Foto: Roman Ševčík. Knihu vydalo nakladatelství Host.
Do jaké míry vaši hrdinové odrážejí vaše vlastní já? S hrdinou Lenosti jste téměř stejně staří, děj knihy začíná, když v sedmadvaceti letech ovdoví a končí o přibližně pět let později.
„Hlavní postava samozřejmě vychází do jisté míry ze mě, z mých zkušeností. Ale stejně tak tomu je i skoro u všech ostatních postav, které se v mojí tvorbě vyskytují, i u těch vedlejších. Jde o to, že jejich okolnosti jsou odlišné, a proto jsou ty postavy pokaždé formovány výrazně jinak. Krom toho se snažím si příliš nevymýšlet, spíše se naladit na danou notu a nechat to volně plynout. A především nad knihou přemýšlet jako nad textem, ne jako nad návazností různých situací a popisů osob.“
V kolika letech jste začal psát?
„Tou mojí první prózou, povídkou, je Opravdový zbabělec a vznikla, když mi bylo 22–23 let.“
Jaké čtenáře chcete oslovit, nejen Leností, ale vůbec?
„Za každého, s kým si prostřednictvím textu porozumíme, budu rád.“
Vydání Lenosti se shodou okolností trefilo zrovna do doby, kterou by jako šťastnou asi charakterizoval málokdo. Covid, ekonomická krize, válka na Ukrajině. Myslíte, že si i tak najde své čtenáře?
„Popravdě nevidím přímou souvislost mezi současným děním ve světě a literaturou, kterou se zabývám.
Nemám ambice psát se zaměřením na společenskou, potažmo politickou problematiku, jde mi spíše o psychologii a filozofii. Tedy o okolnosti, které by měly být neměnné a pokud jsou uchopeny správně, pak by si měly svoji hodnotu udržet v jakémkoli období.
Zároveň nevyvracím, že právě tato náročná doba některé lidi možná přiměje k tomu, aby otevřeli knížky, po kterých by třeba jinak nesáhli.“
Mně osobně přijde příběh popsaný v Lenosti chvílemi až kafkovský.
„Myslíte? Vidíte, a právě Kafka je autor, kterého mi je až nepříjemné číst. Oslovují mě autoři jako Dostojevskij, s tím jsem prakticky denně, Tolstoj, Kuprin, Turgeněv, nebo Balzac, Zola, Stendhal...“
Jako většina našich autorů máte psaní jako koníčka a hledáte si na něj čas vedle práce i vašeho rodinného života. Vnímáte svou tvorbu třeba jako relax nebo úlevu?
„Relax ani úleva to většinou není, naopak je pro mě psaní velmi náročné a často ubíjející. Mám ale v sobě potřebu se touto činností zabývat a už jsem v sobě objevil, že je to něco, co mi jednoduše stojí za to dělat. Snad si to tak vyhodnotí i čtenář, i když nemám žádné konkrétní nároky na to, co by si z toho měl vzít, odnést. Možná ale, že se takto dokáže odpoutat od současné reality a že přečíst si pochmurnou knihu v pochmurné době, nemusí být nutně kontraproduktivní.“
Třeba by si o tom vaši čtenáři s vámi také rádi popovídali jako já teď. Plánujete nějakou autogramiádu nebo autorské čtení?
„Nic takového ve spojitosti s touto knihou v plánu není. Pokud mi ale bude chtít nějaký čtenář napsat, třeba e-mail, tak budu za takovou zpětnou vazbu rád a určitě mu odpovím.“
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
O tom, jestli čeští zaměstnavatelé podporují v práci ženy, jsme si povídali s Lenkou Vokáčovou,…
Kvalitní řemeslo je hlavním pilířem práce rodiny Čejkových, jejichž řeznictví je jasným důkazem, že…
Jiří Káš je člověk mnoha profesí a na co sáhl, to se mu dařilo. Jako profesionální fotograf…
Spoustu let myslela jen na to, jak zvládnout rodinu, tři děti a práci. Na sebe tak trochu…
Seznamte se s Pavlínou Walter a Lenkou Fuentes, dynamickou dvojicí stojící za založením neziskové…
Dříve tento pokrm musela umět uvařit prý každá dcera. Tato příloha, která patří do tradiční kuchyně…
Svět golfu zdaleka není jen o jamkách na greenech. Představuje komplexní systém, který…
Ve světě, kde inovace nezná hranice, dalo by se předpokládat, že genderové předsudky jsou otázkou…
Komentáře