Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“
archiv Jany Košutové
Inspirace / Osobnost týdne

Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“

datum: 8. 9. 2021 0:05 autor: Eva Zelinková
Největšími zálibami Jany Košutové jsou bytový a nábytkový design, dekorace, ale i móda. Prostě styl. A to všechno ji vedlo k tomu, že založila firmu Natoor, která si „hraje“ s masivním dřevem a dováží do Česka jeden originální bytový kousek za druhým.

S jakým zájmem se setkává, kolik „sebe“ profesi dává a jak žije mimo firmu, jestli jí ještě vůbec zbývá volný čas i na rodinu a chovatelskou stanici psů – i o tom je tento rozhovor.

Kdy vás napadlo založit Natoor a na koho při výrobě tohoto designového nábytku myslíte zejména?

„Nebyl to nápad jako blesk z čistého nebe. Spíše proces, kdy jsem navštěvovala zahraniční veletrhy, sledovala trendy a seznamovala se s aktuálním vkusem evropských zákazníků. Všude jsem viděla krásný, kvalitní nábytek a vždy když jsem jej chtěla domů, měla jsem problém jej koupit. Velké řetězce totiž nabízejí jen masové produkty s důrazem na cenu a malé rodinné kamenné prodejny mají častou nouzi o kvalitní dodavatele. Nakupování nábytku na internetu přináší velká rizika, kdy kupujete něco, co nevidíte. Proto jsem se rozhodla zprostředkovat dodávky kvalitního jídelního nábytku českým a slovenským zákazníkům.“

Máte ve svém podnikání nějaký vzor?

„Žiju u Zlína, střední i vysokou školu jsem vystudovala ve Zlíně, tak mě zcela logicky ovlivňuje fenomén Baťa. Je zajímavé poznat jeho život a podnikání. Mnoho z jeho pravidel, z jeho přístupů platí dodnes. Mimo jiné i jeho důraz na estetiku, jeho ochota investovat do architektury i do designu.“

Hraje ve vaší produkci roli i nápad?

„Ten je to hlavní. Pokud výrobek nezaujme na první pohled, je úplně jedno, jak je kvalitní a z jakého dřeva je vyroben. Nikoho to již nezajímá. Tím ale nechci snižovat důležitost kvality a materiálů. Jen musíme chápat myšlenkové pochody zákazníků. No a ti jsou vystaveni obrovskému množství různých vjemů, nabídky, a nemají čas ani prostor zjišťovat o každém výrobku všechny detaily. Proto pokud nezaujmete hned, nemáte šanci uspět.“

Na jaké produkty firmy jste pyšná zejména?

„Mám ráda celé naše portfolio. U všech výrobků je použité jen masivní – rostlé dřevo. Samozřejmě mám své osobní preference, například židle Stella a Teodor, stůl Santorini a Dublin a lavice Ticiana…“

Odkud vlastně masiv pro výrobu berete, kdo jsou vaši dodavatelé a kdo „bdí“ nad kvalitou?

„Jedná se vždy o evropskou dřevinu. Původ je na Balkáně. Ráda bych zdůraznila, že veškerá naše produkce má certifikát FSC, což znamená, že podporujeme ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů.

Ve výrobě je zavedena mnohastupňová kontrola kvality a nejmodernější informační systém. Standardy jsou nastaveny velmi vysoko, čemuž odpovídá i velmi přijatelná míra reklamací. Nebudu ovšem tvrdit, že nemáme žádné reklamace, ale sledujeme jejich míru (procento reklamovaných z celkových prodaných kusů) a vždy se držíme v mezích, které jsou pro náš obor vnímány jako nadstandardní.“

Jak bydlíte vy? Která místnost je pro vás nejdůležitější, kde se jako rodina rádi setkáváte a v čem je to zásadní?

„Bydlíme v rodinném domě s velkou zahradou na vesnici. Mám ráda celý náš dům i jeho okolí (letos jsme si udělali radost zcela novou pergolou a zahradním domkem). Ale mám-li vybrat jednu místnost, tak to bude obývák spojený s jídelnou. Díky dřevěnému stolu, krásné čalouněné lavici a židlím se nám podařilo dokonale propojit obývací prostor a jídelní část.

A to tak, že je-li nás více, můžeme se usadit po celé místnosti a je to přirozené a pohodlné.

A i v běžných dnech je to místo, kde trávíme drtivou většinu času. Každá z dcer má svůj vlastní pokoj, přesto jsou s námi – hrají si v obýváku, stejně jako se tam ta starší připravuje do školy. Myslím si, že mít jídelnu jako součást obytného prostoru je dnešním trendem, proto považuji výběr jídelního nábytku za naprosto zásadní.“

Máte dvě děti ve věku 5 a 12 let. Jak vypadají jejich pokojíčky? Jsou také plná dřeva?

„Zrovna nyní dokončujeme podkroví, které se stane jejich královstvím. Budou tam mít každá svůj pokoj a společnou šatnu. Těšíme se z této změny, protože holky budou mít své soukromí a my získáme dvě další místnosti.

Co se týká nábytku, tak jsou pro mě nepřekročitelná pravidla – například postel či stolová deska musí být z masivního dřeva. Nicméně pak jsou zde běžné skříně, skříňky a odkládací prostory, které jsou ze základního materiálu, čistě bílé. Dřevu tak necháváme vyniknout.“

Zamíchal s vašimi záměry covid?

„Bohužel naprosto zásadně. Na jedné straně obchodně. Byli jsme připraveni odprezentovat naši aktuální kolekci na veletrhu v Nitře v roce 2020. Měl proběhnout v březnu a dva dny před zahájením ho zrušili.

Následně byli všichni naši obchodní partneři uzavřeni (obchodujeme s prodejci nábytku – tady maloobchodem, na který opatření dopadala vždy první a v největším rozsahu). A pak, i když se prodejny postupně otevíraly (a zase zavíraly) bylo velmi těžké rozvíjet spolupráci, řešit novinky, motivovat partnery k investicím do expozic našich stolů a židlí.

Nicméně nás to motivovalo k většímu úsilí. Nic ale nebylo zadarmo! Nevezli jsme se na žádné vlně růstu. Vytvořili jsme nové internetové stránky, on-line přehled skladových zásob, propracovaný poptávkový systém pro zákazníky.

No a pak je tu ta druhá strana – osobní, zdravotní. Covid mi vzal dědečka. Stejně tak nám covid vzal i obchodního partnera, či spíše rodinného známého ze Slovenska. Osobně jsem covid také prodělala a dodnes se potýkám s následky.

Ale jak jsem již uvedla, je to pro nás pro všechny důvod k velkému zamyšlení, pochopení skutečných priorit.“

Nemuseli jste v „covidové době“ třeba z něčeho slevit, nezaznamenali jste pokles v poptávce apod.?

„Museli jsme zcela opustit naše ambice na rychlý růst a expanzi po partnerech. V době první nejistoty chtěl jen málokdo řešit novinky, málokdo měl náladu na plánování rozvoje. To se ale v čase změnilo.

Po prvních lockdownech začali prodejci přehodnocovat své strategie. Často začali mít doslova chuť něco změnit. Stejně tak se nám povedlo připravit zajímavý poptávkový systém na našich stránkách, který využívá aktuální obliby on-line nakupování, ale nejedná se o čistý e-shop. V podstatě zprostředkováváme obchod mezi koncovým zákazníkem a naším partnerem.

Ekonomicky je to samozřejmě náročné. Zatím musíme rozvoj financovat z vlastních zdrojů. Na druhou stranu nyní zažíváme postupný a stabilní meziměsíční nárůst a věřím, že do konce roku se přiblížíme naším původním ambicióznějším cílům.

Tak snad jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. V roce 2019 se nábytek prodával skutečně jednoduše. A také se jednoduše utrácely získané peníze. Tato poslední zkušenost nás ovšem naučila opatrnosti. Každý výdaj musí být dokonale promyšlený. Každá investice do propagace musí být efektivní. No a já věřím, že se nám to v budoucnu vrátí.“

Kolik let už jste firmě „dala“ a můžete mluvit třeba i o splněném snu?

„Svůj živnostenský list mám již od roku 2006. Vidíte, 27. září tak slavím 15 let podnikání. Nicméně projekt s masivním jídelním nábytkem tu je dva roky. Na mluvení o splněném snu je asi ještě brzy. Ale ano, začíná se to ubírat očekávaným směrem.“

Existuje i něco, co vám případně podnikání „bere“?

„Nemám pocit, že bych musela něco obětovat nebo že bych kvůli podnikání nějak omezovala rodinu. Vždy jsem to vnímala tak, že není umění se obětovat v práci a nevidět rodinu. Naopak umět skloubit pracovní a rodinný život jsem brala jako výzvu. A ano, firma by mohla růst rychleji, mohli bychom vydělávat více peněz. Ale bylo by to pro mě za nepřijatelnou cenu.“

Fandí vám rodina…, je vám nakloněn v podnikání také manžel?

„Určitě. My nábytkem žijeme. Když fotíme novinky, tak je to pro dcery velký zážitek, kterého se účastní. Starší zná všechny naše produkty a možná se naučila o nich i více detailů, než vím já. Manžel mě maximálně podporuje, a pokud je to možné, tak i pomáhá.“

Když už máte všeho „nad hlavu“, jak relaxujete, jaké máte koníčky?

„Ráda čtu. Nejen knihy, ale ráda hledám inspiraci na sociálních sítích, zahraničních stránkách.

Nicméně absolutním koníčkem je moje chovatelská stanice německých dog a kavalír king charles spanielů. Máme dvě dogy a dva kavalíry. Pravidelně odchováváme štěňata, vystavujeme, pořádáme výcvikové akce. Neznám lepší trávení volného času, než obklopena rodinou a našimi úžasnými psy.“

Takže vaše chovatelská stanice psů je pro vás i určitou terapií?

„Ano. Patnáct let máme německé dogy a tři roky kavalír king charles spaniely. Německá doga je ovšem šlechtic mezi psy. Miluju jejich povahu.

No a kavalíry máme kvůli dětem. Doga je totiž šedesátikilový pes, který není ideální, aby ho děti vodily. Vybírali jsme tedy malé plemeno, které však bude mít klidnou povahu – takovou ‚malou dogu‘. A v kavalírech jsme našli dokonalé řešení.

A pravda, je to pro mě víc než hlavní koníček, jistý styl života. Výstavy, akce, chov (hledání ideálních krycích psů), štěňátka… Jde sice o náročný život, ale my už si to jinak představit neumíme.“

Podle čeho vybíráte budoucí majitele psích „miminek“? Dokážete zájemce, když podle vás nejsou vhodnými „rodiči“, i odmítnout?

„Najít ty správné majitele je to nejtěžší na celém chovu. Je to pro mě i pro rodinu náročné a stresující období. Někdy se stane, že se majitelem stane někdo známý nebo doporučený. Ale většinou jsou to noví – pro nás cizí lidé.

Často máte hodinu, možná dvě hodiny na to, abyste je poznala a rozhodla se. A samozřejmě ne vždy se rozhodnete správně. Mezi chovateli se říká, že průměrně z každého odchovu se jedno štěně ‚vrátí‘. No a i my máme tuto zkušenost. Několikrát jsme museli odebrat štěně a hledat pro něj nový domov.

A odmítnutých zájemců je hodně. Spoustu z nich vyřadíme už jen podle úrovně první komunikace. Některé pak i po osobním setkání. Nechceme dát štěně za každou cenu, i kdyby mělo u nás zůstat déle.“

Jak se s pejsky loučí vaše děti? Nechtějí si jich řadu nechat doma dál …?

„Všichni bychom si nejraději nechali štěňátka doma. Je to nejkrásnější období. Ale děti jsou od narození vychovávány v tomto režimu, kdy se musíme umět všichni rozloučit.“

Na co se v nejbližší budoucnosti těšíte – ať v profesi, tak soukromě?

„Čerstvě jsem dokončila dálkové inženýrské studium ekonomie ve Zlíně. Tím se pro mě uzavřela jedna důležitá kapitola. Na druhou stranu začínám uvažovat o doktorandském studiu a mohla by to pro mě být nová soukromá výzva.

No a určitě budeme dále růst v Natooru – před pár týdny dorazily návrhy novinek na příští rok a vypadají skvěle. Takže nás čeká nové focení, nový katalog – určitě zvažujeme nějakou prezentaci pro partnery.

Taky nás čekají štěňátka na naší nejmladší doze – takže pro ni hledáme ideálního krycího psa a připravujeme se…“


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Barbora Novotná: Věděla, že bude věci dělat jinak

Barbora Novotná: Věděla, že bude věci dělat jinak

Autor: -red-, Datum: 18. 8. 2021 0:05

Zakladatelka anglické školky a školy B-English chtěla vlastní školku a školu, kde se bude mluvit…

Helena Treterová: „Mám radost, že máme v nabídce i drink prospěšný zdraví.“

Helena Treterová: „Mám radost, že máme v nabídce i drink prospěšný zdraví.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 11. 8. 2021 0:05

Možná to znáte. Zrovna máte před sebou delší cestu autem a přemýšlíte, jak za volantem neusnout.…

Tomáš Kunovský: „Baví mě, když se do pokrmu zapojí kromě chuti i sluch.“

Tomáš Kunovský: „Baví mě, když se do pokrmu zapojí kromě chuti i sluch.“

Autor: Martina Kadlecová, Datum: 4. 8. 2021 0:05

Když se Tomáš Kunovský při cestě za sbíráním nových zkušeností rozhodoval, zda půjde vařit do…

Kateřina Čížková: „Pokud se nejdříve nepostaráme sami o sebe, nepomůžeme vůbec nikomu.“

Kateřina Čížková: „Pokud se nejdříve nepostaráme sami o sebe, nepomůžeme vůbec nikomu.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 28. 7. 2021 0:05

Psychické problémy má v naší republice podle statistiky kolem 3 milionů lidí. Ne všichni se ale…

Lilian Wyles (†89): Detektiv v sukni aneb To Scotland Yard ještě nezažil

Lilian Wyles (†89): Detektiv v sukni aneb To Scotland Yard ještě nezažil

Autor: Jana Vavřinová, Datum: 6. 7. 2021 0:05

Vrchní inspektorka Lilian Wyles byla vůbec první ženou, která sloužila v londýnském Scotland Yardu…

Iva Kyselá: „Když je dusno v místnosti, vyvětráte. Ve vztazích se dá vyvětrat tím, že o svých pocitech mluvíme.“

Iva Kyselá: „Když je dusno v místnosti, vyvětráte. Ve vztazích se dá vyvětrat tím, že o svých pocitech mluvíme.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 23. 6. 2021 0:05

Harmonii do rodin se snaží vnášet soukromá Akademie rodičovství. Své o tom ví a s námi o tom…

Martin Patřičný: „Dřevo k nám mluví lidským hlasem.“

Martin Patřičný: „Dřevo k nám mluví lidským hlasem.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 16. 6. 2021 0:05

Výtvarník a spisovatel Martin Patřičný je známý i z 26dílného televizního dokumentu, jak jinak než…

Klára Janečková: „Než špatný vztah, to raději žádný!“

Klára Janečková: „Než špatný vztah, to raději žádný!“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 2. 6. 2021 0:05

Spisovatelka a školní psycholožka Klára Janečková přiznává, že vždy milovala vše francouzské.…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-