Čas jen pro mě

To, že má okolí naší vísky nedaleko Oxfordu, kam jsme se s mým manželem přestěhovali, historicky zajímavou minulost, jsem věděla. Netušila jsem ale, že jsme za sousedku mohli mít českou královnu. Zjistila jsem to až při jednom z našich prvních výletů, který nás zavedl do nedalekého Ashdownu.  

Zdroj foto: Paul Whitton, 2026

Ze silnice klikatící se mírně zvlněnou krajinou jsme odbočili do aleje starých vzrostlých stromů s neodbytným pocitem, že míříme do dávné minulosti.

Na konci zeleného tunelu se nám naskytl překvapivý pohled na sídlo, které rozhodně nevypadalo jako jedna z typických anglických rezidencí. Podobnou stavbu by člověk našel spíš v Nizozemí. Rozhodli jsme se ten nečekaný objev prozkoumat blíže.

Měli jsme štěstí, protože sídlo bylo veřejnosti přístupné, a to dokonce se zasvěcenou přednáškou průvodce. Nezaváhali jsme a chopili se té příležitosti. A tak jsme se dozvěděli, že nevšední dům Ashdown House plný loveckých trofejí nechal postavit v 17. století William Craven jako lovecký zámeček pro českou královnu.

Česká královna, a tady, kousek od Oxfordu? Užasla jsem. To přece není možné! Jistě jde o omyl. Jenže ono to možné bylo a o omyl nešlo, jak jsem posléze zjistila. Nedalo mi to totiž a začala jsem po té české královně pátrat. Přišla jsem na to, že jí byla Alžběta Stuartovna (1596–1662), dcera anglického krále Jakuba I. (který vládl Skotsku jako Jakub VI.).

Alžběta, o níž se dokonce uvažovalo jako o anglické královně, byla nejen vysoce urozená, ale také krásná, inteligentní a vzdělaná. Žádný div, že neměla o nápadníky nouzi. Patřil mezi ně například španělský a portugalský král Filip III. nebo syn švédského krále Gustav Adolf.

Volba nakonec padla na Fridricha Falckého (1596–1632). Stalo se tak z politických důvodů, byla to však volba šťastná, protože se do sebe Fridrich s Alžbětou na první pohled zamilovali.

Jejich svatba se konala 14. února 1613 (na svatého Valentýna, což je den všech zamilovaných) v kapli ve Whitehallu. Provázely ji okázalé oslavy, k nimž patřila vedle ohňostrojů inscenovaná námořní bitva na Temži.

Před několika lety vyšla v nakladatelství Ikar kniha Zimní královna, následovala i audiokniha. Stále ještě je možné oba tituly koupit na luxor.cz.

Novomanželé se poté vydali do Fridrichova sídla v Heidelbergu. Tam se jim narodily první tři ze třinácti dětí. Prožili tam šťastná léta, s výjimkou Fridrichova onemocnění, v jehož důsledku pak trpěl stavy melancholie. Poklidný život však neměl trvat dlouho.

Česká šlechta, nespokojená s vládou katolických Habsburků, odmítla Ferdinanda Habsburského jako svého panovníka a nabídla českou korunu protestantovi Fridrichovi. A ten ji navzdory varování svého královského tchána Jakuba po jistém váhání přijal a byl 4. listopadu 1618 korunován ve svatovítském chrámu českým králem a Alžběta se tak po jeho boku stala českou královnou.

Také ona brala na lehkou váhu otcovo upozornění, že od něj nemohou očekávat pomoc, ocitnou-li se ve svém království zmítaném politickými a náboženskými rozpory v nesnázích.

První měsíce Fridrichova a Alžbětina panování se zdály téměř idylické, možná až příliš – lid je přijal jako vítanou změnu a k jejich oblibě přispělo i to, že se jim v Praze narodil syn Ruprecht.

Šťastné dny však neměly dlouhého trvání. Fridrich s Alžbětou byli neznalí složitých místních poměrů a podcenili vážnost situace, v níž se země – a oni s ní – ocitli. Ta vyvrcholila 8. listopadu 1620 osudnou bitvou na Bílé hoře, jež znamenala začátek třicetileté války. Česká strana v ní byla poražena.

Fridricha s Alžbětou překotný vývoj událostí zaskočil – Fridrich se bezstarostně účastnil hostiny, když mu oznámili, že se k Hradu blíží nepřátelské vojsko.

Královským manželům nezbylo než z Prahy uprchnout, a to v takovém zmatku, že na Pražském hradě málem zanechali Ruprechta. Teprve pláč ozývající se z balíčku prádla, který někdo ve spěchu hodil na odjíždějící vůz, prozradil, že malý princ své rodiče doprovází.

Tip redakce

O Alžbětině příběhu je zmínka i v titulu Kingston? Přece nalevo od Oxfordu, který vydalo nakladatelství Ikar.

A protože Fridrich panoval v Českém království pouze jednu zimu, začalo se mu říkat Zimní král a Alžbětě Zimní královna. Král Jakub dodržel své slovo a na pomoc jim nepřispěchal, a tak Alžběta s Fridrichem a s rozrůstající se rodinou skončila po mnoha peripetiích v exilu v Haagu.

Fridrich poté vytáhl do boje, aby získal svá území zpět (přišel totiž také o Falc i o postavení kurfiřta). Zahynul však, a to v pouhých 36 letech, a jeho tělo se ve válečné vřavě navždy ztratilo.

Zdrcená Alžběta zůstala s dětmi v Haagu. Mohla být sama, ale osamělá nebyla – ušlechtilý William Craven, který jí oddaně sloužil jako věrný rytíř, ji všemožně podporoval a zasadil se také o její návrat do Anglie.

Vystavěl pro Alžbětu, která miloval lov, Ashdown House, dům v „holandském stylu“, a chystal se jí vybudovat ještě okázalou rezidenci v Hampstead Marshallu. Alžběta však zemřela zanedlouho po příjezdu do Anglie (v roce 1662). Traduje se sice, že se za Williama Cravena provdala, ale doloženo to není.

Co na tom však sejde? O tom, jaký byl jejich vztah, svědčí poslední slova umírajícího Williama Cravena (který se nikdy neoženil): „Konečně budeme spolu, má Alžběto!“