Čas jen pro mě

Jak se péče o novorozence změnila během posledních dvaceti let?

Je potřeba zmínit, že péče o novorozence je v Česku na špičkové světové úrovni. V intenzivní neonatologii je tempo progresu poměrně svižné. Týká se to zejména předčasně narozených dětí, kde se kolegové v perinatologických centrech snaží zachránit dětičky narozené už v 22., respektive 23. gestačním týdnu.

Vaší otázkou jste ale spíše mířila na obraz celkové péče o novorozence od porodu až do momentu propuštění z porodnice a předání k registrujícímu pediatrovi. Tedy péče o fyziologického novorozence v moderní porodnici.

Je evidentní, že v současnosti se preferuje péče šitá na míru. To souvisí i s legitimními požadavky rodičů na péči o jejich dítě. Konzultace porodního plánu je dnes v porodnici běžnou záležitostí, a to je podle mě dobře. My, pediatři a neonatologové, určitě více preferujeme partnerský vztah s dítětem a jeho zákonným zástupcem. Na krátký okamžik se s rodiči stáváme spolutvůrci budoucnosti nově narozeného dítěte, a právě k tomu je potřeba vzájemná důvěra.

Jednou z medicinských oblastí, kde došlo k výrazné změně, jsou novorozenecké screeningy. V současnosti se vyšetřuje 20 nemocí s cílem odhalit chorobu dříve, než vypukne. Dítě se nemusí dostat do závažného stavu. Když se začne nemoc co nejdříve léčit, umožňuje to dítěti žít dlouhé roky s poměrně uspokojivou kvalitou života. Podstatou screeningu je vlastně kombinace proměnných. Jde o poměrně laciný a dobře dostupný test, který má vysoký záchyt nemocí. I když je samotná choroba ze své podstaty nevyléčitelná, její projevy léčitelné jsou, proto kvalita života může po dlouhé roky zůstat poměrně dobrá.

Změnil se v porodnicích taky kontakt matky s dítětem?

My doufáme, že se kontakt matky s dítětem nezměnil ve své podstatě, pouze zkvalitňováním zázemí pro matku a dítě v porodnici můžeme přispívat k ještě hlubšímu poznání a intimnějšímu prostředí k budování jejich vztahu.

Spíš zažitou samozřejmostí, nežli změnou je tzv. rooming-in, tedy nepřetržitý pobyt rodiče s dítětem. Když to stav novorozence jenom trochu dovoluje, standardem je také bonding (kontakt dítěte s matkou kůže na kůži), časné přiložení dítěte k prsu či pozdní podvaz pupečníku.

V situacích akutního ohrožení života je alternativou k poslednímu zmíněnému tzv. milking pupečníku, tedy přesun krve od placenty do těla novorozence rukou.

Minulý rok jsme zakoupili zařízení pro nahřívání deček a plen, které umožní poctivější bonding i maminkám po císaři stejně jako těm po spontánním porodu. Sekce se provádí na sterilním sále, přibližně při teplotě 22–23 °C. To je pro nahé mokré miminko velmi málo. Když ale nahřátou dečkou dítě přikryjete, lépe si udrží tělesnou teplotu a nepodchlazuje se. Může pak u maminky zůstat skin-to-skin, tedy kůže na kůži.

Dříve se dítě po porodu odnášelo, aby se u něj překontrolovalo, zda je vše v pořádku. Jak je to dnes?

Když to není nutné, do kontaktu mezi matkou a dítětem nezasahujeme. Ale pokud jako profesionálové vidíme nějaký náznak toho, že nemusí být vše v pořádku, musíme na chvilku proces bondingu v zájmu zachování bezpečnosti přerušit. Mnoho žen chce, abychom dítě vyšetřili na jejich břiše, ale když se něco děje, potřebujeme provést důkladnější kontrolu na lépe osvětlené pracovní ploše, která je ve stejné místnosti.

Třeba za sebe mohu říci, že když stabilizuji nebo resuscituji miminko, vždy se ptám, zda chce být přítomný například tatínek. Během potřebných kroků stabilizace krok za krokem informuji o nutných zásazích maminku, popřípadě oba rodiče, a zapojuji je do péče. Není to tedy tak, že bychom miminko někam odnášeli. Pokud usoudíme, že je vše v pořádku, dítě zase vrátíme na břicho matky.

V takových situacích ovšem může dojít k nedorozumění. Maminka vidí, že dítě křičí, dýchá, ale už si nevšimne, že je například fialové, špatně prokrvené – profesionál to však registruje a ví, že mu kupříkladu musí dát kyslík a podívat se, proč tomu tak je a jestli jde jen o chvilkovou záležitost nebo je potřeba větší zásah. Většina dětí ale po porodu nevyžaduje prakticky žádnou péči pediatra, pouze jeho kontrolu.

Jak se díváte na nový trend ambulantních porodů, při nichž maminka s miminkem opouštějí porodnici pár hodin po narození?

Zdálo by se, že ambulantní porod je novým trendem, ale v dávných dobách lidé běžně rodili mimo porodnici z různých důvodů, včetně ekonomických. Samozřejmě se to pojilo s vyšší mírou zdravotních komplikací a úmrtnosti. Medicína během 20. století zvítězila, ale začala méně počítat s individuálními potřebami jednotlivce. Samozřejmě za dosaženými medicinskými úspěchy chceme stát i nadále.

Ambulantní porod – tedy propuštění do domácího prostředí zhruba 12 hodin po porodu – je jednou z možností, kterou vnímáme s respektem a umožňujeme ji, pokud jsou maminka i miminko v pořádku.Tato forma porodu ale vyžaduje pečlivou přípravu a domluvu předem. Je potřeba koordinace s porodníkem, pediatrem, praktickým lékařem i oddělením, kde porod probíhá. Z našeho pohledu jde o kompromis mezi domácím porodem a „klasickým několika­denním pobytem v porodnici“.

Podmínkou ambulantního porodu je dobrý zdravotní stav matky i dítěte a zajištěná následná péče. Maminka musí mít již před porodem domluveného pediatra, který převezme zodpovědnost za novorozence, buď formou návštěvy doma, nebo tím, že bude dostupný alespoň po telefonu během prvních 24 hodin.

Dokázal byste nastínit, v čem se ještě obor může do budoucna rozvíjet – ať už jde například o nové technologie, využívání AI atd.?

Velké změny v neonatologii se týkají především záchrany a péče o nezralé děti, tedy těch, které se narodí již ve 23. nebo 24. týdnu těhotenství. Ještě před dvaceti lety by se jednalo o potrat, dnes je možné je zachránit. Toto je ale problematika, která se netýká naší slánské porodnice, protože my jsme zařízení primární úrovně, které poskytuje péči o nízkorizikové rodičky a děti narozené v termínu porodu, tedy od 37. týdne těhotenství. 

A co se týče AI, sami si odpovězte, zda byste si přáli jako doprovod u porodu například místo živé porodní asistentky a dětské sestry umělou inteligenci?

Jiná věc je používání umělé inteligence např. u robotických operací, techniky monitorace vitálních funkcí během pobytu miminka v inkubátoru a podobně.

Jak se v malé porodnici, která je určena pro primární péči, postupuje v případě, že začne rodit maminka před 37. týdnem těhotenství?

Porodník a pediatr se spolu zkontaktují, domluví na postupu a když to jde, přeložíme maminku na vyšší pracoviště ještě s plodem v děloze (transport in utero).

Pokud to nejde, porodí u nás, miminko stabilizujeme a zajišťujeme následný převoz novorozence, nejčastěji do jednoho z pražských perinatologických center (Motol, Podolí, VFN). Pravidelně se jako personál školíme v resuscitaci a stabilizaci novorozence simulačními technikami, jezdíme na kongresy, mladí lékaři povinně stážují v pražských perinatologických centrech.

Malá rodinná porodnice, jako je ta ve Slaném, ale naopak umožňuje individuální péči, což je další z trendů posledních let. Vnímáte změny v přístupu k rodičkám?

Řekl bych, že se mění už samotné představy personálu i rodiček o porodu.

Pouze laskavý a vzdělaný personál je schopen reagovat na veškeré potřeby. Dále pochopitelně představy prvorodičky jsou jiné než u vícerodiček, které již mají zkušenost.

Ale ta očekávání jsou v současné době naprosto někde jinde než v 80. nebo 90. letech. Dnes chce nastávající maminka přijít do porodnice, kde to dobře vypadá, personál se nestydí usmát a pokud nastane nepředvídatelná situace, má se kam s důvěrou obrátit. Trendem je rodit v rodinném prostředí, mít v porodnici nadstandard, který připomíná spíše domácí pokoj než nemocnici – i takový rodinný apartmán u nás ve Slaném rodičkám nabízíme. Může v něm po celou dobu pobývat také tatínek nebo klidně celá rodina.

Jaké benefity poskytuje menší rodinná porodnice?

Nespornou výhodou samozřejmě je, že ačkoliv máme méně personálu než ve velkých porodnicích, mají sestřičky i lékaři na rodičku více času. Dost často bývají i ze stejného regionu jako naše maminky.

Sestřičku nebo lékaře mnohdy znají již z doby před porodem, z předporodních kurzů apod. Sestřička se může zastavit častěji na pokoji, můžete se na ni obrátit vícekrát a je připravená s vámi cokoliv řešit. Tohle na velkých klinikách častokrát nelze. Za 24 hodin je tam patnáct nebo dvacet porodů. Věřím, že práce na menším oddělení se dá hezky zorganizovat, aby všechno šlo hladce.

Jak vnímáte trend komunitních porodních asistentek, kdy se porodní asistentka stará o ženu už v průběhu těhotenství, připravuje ji na porod, následně je s ní při porodu a pak poskytuje poradenství po narození dítěte?

Toto je v podstatě západní model, který se u nás etabluje, a myslím, že u nás bude stále častější. I my ho v naší slánské porodnici nabízíme. Porodní asistentka, i společně s dětskou sestrou, mohou maminku po domluvě navštívit v šestinedělí doma a pomoci jí, s čím je potřeba. Mně osobně se to líbí, a kdybych byl žena, tento „servis“ bych uvítal.