11 věcí, které jste možná nevěděli o Emě Destinnové

Inspirace

11 věcí, které jste možná nevěděli o Emě Destinnové

datum: 29. 8. 2019 0:05 autor: Jana Vavřinová

Kdyby žila v dnešní době, světoznámá operní pěvkyně by plnila stránky bulváru. Její život se totiž vymykal tehdejším běžným společenských normám a pravidlům. Například si nechala udělat tetování na noze!

Měla čtyři křestní jména. Kdyby se měla hvězda operních síní podepsat celým vlastním jménem, bylo by to: Emilie Paulina Jindřiška Věnceslava Kittlová, provdaná Halsbachová. Pro účely své umělecké kariéry ale raději volila pseudonym Emma Destinn. (Jmenovala se tak její učitelka zpěvu Marie Löwe Destinn).
Malá uličnice. Fakt, že byla malá Ema pěkné kvítko, dokazuje vzpomínka Jaroslava Kvapila v knize O čem vím: „Z dětí jí (mamince) působila značné starosti Emilie. Měla divoký temperament a podivuhodnou fantazii. Prováděla alotria doma i na ulici, takže se stala v okolí pověstnou. Ta Kittlova divoká holka šla na nervy kdekomu.“
Zpívala v kleci plné lvů. Ve filmu Lví nevěsta aneb Moc zpěvu, jež natáčela Ema v roce 1912, bylo jejím úkolem vlézt do klece se dvanácti lvy a pomocí svého čarokrásného zpěvu je zkrotit. Ačkoliv se záznam z tohoto černobílého snímku do dnešních dnů nedochoval, brněnský novinář Antonín Hančl celou scénu přibližuje takto: „Všichni kolem se třásli strachy, ale »božská Ema« vstoupila neohroženědo klece, postavila se ke klavíru a zpívala árii Mignon ze stejnojmenné opery… A stalo se něco nečekaného: lvi se za chvilku uklidnili, otočili hlavy po hlase a pak pomalu, jakoby hypnotizováni, začali klesat k lehu.“
Její nejoblíbenější barvou byla černá. Operní diva si libovala v černé. Do této temné barvy se nejen odívala, ale ráda se jí i obklopovala. Na to, jak to u Destinnové vypadalo doma na zámku ve Stráži nad Nežárkou, zavzpomínala její dlouholetá přítelkyně Marie Martínková: „Postele měla také ráda černé, ale ne snad povlaky, jen černé vyšívání kolem dokola a černou hedvábnou přikrývku, na tom bílého draka, a černou noční košili, to byla její libůstka.“
Byla vášnivou rybářkou. O jejím velmi kladném vztahu k rybaření svědčí její bohatá, ale také poměrně zuřivá korespondence s mlynářem Hynkem Gablerem, který byl ve Stráži nad Nežárkou jejím sousedem. Přestože je z dopisů, které si vyměnili, patrné, že mezi sebou měli velice napjaté vztahy, při detailnějším čtení jistě každý pochopí, že Emě šlo jen o právo získat povolení k milovanému rybolovu v řece Nežárce. „Mám právo k lovení a budu loviti, kdykoliv mi libo. Všecky další dopisy privátní jsou zbytečny a míjí se svého účinku. V Rakousích jsou tři soudní instance a ty nám oboum poví, na čí straně je právo...,“ napsala pěvkyně Gablerovi, čímž zavdala dvanáct let trvajícímu sporu o povolení k lovu ryb. Nakonec jejich při „vyřešil“ soud, který se přiklonil na stranu mlynáře. Emě tak zbyly jen oči pro pláč.
Žila si na vysoké noze. Největší slávy se Emě dostávalo po konci 1. světové války, a to především mezi lety 1919-1920, kdy hostovala v newyorské Metropolitní opeře. Aby Američané ukázali, jak si své vzácné návštěvy z Evropy váží, připravili pro ni velmi opulentní hostinu. Podle jednoho z jídelních lístků, který se z té doby dochoval, se bylo menu pro operní pěvkyni následující: Ústřice. Polévka jarní à la royale. Bělice. Pařížské brambory s petrželkou. Olivy. Kuře na slanině. Hlávkový salát. Omeleta s jahodami.
Štěstí ve hře, neštěstí v lásce. Velikou osobní prohru zažila, když jí její lásku neopětoval mnohonásobný šampión v cyklistice Jindřich Vodílek. Ten ale bohužel nebyl jediný, kdo pro zpěvaččiny vroucí city neměl pochopení. Mezi další muže, kteří Destinnovou odmítli, se zařadil i německý dirigent dr. Karl Muck nebo myslivec a polesný u Schwarzenbergů, Mario Roman. Vedle šlápla i v případě Dinhema Gillima, alžírského barytonisty, který okupoval její místo v srdci dlouhých deset let. Jejich vztah ztroskotal hned ze dvou důvodů. Kromě toho, že byl Gillim ženatý, byla Ema v průběhu války kvůli soužití s ním obviněna ze špionáže a zbavena cestovního pasu. Stále častější hádky pak vyústily bouřlivým rozchodem.
Osudový muž. Jejím právoplatným manželem se v roce 1923 stal pětadvacetiletý důstojník československého letectva Josef (Joe) Halsbach. Jak se pár let po svatbě ukázalo, lásku k Destinnové Josef pouze předstíral. Během nepříliš šťastného manželství jí dával arogancí a lhostejností najevo, jak je mu její blízkost proti srsti. Ke konci Emina života jim ale větší starosti než neporozumění v osobní rovině dělaly narůstající dluhy.
Průkopnice tetování. Destinnová se zařadila mezi první Češky, které si nechaly udělat tetování. V případě Emy šlo o malou kresbičku na noze. Ačkoliv se o jejím tetování nedochoval žádný fotografický důkaz, v písemné zmínce, kterou učinil polsko-americký klavírní virtuos Arthur Rubinstein, stojí: „Opravdu jsem se lekl, když jsem viděl tetovanou barevnou hlavu hroznýše, který jí oplétal nohu od kotníku až nahoru po stehno – a potřeboval jsem hezkou chvíli, abych se vzpamatoval. Obávám se, že jsem toho večera nebyl ve vrcholné formě, ale vypadalo to, že si z toho moc nedělá; byla později vlídná a mateřská…“ V Lidových novinách, které vyšly v května roku 1941, bylo pro změnu napsáno: „Destinnová si dala na přední část stehna barevně vytetovat krásnou lví hlavu, od níž se vinul had po holenní kosti až k chodidlu. Musela na tu nohu oblékat dvě punčochy, aby kresba neprosvítala.“
V zajetí magie. „Je pravda, že měla k ezoterickým vědám vždycky blízko. Je pravdou i to, že vlastnila skutečnou lidskou kostru. Měla ji ve svém pražském i berlínském bytě,“ řekl historik a odborník na Emu Destinnovou František Fürbach. Skutečnost, že se umělkyně zajímala o magii, potvrzuje i kratičký záznam v jednom jejím životopise: „Paní Wagnerová se k ní chovala mateřsky. Dozvěděla se, že Ema holduje spiritismu a zhubla vinou této vášně před vystoupením v Bayreuthu o patnáct kilogramů.“Kromě vykládacích karet se po Destinnové dochovala i 25 cm velká rakvička zdobená nitkami, jež mají symbolizovat červíky. Drobná krabička je k vidění v Muzeu Jindřichohradecka.
Slavní nápadníci. Není žádným tajemstvím, že během její zářné kariéry se o její roztoužené srdce pokoušely zástupy nápadníků. Mezi nejznámější ctitele se zařadil skladatel Giacomo Puccini, dirigent Arturo Toscanini, ale i nejslavnější tenor historie, samotný Enrico Caruso.