Čas jen pro mě

Od dětství ji fascinovaly jazyky

Narodila se 26. října roku 1896 v jihočeských Bernarticích do rodiny učitele Jana Kálala. Už jako mladá dívka působila jinak než její vrstevnice.

Fascinovaly ji jazyky, exotické země i medicína. Ve chvíli, kdy většina žen snila o klidném rodinném životě, ona četla o tropických nemocech a učila se arabsky. V sedmnácti letech údajně ovládala několik světových jazyků a později jich měla zvládnout čtrnáct.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Božena Laglerová (†54): Odmítla se držet při zemi

Studium, které změnilo její život

Na pražské Karlově univerzitě studovala současně medicínu, arabštinu i perštinu. Byla jednou z prvních československých žen, které se specializovaly na chirurgii. „Rozhodla se být chirurgem v době, kdy to bylo pro ženy téměř nemožné,“ popsala později její odhodlání dramatička Lenka Jungmannová.

Osudový okamžik přišel během přednášky profesora Jaroslava Hlavy o tropických chorobách. Kálalovou tehdy napadlo, že nestačí jen léčit v Evropě. Chtěla odjet tam, kde lékaři zoufale chyběli. A tak začala šetřit peníze na cestu do Iráku.

Byla tvrdohlavá, disciplinovaná a neuvěřitelně cílevědomá. Dokonce se jí podařilo získat finanční podporu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který jí z prezidentského fondu poskytl přibližně 244 tisíc korun. (Vše mu do koruny splatila.) Na tehdejší dobu šlo o obrovskou částku, díky níž mohla odcestovat nejprve do Istanbulu a později do Bagdádu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Tessie Reynolds (†77): Dívka, která se nebála jet proti pravidlům

Pobyt v Bagdádu

Když tam v 1925 dorazila, čekal ji úplně jiný svět. V celé zemi tehdy působilo jen kolem dvou set lékařů pro několik milionů obyvatel. Nemocnice byly přeplněné a epidemie cholery nebo moru nebyly ničím výjimečným. Přesto si Vlasta otevřela vlastní chirurgický institut a začala operovat pacienty, často bez moderního vybavení i personálu.

Místní jí začali přezdívat „Albert Schweitzer v sukni“. Léčila chudé i příslušníky irácké královské rodiny a postupně si získala respekt v prostředí, kde ženy obvykle nesměly ani odhalit tělo před cizím mužem. Často pracovala v noci, protože denní teploty byly nesnesitelné. „Byla neobyčejně houževnatá,“ vzpomínali její současníci.

Vedle medicíny se věnovala také entomologii. Sbírala exotický hmyz, který posílala do Národního muzea v Praze. Během několika let rozšířila sbírky o stovky tisíc exemplářů a některé nově objevené druhy byly pojmenovány právě po ní.

Tip na knihu

Druhá světová válka začala palbou německé válečné lodi Schleswig-Holstein na polský poloostrov Westerplatte v časných ranních hodinách v pátek 1. září 1939. Cesta k novému světovému konfliktu byla dlouhá, pozvolná, avšak postupem času stále zjevnější. Vývoj kolem polské krize byl pouze nevyhnutelným vyústěním sledu evropských událostí v předchozích šesti letech. Právě zde začíná vyprávění této knihy až po konec celého konfliktu. V knize se podrobně seznámíte se všemi důležitými kapitolami druhé světové války, najdete zde grafy, mapy a bohatý fotografický materiál, který vás vizuálně tímto největším válečným konfliktem dvacátého století provede. (Vydalo nakladatelství Universum.)

Brzy po porodu se vrátila do práce

V Bagdádu poznala italského úředníka Giorgia Di Lottiho, za kterého se provdala. Narodily se jim dvě děti: syn Radbor a dcera Drahomila.

Ani mateřství ji však nezastavilo. Podle dochovaných svědectví téměř neodešla na mateřskou dovolenou a vracela se k operacím krátce po porodu. Sama v jednom z dopisů přiznávala, že práce je pro ni stejně důležitá jako rodina.

Válka jí vzala muže i děti

Idylické období ale netrvalo dlouho. Po návratu do Československa přišla válka a s ní i katastrofa, která změnila celý její život. Na samém konci druhé světové války, 8. května 1945, byli její manžel i obě děti zastřeleni německými vojáky. Sama Kálalová utrpěla těžká střelná zranění a přežila jen proto, že předstírala smrt. Později údajně vzpomínala na okamžik, kdy slyšela umírat svého syna vedle sebe.

Po válce už nikdy nebyla stejná. Přesto dál pracovala jako lékařka a veřejně vystupovala proti nespravedlnosti. Ostře protestovala například proti popravě političky Milady Horákové.

Komunistický režim ji však postupně odsunul do ústraní. Žena, která kdysi léčila v Orientu a mluvila čtrnácti jazyky, dožívala téměř zapomenutá v jižních Čechách. Zemřela 15. února 1971 v Písku.

Zdroje informací: idnes.cz; novinky.cz a bernartice.cz