Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Literární dílo je jako vejce, musí se vysedět
archiv Jana Bauera
Inspirace / Osobnost týdne

Literární dílo je jako vejce, musí se vysedět

datum: 29. 8. 2018 5:05 autor: Eva Zelinková
Jan Bauer napsal už 175 knih, což vypadá, jako kdyby se spisovatelem „narodil”. Jenže jeho cesta k psaní knih byla složitější.

 „V osmnácti, dvaceti letech jsem sice psal verše a povídky, ale na samostatnou knihu to nebylo. Pak mě ovšem zcela pohltila novinářská profese. Asi v jednatřiceti letech jsem se v Zemědělských novinách náhodou potkal s kamarádem, novinářem Karlem Hvížďalou, který musel v časech normalizace opustit redakci Mladého světa a naštěstí se uchytil v nakladatelství Albatros. Při setkání u piva mi nabídl, zda bych nechtěl napsat pro dospívající mládež populárně naučnou knihu o zemědělství. Souhlasil jsem a tak po dvou letech spatřila světlo světa moje prvotina nazvaná „Uživí naše planeta lidstvo?“,” vybavuje si.   

Dnes je ale Jan Bauer známý spíš publikacemi o historii, která ho zajímala vždycky. „Dokonce jsem chtěl studovat archeologii. O psaní knih o historii ovšem rozhodla náhoda. Někdy v roce 1999 si u mne jedna redaktorka z nakladatelství objednávala sešitovou detektivku a já se jí mezi řečí zmínil, že píšu pro časopis seriál o záhadách českých dějin. Pohotově mi navrhla, abych z toho udělal knížku. A tak mi v roce 2000 vyšel první svazek „Záhad českých dějin”, po němž následovaly další čtyři. Později k literatuře faktu přibyly i historické romány, zejména pak historické detektivky.”

A jaké období historie má nejraději? „Kdysi mě díky archeologovi docentu Zdeňku Klanici zaujala Velká Morava. Už od dětství mě ale také zajímalo období husitských válek a též doba národního obrození. Prakticky je ale výběr epoch či historických osobností, jímž se věnuji ve svých knihách většinou podřízen zájmu čtenářů. Byť si někdy udělám radost a s chutí napíšu knihu o zajímavých postavách českých dějin podle vlastního výběru. V poslední době to byly například knihy „Karel IV., císař a král” nebo „Ďábel Valdštejn”.”

V knihovnách, kam je často zván na besedy, je právě Jan Bauer druhý nejpůjčovanější český autor. „Občas tam čtenářům také vysvětluji, že vedle notoricky známých postav králů, šlechticů či vojevůdců se v mých knihách objevují i postavy smyšlené. Je to zhruba 50:50,” přiznává upřímně. „Bez vymyšlených podstav to ale nejde. Kdybychom chtěli otrocky převyprávět dávné události, jak si myslíme, že se odehrály, byla by to někdy docela nuda. Proto si – stejně jako mí kolegové – některé postavy a zápletky musím vymyslet,” přiznává stejně jako to, že psaní je práce pro samotáře. „Na veselé historky ovšem není čas. Jde spíš o příběhy smutné, při nichž ze sebe občas vychrlím všechna sprostá slova, co znám. To, když si třeba v počítači omylem smažu část už napsaného textu. Jednou se mi dokonce stalo, že mi za bouřky úder blesku zcela spálil počítač a jen šikovností příslušných odborníků se podařilo zachránit text už zpola napsané knihy o Rožmbercích.”

Věčný optimista Jan Bauer zodpověděl s trochou nadsázky i otázku, zda se dá psaním knih uživit. „Spolehlivým zdrojem inspirace je můj stav bankovního konta.” Vzápětí ale přidal i další pohled na věc: „Když dokážete vydat šest až osm knih ročně, čímž myslím tituly, o nichž víte, že si bezpečně najdou své čtenáře, tak se psaním uživit dá. Já sice nemám takové prodeje jako třeba Michal Viewegh, o to však musím být pilnější. Dostávám naštěstí ale také důchod, takže je to taková volná noha s trochou státního zajištění.”  

Navíc Jan Bauer ví, když si potřebuje od psaní odpočinout, jak si „vyčistit hlavu”. „Nedávno jsem se ze samoty u Vodňan přestěhoval na okraj Českých Budějovic a nedaleko domu, kde bydlím, se nachází jedno z údajně nejtajemnějších míst v Čechách Branišovský les. Stačí udělat pár kroků a ocitnu se v příšeří tohoto tajuplného lesa. Samozřejmě se v jižních Čechách rád podívám i na jiná magická místa – například na Zbudovská blata, do Českého Krumlova, kde jsem ostatně kdysi maturoval, na nejvýše položenou zříceninu Vítkova kamene i jinam. Rád cestuji do zahraničí, letos se mi už podařilo navštívit Gibraltar a také třeba na zcela opačném konci Evropy švédský ostrůvek Öja. A samozřejmě také rád posedím s přáteli u dobrého moku.”

 

MOTTO nemá. „Leda větu, kterou kdysi v jednom svém románu použil americký spisovatel Joseph Heller: „Nic se nevydaří podle plánu.“ Je to vlastně jakési alibi. Vždyť co se dá dělat proti osudu?!”

 

RADA začínajícím spisovatelům: „Snad jen, aby psali a vydrželi u toho. Literární dílo je totiž jako vejce – musí se vysedět. Ale nesmíte spěchat. A pokud je vám tak osmnáct, dvacet, věnujte se raději lásce, sportu nebo návštěvám hospod. Ujišťuji vás, že vyjmenované věci jsou v tomto věku mnohem zajímavější než literatura.”


Další články z rubriky

František Jaroš: „Pes je rozhodně nejlepší přítel člověka, ale nejsem si jistý, jestli je člověk nejlepší přítel psa.“

František Jaroš: „Pes je rozhodně nejlepší přítel člověka, ale nejsem si jistý, jestli je člověk nejlepší přítel psa.“

Autor: Jitka Lenková, Datum: 10. 8. 2022 0:05

A taky bezpečí, jistota, láska a porozumění. Přátelství, důvěra. Poslušnost. Tak nějak si…

Margaret Sanger (†86): „Každé dítě by mělo být chtěné,“ říkala propagátorka antikoncepce.

Margaret Sanger (†86): „Každé dítě by mělo být chtěné,“ říkala propagátorka antikoncepce.

Autor: Hana Lorencová, Datum: 20. 7. 2022 0:05

Pro Američany je dodnes jednou z nejkontroverznějších žen jejich historie. Margaret Sanger…

MUDr. Jaroslav Strejček: Echoterapie, moderní léčba křečových žil bez jizev

MUDr. Jaroslav Strejček: Echoterapie, moderní léčba křečových žil bez jizev

Autor: Tereza Procházková, Datum: 13. 7. 2022 0:05

Křečové žíly, neboli varixy, patří k častým žilním onemocněním. Od šedesáti let jimi trpí skoro…

Bohuslava Kecková (†57): První Češka s lékařským titulem

Bohuslava Kecková (†57): První Češka s lékařským titulem

Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 6. 7. 2022 0:05

První ženou, která na Univerzitě Karlově obdržela titul doktorky medicíny, byla v roce 1902 Anna…

Hemingwayovo prokletí: Jak duševní nemoc sužovala spisovatele a jeho rodinu

Hemingwayovo prokletí: Jak duševní nemoc sužovala spisovatele a jeho rodinu

Autor: Anna Vágnerová, Datum: 9. 6. 2022 0:05

Spisovatel Ernest Hemingway, který ve svých 61 letech spáchal sebevraždu, se často potýkal s…

MUDr. Karin Šrajerová: Běžný chod ordinace už si nepamatuji

MUDr. Karin Šrajerová: Běžný chod ordinace už si nepamatuji

Autor: Magda Volná, Datum: 8. 6. 2022 0:05

Rok 2020 a s ním začátek pandemie koronaviru přinesly do všech společenských sfér velké změny.…

Benazir Bhutto (†54): Ambiciózní žena, která zůstala v zajetí tradic

Benazir Bhutto (†54): Ambiciózní žena, která zůstala v zajetí tradic

Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 1. 6. 2022 0:05

Její život byl plný rozporů. Na jedné straně západní univerzitní vzdělání, na druhé síla východních…

„Několik týdnů jsme prakticky neviděli denní světlo,“ říká Roman Němec, režisér filmu Kam motýli nelétají

„Několik týdnů jsme prakticky neviděli denní světlo,“ říká Roman Němec, režisér filmu Kam motýli nelétají

Autor: Kateřina Kučerová, Datum: 18. 5. 2022 0:05

Spletité temné bludiště podzemních chodeb, které osvětluje jen matný světelný kužel baterek, se…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

23. 7. 2022 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová