Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Jan Mühlfeit: „Buďme originály, nežijme život jako kopie.“
archiv Jana Mühlfeita
Inspirace / Osobnost týdne

Jan Mühlfeit: „Buďme originály, nežijme život jako kopie.“

datum: 22. 1. 2020 0:05 autor: Ivana Dubášová
Býval jedním z nejvýše postavených českých manažerů, dnes je globálním stratégem, mentálním koučem i autorem populárních knížek. Jan Mühlfeit (58) je muž mnoha talentů, které pomáhá objevovat také ostatním.

Jeho profesní dráha ale nebyla vždy jen zalitá sluncem. Obrovský tlak a zodpovědnost si vybraly daň v podobě deprese a pobytu na psychiatrické klinice. I proto dnes dobře ví, jak důležitý je mentální odpočinek.“   

Přes dvacet let jste strávil v Microsoftu, který jste opustil ve funkci prezidenta pro Evropu.
V posledních letech objevujete lidské talenty a razíte heslo ‚Buďme víc tím, kým jsme‘. Jak naše talenty vůbec objevit a proč je to důležité?

„Narodíme se jako originály, ale žijeme život jako kopie, protože to za nás rozhodují ostatní. A já říkám, že svět je plný kopií, ale jenom originály píšou historii. Žijeme své vlastní životy, tak bychom měli dělat věci, které máme rádi a ke kterým máme emoční pouto i talent. Talenty jsou nám přitom dány geneticky, zdědili jsme je po předcích, a protože geny má každý, tak má také talenty. Ty přirozené poznáme už z toho, zda nám nějaká činnost dává nebo bere energii. Pokud dává, je to první indicie, že v ní může být ukryt náš talent. Pokud nám energii ale bere, náš talent to určitě není. A poznáme to už v dětství. V šesti letech věku vykazuje až 98 % dětí vysokou kreativitu, protože se dosud učilo hrou, která je bavila, energeticky nabíjela a naplno tak při ní uplatnily své talenty či nadání. V 25 letech jde už jenom o 2 % takto kreativních mladých lidí. Důvod? Habsburský školní systém, jenž vychovával poslušné úředníky. Habsburky tady už 100 let nemáme, přesto jejich systém založený na linearitě a memorování dále rozvíjíme. Mozek ale pracuje asociativně, co vystihl už Jan Amos Komenský se svou Schola Ludus (Škola hrou), kde říká, že pokud dítě zapojí všechny smysly, učí se ve stavu plného soustředění (tzv. flow), a i přes náročnou výuku je schopno maximálně zapojit svůj talent a dané pochopit. To je třeba princip Montessori nebo Waldorf výuky, ale také metody profesora Hejného. Ze znalosti se takto pak stává dovednost.“

Vedete kurzy, přednášíte, koučujete, jste mentorem… Vystihuje některá z těchto rolí vaši osobnost nejvíce?

„Moji osobnost vystihuje nejvíce to, že se snažím lidem pomoct poznat kdo jsou a pochopit kým být mohou. Ať už v roli mentora top manažerů, kouče olympijského týmu a dalších sportovců, umělců, lékařů nebo při seminářích s rodiči a dětmi, je společný jmenovatel v objevení a odemknutí jejich lidského potenciálu.“

Objevil jste také svou nynější kolegyni Kateřinu Novotnou, se kterou se specializujete na kurzy pro rodiče a děti, napsali jste spolu i knihu Odemykání dětského potenciálu. Čím vás zaujala?

„Ze začátku mi pomáhala s marketingem semináře pro dospělé Odemykání lidského potenciálu. Líbilo se mi, jak to dělá, a věděl jsem, že ji nejvíce baví pracovat s dětmi. Na první společné přednášce jsme měli 300 učitelů, na druhé 600 rodičů a pak přišly semináře, kterých dnes máme několik za týden. Nebojím se říct, že jsme světovým unikátem v tom, jak to s dětmi děláme. Stavíme na jejich talentech a unikátnosti a dnes máme třeba i největší know-how na to, jak fungují talenty u dvojčat. To dosud nikdo na světě neměl. Kurzů se navíc účastní děti společně s rodiči, vyučovací proces je u nás často pomocí příběhů, v řadě věcí do něj děti i zapojujeme, nemáme tak ani problém s udržením jejich pozornosti.“

S kolegyní jste potkali už mnoho rodičů a dětí. Jaká je podle vás dnešní výchova?

„Myslím, že to není tak úplně jiné jako v minulosti. Většina rodičů se snaží děti vychovávat, jak nejlíp umí. Řekl bych, že výchova odpovídá době. Jako sportovec i mentální kouč řady olympijských vítězů a mistrů světa bych ale chtěl zdůraznit, aby děti trávily víc času venku a méně s počítači a telefony. Nedostatek světla a pobytu venku má totiž vliv na náš zažívací systém, obranyschopnost i mnoho dalšího.“ 

Hodně se dnes mluví o tzv. syndromu vyhoření. Jak nevyhořet?

„Neustále honíme čas a snažíme se ho řídit. Ale čas je veličina mimo nás. To, co řídit můžeme jsou naše energie – fyzická, mentální, emocionální a spirituální. A na tom se musí pracovat. Za týden dnes zpracujeme tolik informací, jako před sto lety naši předci za celý svůj život. Je to ohromný tlak a tomu musí odpovídat také obnova sil. Dětem i dospělým tak vždy zdůrazňuji nutnost fyzického i mentálního odpočinku. Dokud totiž ‚nevypneme‘ hlavu, jsme stále pod tlakem. A ten může přejít ve stres a do těla vyplaví kortizol, jenž nám mimo jiné snižuje imunitu. Navíc ztrácíme i schopnost soustředění, a tím snižujeme svůj výkon. Právě mentální ‚neodpočinek‘ pak vede až ke stavu vyhoření, nebo jako v mém vlastním případě, k velmi těžké depresi.“

Lze poznat skutečnou depresi a třeba se jí vyhnout?

„Depresi lze předcházet právě mentálním odpočinkem. V opačném případě se to hromadí a pak to najednou bouchne ve velkém stylu. U mě to bylo poměrně rychlé, spouštěčem bylo zmiňované mentální neodpočívání, hlava mi pořád pracovala. Deprese nezačne tak, že se něco stane s hlavou, ale mentální bolest se somatizuje v našem těle třeba do podoby bolesti břicha, zad, celého těla a pak se projeví deprese.“  

Pracujete s různými typy lidí, pozorujete, že mají třeba něco společného?

„Principy lidí, kteří uspějí v jakémkoli oboru spojují tři stejné charakteristiky: ví, kdo jsou, ví, co od života chtějí a umí se rozhodnout tak, aby využili to, co umí k tomu, aby dosáhli to, co chtějí. Lehce se to řekne, hůř se to plní, ale je to tak. Protože lidi, kteří si najdou něco, co si zamilují, k čemu mají obrovský talent, který je dostává do flow, podávají dobrý výkon dlouhodobě. A nejenom, že mají dobré výsledky, jsou i šťastní proto, co dělají. Jednoduše našli smysl svého života.“  


Dnešní doba i díky sociálním médiím nabízí často zkreslený pohled na svět. Jak zůstat motivován a nevzdat to?

„Bohužel, sociální sítě a média obecně mladým lidem ukazují, že úspěch je instantní a dojde k němu okamžitě. Takzvané celebrity jsou dnes často slavné, protože jsou slavné, v minulosti to bylo jiné, člověk musel mít nějaký obsah. A když mladí zjistí, jak to funguje ve skutečnosti, přichází velké vystřízlivění. Lidé mají tisíce přátel na sociálních sítích, ale reálných málo. Říkám tomu digitální samota. Je potřeba najít mezi tím nějakou rovnováhu. Navíc, mladá generace je dnes méně mentálně odolná než starší lidé. A bez mentální odolnosti se nedá vybudovat úspěch v žádné činnosti.“

Kde vy sám hledáte inspiraci pro to být motivován a zároveň motivovat svou prací ostatní?

„Mým smyslem života je pomáhat ostatním lidem najít jejich smysl života. Trvalo mi přes 50 let, než jsem na ten smysl přišel. Inspiraci hledám hodně sám v sobě, ale nacházím ji i v každém člověku, se kterým pracuji. Často slyším, že prý dělám stejné věci, ale obsah stejný není, hodně se učím, a to hlavně od těch nejlepších na světě. Pokaždé také pracuji s jinými lidmi. A to vše je to, co mne baví.“   


Knižní zpracování kurzů a seminářů pro rodiče, děti a studenty, které vedou světově uznávaný kouč Jan Mühlfeit spolu s lektorkou Katkou Novotnou, vám pomůže pochopit, v čem vaše děti vynikají. Odhalíte, proč je důležité pomoct dětem objevit přirozené talenty a jak je můžete z pozice rodičů podpořit v rozvíjení jejich silných stránek, aby je začaly efektivně využívat. V životě, ve studiu a později i v práci.

Knihu Odemykání dětského potenciálu vydal Management Press.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Tip šéfredaktorky

5 tipů, jak posílit imunitu

10. 2. 2020 15:00 autor -an-