Čas jen pro mě

Dochází v oboru medicíny stále k dalším a dalším pokrokům? Jak dokáže věnovat dostatek času práci i rodině? A jaký je jeho názor na inovativní nápady, jako je transplantace hlavy?

Cesta za vzděláním

Do Spojených států ho původně přivedla možnost rozhovoru s několika významnými lékaři a odborníky v různých oborech medicíny, jež se mu naskytla nedlouho po promoci na Univerzitě Palackého v Olomouci. 

Do Bostonu se odstěhoval roku 1996, kdy se zapojil do dvouletého laboratorního výzkumu genového přenosu v nemocnici Brigham and Women’s Hospital. V té samé nemocnici mu později nabídli rezidenturu v oboru všeobecné chirurgie. Po atestaci pokračoval v postgraduálním vzdělávání, při němž se zaměřil na plastickou chirurgii, čímž úspěšně dokončil doktorské studium a započal svou mimořádně úspěšnou lékařskou kariéru.

Kde domov můj

Počátky v USA vůbec nebyly lehké. V nemocnici pracoval Bohdan až 120 hodin týdně bez jakéhokoli finančního ohodnocení, bylo tedy velice náročné se uživit. Jeho manželka Hana, která se s ním do Bostonu bez váhání odstěhovala, s ním přečkala tu nejtěžší dobu a podpořila ho ve všech jeho rozhodnutích. Postupně se jejich životní situace zlepšovala a nyní žijí se svými dvěma dětmi v krásném domě se zahradou. Na otázku, kde se Pomahač cítí být doma, odpovídá s úsměvem:

„Cítím se být Čechem, ne Američanem, ale domov je tam, kde je má rodina – tedy v Bostonu.“

Jako velice zaneprázdněný člověk bohužel nemá na své nejbližší tolik času, kolik by si přál. Rodinným příslušníkům se to však snaží co nejvíce vynahrazovat, jeden z jeho triků je domlouvat si konference s kolegy a telefonáty s pacienty na chvíle, které tráví v autě. Tím ušetří mnoho času a domů se vrací se všemi povinnostmi již řádně splněnými.

Co ho tedy proslavilo?

Nikde na světě se neuskutečnilo takové množství transplantací celého obličeje jako právě v nemocnici Brigham and Women’s hospital pod vedením doktora Pomahače, který jich provedl celkem osm (první byla provedena roku 2009). 

Pokud jde o další složité zákroky, podepsal se pod tři úspěšné transplantace horních končetin. Operace tohoto typu však nejsou hlavní náplní jeho pracovního života, jelikož jich za posledních deset let provedl pouze jedenáct. Nejčastěji se věnuje klasičtějším kosmetickým úpravám, jako jsou rekonstrukce ponádorových deformací či tradičnější zákroky typu plastiky nosu.

Peníze jako velký problém

Největší překážkou pokroku v oboru plastické chirurgie a transplantace orgánů je nedostatek finančních zdrojů. Velké náročné zákroky a výzkum s nimi spjatý nemá kdo financovat. Americká vláda se ale pokouší tento fakt změnit. „Snaží se přijít na způsob, jakým by mohly pojišťovny (jak soukromé, tak státní) podporovat specifické operace i samotný výzkum nutný k dalšímu lékařskému posunu,“ tvrdí Pomahač.

Aktuálně se jedná o komplikaci převážně v souvislosti s transplantacemi břišní stěny, dělohy a dolních končetin. Ve Švédsku sice již došlo k narození několika zdravých miminek z transplantovaných děloh, ale na podobné operace není dost peněz.

Transplantace hlavy

Tento proces je nyní celosvětově velice žhavým a diskutovaným tématem. Nová atraktivní myšlenka transplantace celé hlavy však připadá Bohdanovi nesmyslná, jelikož vědci ještě nepřišli na to, jak opravit poškozenou míchu. „Vytvářeli bychom tím kvadruplegiky, tedy lidi, kteří sami ani nemohou dýchat,“ vysvětluje lékař.

Sám je ale zvědavý, kam až ho jeho kariéra zanese a k jakým dalším pokrokům dojde. Podle jeho slov je teprve v polovině své pracovní cesty, a tak předpokládá, že v medicíně zažije ještě hodně změn.