Čas jen pro mě

Začněme vaší etapou s Jaromírem Jágrem. Jaký byl „žák“, v čem vás poslechl a v čem případně nikoli?

„Vztah s Jardou bych určitě nevnímal jako žáka a učitele, což znamená, že nebyl postavený na poslouchání či nikoli. Já bych to spíše vnímal, že jsem pro něj byl něco jako kolega na dialog, oponent, inspirátor.“

Zůstali jste v kontaktu dodnes, přijde si ještě někdy pro radu?

„Ne, v kontaktu už téměř nejsme.“

Na pozici asistenta trenéra hokejové reprezentace ČR jste společně s tímto týmem slavil v roce 2005 titul mistra světa. Nás ale víc než ovace zajímá, co především bývá hlavním problémem, když se mužstvu nedaří. Jaké „léčebné metody“ fungují?

„Kdybych vám je vyjmenoval a ony by za všech okolností a u všech týmu fungovaly, tak bych možná dostal Nobelovu cenu. Chci tím říci, že to nelze takhle klipově popsat. Jedno je však jisté! Za všech okolností hledáte techniku, chcete-li metodu, která způsobí u jedince či v týmu pozitivní emoční šok, který zapříčiní pozitivní aktivaci organismu do činnosti.“

V dalších dvou letech jste získali s HC Sparta Praha dva extraligové tituly. Jak takové úspěchy dokážou s jejich aktéry „zamávat“? A je vůbec správné, případně jak dlouho, oddávat se slávě?

„Určitě nevnímám zisk titulu jako nějakou slávu. Je to spíše potěšení, určitá časově omezená radost. Komu se z toho zamotá hlava, podlehl takzvanému syndromu hvězdy, myslím, že si z dlouhodobého hlediska ublížil.“

Jaké vlastnosti by měl mít a jaké by měl spíš potlačit sportovec, který touží vystoupat až na vrchol?

„Je jich určitě celá řada. Za tu klíčovou však považuji houževnatost, kterou vnímám jako vášeň násobenou vytrvalostí.“

Platí to i v případě přední tenistky Karolíny Plíškové, kterou máte též pod svými křídly?

„Ano, Kája je velmi houževnatá, tenis miluje jako nic jiného na světě. A pilná a vytrvalá je také, přesto, že jí to lidé, kteří ji neznají, nevěří.“

Co třeba platí právě na ni?

„Odpusťte, ale to je výhradně mezi námi.“

Pracujete se sportovci i poté, co dosáhnou vysněné mety? Máte nějakou zkušenost i s tím, že například potřebují pomoci, aby neusnuli na vavřínech?

„Ano, správně nastavený sportovec má v sobě takzvaný asymptotický efekt neboli je si vědom toho, že může být vždy ještě lepší, než byl, přestože se stal třeba mistrem světa. Je to vlastně taková nekonečná motivace, jakási spokojená nespokojenost.“

Dostáváme se k tomu, že je vždycky třeba najít životní motivaci. Mimochodem o tom je i nová kniha, „Tajemství životní motivace; Její spirituální rozměry a inspirace“, jejíž jste s Jiřím Kuchařem spoluautorem. Najdeme v ní i nějaké rady, jak se k motivaci „propracovat“, případně existuje třeba nějaké patero, desatero…?

„Slovo rada nemám moc rád. Určitě se ale s Jirkou Kuchařem nepovažujeme za lidi, kteří by měli jiným radit a dávat návod na život - říkat jim, jak ho žít. To určitě ne. Naším cílem je inspirovat pomocí různých příběhů či situací, které napsal sám život.“

Dovolte nám i otázku více na tělo: Jaká je vaše životní motivace? Na co se právě chystáte, co vás láká?

„Já mám rád život jako takový. Ani si neuvědomuji, že bych potřeboval motivovat. Mě prostě život baví a chci od něj co nejvíc prožitků, kterým se snažím jít naproti.“

Když už máte všeho „nad hlavu“ a potřebujete si odpočinout, čím relaxujete?

„Především četbou knih. A pak ještě chovám hodně zvířat – papoušky, ovce, slepice, kachny, husy… a u nich relaxuji, když o ně pečuji.“

Pomáhá vám v životě i nějaké motto?

„Mám jich celou řadu, ale na jedno si vzpomenu přeci jen častěji. Když jsem chodil jako dítě spát, často za mnou přišel taťka a ptal se mě, jestli jsem se dnes něco zajímavého naučil, hezkého prožil a někomu pomohl. A pokud jsem na vše kladně odpověděl, řekl, že jsem ten den neproflákal. Často na to před spaním myslím.“ 

Knihu Mariana Jelínka a Jiřího Kuchaře Tajemství životní motivace vydal Eminent.