Čas jen pro mě

To, že se v Anglii budou slavit Velikonoce trochu jinak než u nás, jsem tušila, když jsem se se svým anglickým manželem odstěhovala do malé vísky kousek od Oxfordu. Ovšem už tradice, které velikonočním svátkům předcházely, mě poněkud zaskočily.

Před začátkem půstu, tedy čtyřicet dní před Velikonocemi, se zde totiž každoročně koná Palačinkové úterý nebo též Palačinkový den (u nás toto úterý označuje konec Masopustu).

S tímto zvykem jsem se setkala před svými prvními „anglickými Velikonocemi“, když jsem na Hlavní třídě, jak zní hrdý název pro úsek silničky protínající naši vesnici, zahlédla početnou skupinu místních dam v pestrobarevných zástěrkách. To by zase nebylo nic tak divného, ale každá z nich třímala v ruce pánev s palačinkou. Pak kdosi zavelel: „Start!“ a skupina s pánvemi vyrazila vpřed a za stálého přehazování palačinky obkroužila vesnici nadšeně přitom povzbuzována přihlížejícími.

„Dneska je přece Palačinkové úterý,“ odpověděla ochotně jedna paní ze shromážděného davu na mou otázku, co že se to děje. „Poslední den před začátkem půstu se musela zkonzumovat všechna vajíčka ze zimních zásob. Hospodyně z nich většinou připravily omelety či palačinky a zpestřily si pak vaření tímhle závodem s pánví. V Palačinkovém závodě zvítězí ta, která doběhne do cíle s celou, nepotrhanou palačinkou.“

Co by vás ještě mohlo zajímat

Hana Whitton: Domov je tam, kde má člověk srdce

Tato disciplína však rozhodně snadná není, jak jsem se sama přesvědčila, když jsem si palačinkový běh v malém vyzkoušela na naší zahradě.

Po této zkušenosti jsem se rozhodla, že anglické Velikonoce oslavíme místo českého beránka a mazance zdejšími velikonočními pochoutkami.

Z „mazancového“ těsta se zde dají po celý rok zakoupit hot cross buns, malé bochánky s rozinkami a kandovaným ovocem ozdobené bílým křížkem.

Na anglickém velikonočním stole nesmí v žádném případě chybět dort Simnel. Sestává ze stejné hmoty jako vánoční pudink, a ten výraz „hmota“ tu je na místě, protože jde o tuhé, poněkud přeslazené těsto s kandovaným ovocem. Dort zdobí silná vrstva marcipánu, většinou obarveného šafránem nažluto.

K tomu, jak vznikl Simnel, se pojí historka o chudém dědečkovi Simonovi a chudé babičce Nelly, kteří na Velikonoce připravili pro vnoučata ze zbytků onoho již zmiňovaného vánočního pudinku nový dort ozdobený cukrovou polevou, protože na koupi nového neměli peníze (možné to je, protože vánoční pudink vydrží opravdu hodně dlouho). Dort všem zachutnal a dostal podle zkratek jmen Simon a Nelly název Simnel.

Barevná vajíčka sice nechybějí ani o anglických Velikonocích, ale jsou to vajíčka čokoládová, ne ta naše obarvená nebo kraslice. Moje kraslice, které jsem si přivezla a vystavila v košíčku na okně, chodí obdivovat celá vesnice.

Tip na novou knihu Hany Whitton

Svět se mění, ale Kingston zůstává. Na loukách se pasou zvědavé ovečky místního farmáře, zámecká paní stále vymýšlí nové projekty, jak vybřednout z dluhů, sousedka Muriel překypuje převratnými novinkami z vesnice a rázovití staromládenečtí bratři Rusty a Speedy neztrácejí vyřídilku… prostě všechno je, jak má být. To však neznamená, že se v Kingstonu nic neděje, právě naopak: do vesnice vtrhne větrná smršť, místní se musí vypořádat s vpádem exotické zvěře, a navíc se hledá Mimmi a autorka s manželem se vydávají po stopách královraha. Čtenáři mají jedinečnou příležitost se k nim přidat a zase jednou navštívit malebnou anglickou vísku, do níž se autorka před lety přestěhovala. Její vyprávění pohladí po duši stejně jako pohled na dokonalý hedvábný anglický trávník. (Vydává nakladatelství Ikar.)

K oblíbené zábavě uspořádané o Velikonocích pro děti patří „Honba za velikonočními vajíčky“ uspořádaný v zahradách (nebo i v celých vesnicích), během něhož musí děti najít ukrytá čokoládová vajíčka.

Z příjemně uspokojivého pocitu, že mám poté, co jsem zakoupila dort Simnel, na Velikonoce vystaráno, mě vyvedl dotaz naší sousedky. Týkal se toho, zda se budu podílet na přípravě velikonoční zahrádky.

Ve snaze zapojit se do místních tradic jsem na to ochotně přikývla. Ani to však nebylo tak snadné, jak se na první pohled mohlo zdát.

Velikonoční zahrádka by totiž měla představovat obdobu biblické Gatsemanské zahrady. Podle dostupných ilustrací jsem tedy vytvořila na velkém podnosu vizi vyprahlé kamenité krajiny porostlé vyschlými keříky a zakrslými olivovníky. K tomu mi posloužily kamínky zakoupené v nedalekém zahradnictví a větvičky z našich keřů. Jenže mi tam scházela ještě hora. Tu jsem vyrobils ze sádry, jako před mnoha lety školní model Řípu, což na mě dýchlo dávnými vzpomínkami.

Můj výtvor byl souhlasně přijat a vystaven v místním kostele, kde vesničané k té mé kreaci nehostinné krajiny připojili vlastní květinové výpěstky ze svých zahrádek.

Symbolizovalo to příchod jara a s ním příslib nových nadějí a znovuzrození.

Anglické Velikonoce mohly začít.

Kdo je Hana Whitton? Narodila se v Praze, kde vystudovala na Univerzitě Karlově češtinu a angličtinu. ●  Působila více než dvacet let v nakladatelstvích, naposledy jako šéfredaktorka Knižního klubu. ● Kromě toho se věnovala překládání (přeložila přes padesát titulů). ● V roce 2001 se provdala za Angličana a nyní žije převážně ve Velké Británii. ● Založila si literární agenturu, dál překládá i píše a s Českým rozhlasem spolupracovala na pořadech o Velké Británii.