Čas jen pro mě

Osud rodiny první ženy v čele pákistánské vlády připomíná indické Gándíovi nebo americké Kennedyovi. Život Benazir Bhutto ukončila ruka atentátníka, násilnou smrtí zemřeli i její dva bratři Šahnazár a Murtaza. A jejich otec Zulfikar byl popraven.

Rozmazlovaná holčička „BB“

Benazir byla prvním dítětem manželů Zulikara a Nusrat Bhuttových. Narodila se 21. června 1953 v Karáčí. Matka Nusrat měla íránsko-kurdské kořeny. Otec Zulfikar pocházel z bohaté muslimské rodiny, vystudoval práva a zároveň se angažoval v politice. Založil Pákistánskou lidovou stranu, stál v jejím čele a mezi lety 1971 až 1973 byl prezidentem Pákistánu, poté premiérem.

Zulfikar podporoval všestranné vzdělání své dcery, což nebylo tehdy úplně běžné. Už od dětství tak plynně hovořila anglicky, protože navštěvovala anglickou mateřskou školu, několik let strávila i v katolické klášterní škole.

Když jí bylo pět, stal se Zulfikar poprvé ministrem. „Pinkie“, jak jí rodiče přezdívali, se od raného věku potkávala s různými významnými osobnostmi světové politiky, které navštěvovaly jejich dům.

Pohledný a bohatý Zufilkar měl sice jen jednu manželku, ale také spoustu milenek. To vyvolávalo doma napětí. Nusrat se to pochopitelně nelíbilo a Zulfikar ji nakonec po jedné hádce vyhodil z domu. Odjela do rodného Íránu, ale když manžel nedovolil Benazir a jejím třem mladším sourozencům odcestovat za ní, po pár měsících se vrátila do Pákistánu, aby mohla být v blízkosti svých dětí. Pro Benazir, která do té doby otce zbožňovala, to bylo hořké zklamání.

V pouhých šestnácti letech byla Benazir přijata na Harvadskou univerzitu. Období studia později nazvala „čtyřmi nejšťastnějšími roky svého života“. Podle tehdejších spolužáků prý byla „trochu rozmazlená a trochu arogantní“.

Autor jejího životopisu novinář Shyam Bhatia uvedl, že „…zatímco mluvila jako demokratka, myslela a cítila se jako aristokratka“.

Spolužáci jí říkali „BB“, její monogram totiž připomínal slavnou Brigitte Bardot. A Benazir někdy podepisovala dopisy blízkým přátelům „BB“.

Z vrcholu na samé dno

Do rodného Pákistánu se vrátila v roce 1977. Krátce poté v zemi proběhl vojenský převrat vedený generálem Zijaulem Hakem, její otec byl uvězněn a roku 1979 popraven. Rodina, která do té doby měla výsadní postavení, se najednou ocitla na dně společnosti. 

Několikrát se do vězení dostala i Benazir, která pokračovala v otcově politické činnosti. Dva roky strávila na samotce, kde se potýkala s řadou zdravotních problémů. V prosinci 1982 byla převezena do domácího vězení.

Pod mezinárodním nátlakem nakonec pákistánská vláda souhlasila s jejím propuštěním a Benazir v roce 1984 opustila Pákistán a usadila se v Londýně. Odtud organizovala protesty proti pákistánské vládě. Její byt se stal neoficiálním sídlem odpůrců režimu.

„Síly umírněnosti a demokracie musí zvítězit nad extremismem a diktaturou.“

Když se politická situace v Pákistánu trochu uklidnila, Benazir se v roce 1985 vrátila domů. Na letišti ji vítal dav příznivců, pro které byla symbolem změn.

Tradiční oděv a dohodnutý sňatek

Dobře si uvědomovala, že v konzervativní muslimské zemi může žena uspět jen tehdy, když dodržuje zvyklosti. A tak zatímco během studií neměla problém si občas dát skleničku alkoholu a byla zvyklá oblékat si džíny a tričko, teď volila tradiční oblečení včetně šátku a vyhýbala se osobnímu kontaktu s muži – na veřejnosti si nikdy s žádným nepodala ruku.  

Další překážkou možné kariéry byl fakt, že byla svobodná. Proto souhlasila se sňatkem, který dohodila její matka. Ta pro dceru vybrala Asifa Aliho Zardariho, jediného syna bohatého vlastníka půdy.

Brzy po svatbě otěhotněla a porodila syna Bilawala, ale to jí nebránilo účastnit se volební kampaně. V listopadu 1988 Pákistánská lidová strana pod vedením Benazir Bhutto vyhrála volby a Benazir se tak v pětatřiceti letech stala první ženou ve funkci pákistánské premiérky.

Dvoje rozpačité vládnutí

Zatímco se široká veřejnost upínala k myšlence změn, vláda Benazir Bhutto byla přinejmenším rozpačitá. Obklopila se členy nejbližší rodiny včetně matky nebo tchána, kteří neměli žádné politické zkušenosti.

K dobru je jí třeba přičíst, že se pokoušela odstranit diskriminaci žen. Podařilo se jí sice přilákat zahraniční investory a urovnat napjaté vztahy se sousední Indií, ale například vůbec neměla pod kontrolou pákistánský jaderný program.

Krátce poté, co v roce 1990 porodila druhé dítě, dceru Baktawal, ji prezident Khan odvolal z funkce premiérky. Odůvodnil to korupcí její vlády a neschopností dodržovat zákon a pořádek.

Ona i její manžel se stali rázem nepřáteli státu a byli několikrát vězněni, v roce 1993 přišla na svět poslední dcera Asifa. Tehdy se Benazir prohlásila za celoživotní předsedkyni Pákistánské lidové strany – tento krok jen odráží nedostatek vnitřní demokracie ve straně i v myšlení Benazir.

Když v tomto roce opět vyhrála volby a podruhé se stala předsedkyní vlády, do kabinetu opět jmenovala matku a spolu s ní tentokrát i manžela.

Její druhá vláda bohužel byla ve znamení rozsáhlé korupce, kterou nedokázala zvládnout. V zahraniční politice se stále více vzdalovala západním spojencům, když Pákistán jako jedna ze tří zemí světa uznal vládu Talibánu v Afghánistánu.

Rozhádaná rodina

Rostoucí nespokojenost s kabinetem Benazir Bhutto podporoval i její bratr Murtaza, který se považoval za jediného a opravdového pokračovatele politického odkazu jejich otce.

Murtaza vystupoval také proti švagrovi, dokonce pověsil obrázek Zardariho na toaletě pro hosty, což se bralo jako projev velké neúcty. Na stranu Murtazy se přiklonila i matka Nusrat.

Murtaza byl za záhadných okolností v září 1996 přepaden a zavražděn policií blízko Karáčí. V listopadu pak prezident vládu Benazir Bhutto znovu odvolal. Odůvodnil to především korupcí.

Benazir se přestěhovala do Dubaje, kde zůstala osm let a věnovala se tam především výchově svých dětí. Zardari byl celých pět let uvězněn v Pákistánu. V té době se jejich vztah v podstatě rozpadl, i když formálně se nikdy nerozvedli. Dobře si byla vědoma toho, že rozvod by znamenal konec její politické kariéry.  

„Navzdory hrozbám smrti se nehodlám smířit s tyranií a budu proti ní bojovat.“

Do politicky rozkolísané rodné země jí bylo umožněno se vrátit v říjnu 2007. Cestou z letiště o vlásek unikla atentátu.To už zase pomýšlela na politický restart.

27. prosince se konalo shromáždění Pákistánské lidové strany v Rávalpindí. Benazir při odjezdu zamávala kolem stojícím davům. V tu chvíli se do blízkosti jejího auta dostal sebevražedný atentátník, který na ni nejprve vystřelil a poté se odpálil. Bhutto utrpěla smrtelná zranění.

V pouhých 54 letech tak zemřela politička, do které vkládaly naděje ženy v islámských zemích. Ukázalo se však, že nebyla schopná vystoupit ze stínu tradic a vlastní rodiny. Myslela si, že pouhá demokracie a modernizace změní islámský svět. Ve skutečnosti neudělala nic, co by narušilo feudální zvyky a myšlení pákistánského venkova.