten mě určitě inspiruje nejvíce. Jejich zdravotnictví v současnosti v podstatě následuje západní směr medicíny, takže tady se míjíme. Mne zajímají tradiční postupy léčení bez pomocí syntetických léků apod.

A meditovat se snažím pravidelně, nejčastěji těsně před spaním. Klienty, kteří přijedou na můj program na Bali také učím jednoduché meditace na uvědomění si sebe sama, svých potřeb, pocitů.“

Máte nějaké motto, které vám případně pomáhá překonávat složité životní situace?

„Snad jen: Co tě nezabije, to tě posílí☺. Především jsem se ale naučil v důležitých situacích věci nehodnotit, nezaškatulkovávat si je. Tento návyk vám pak může podpořit vaši intuici správně se rozhodnout. Dalším důležitým faktorem, se kterým pracuji i v knize Vědomé zdraví, je naučit se „vypínat“ myšlení a jen nechat věci plynout. Nesnažit se stále vše ovlivňovat.“

Na tomto indonéském ostrově jste napsal právě již zmiňovanou knihu „Vědomé zdraví“, ve které vysvětlujete, jak se můžeme sami zbavit zdravotních problémů. Co považujete za úplně základní?

„Ano, tato tištěná kniha vznikla skutečně na Bali částečně na popud naší rodinné kamarádky Natálie Rollko, která u nás několik týdnů pobývala. Sepisoval jsem ji převážně v mém oblíbeném warungu (místní restauraci) kousek od Ubudu s výhledem do rýžových polí.

A co považuji za úplně základní? Schopnost a odvahu přiznat si, že mám problém a pustit se do jeho odstranění a nastolení dobrého zdraví. Můj koncept spočívá ve více stupňovém opatření, které jsem v knize nazval pilíře. Jedná se o INTUICI, vlastní terapeutickou a diagnostickou metodu, moji milovanou REFLEXNÍ TERAPII, dále o práci s PSYCHIKOU, KVANTOVÝ PŘÍSTUP (práce se záměrem v určitém naladění mozku), doporučený systém STRAVOVÁNÍ a doporučený POHYB.“

V čem spočívá váš „koncept pro lenochy“?

„Přiznávám, že sám jsem lenoch a nestydím se za to. Ale právě proto přicházím s konceptem 10ti minutového zdraví. Ten spočívá v tom, že: 1. Pokud chcete něco změnit, pak jste to jen VY, kdo může vaše zdraví zharmonizovat. 2. Pokud se budete cíleně věnovat sami sobě 10 minut denně, nebo alespoň co nejčastěji a stane se vám to dobrým návykem a součástí vašeho životního stylu, pak se věci dají do pohybu. 3. Jen málokdo je ochoten a schopen v dnešní uspěchané době trávit dlouhý čas nějakým opatřením, ale 10 minut denně dát lze.“

Přesvědčil jste se někdy i sám na sobě, že všechno je v hlavě, tudíž musíme pracovat s psychikou?

„Přesvědčil a stále se o tom přesvědčuji. Naše navyklé bloky, jakkoliv je nazvete, nás většinou velmi negativně ovlivňují a někdy až znemožňují, aby se náš život ubíral správným směrem – tzn. ve zdraví a harmonii především ve vztazích. Mám vše, co lidem doporučuji, mnohokrát vyzkoušené na sobě. Nic nevnucuji, jen doporučuji. Práce s psychikou je zřejmě nejdůležitější, zejména u chronických zdravotních potíží. V knize najdete u jednotlivých dysfunkcí orgánů i doporučené vazby na psychiku. Jakási vodítka, která bývají nejčastějším zdrojem oněch potíží.“

Neodsuzujete ani nicnedělání…

„Jsem dokonce přesvědčený, že čas od času by si měl nicnedělání neboli zvolnění každý naordinovat. Vyjeďte do přírody, vypněte mobily, televize… Vyzkoušejte si to, je to velice osvěžující a zdraví prospěšné.“

Co dalšího (kromě nicnedělání) patří mezi vaše rady a tipy pro zdraví?

„Vnímejte své pocity, potřeby. Přiznejte si, když se vám něco nechce dělat. Udělejte si čas sami na sebe. Buďte vděční. (Pokud se vydáte na cesty do vzdálených zemí, uvidíte na vlastní oči, že se máte dobře, možná i skvěle. Lidé v některých zemích v Asii často řeší čistě existenční starosti a na nic jiného jim nezbývá čas). Moje další rada zní: Choďte co nejčastěji bosí, alespoň teď v létě. Je to jedna z nejzdravějších věcí, kterou pro sebe můžete udělat. Co se týká rad pro zdraví: Doporučuji naučit se pár jednoduchých diagnostických postupů, které zjistí vaše slabé místo v těle. V knize jsou pak popsány srozumitelně a jednoduše rady, tipy a postupy včetně přehledných kreseb, které vás dovedou k bodům, které pomohou nastolit sebe-uzdravení. Naučíte se být SAMI SOBĚ TEREPEUTEM.

Knihu Miroslava Duba Vědomé zdraví vydal Eminent.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Tip šéfredaktorky

Ken Follett: Muž, který rád vypráví příběhy

10. 10. 2019 0:05 autor Markéta Vavřinová