Čas jen pro mě

Právě díky očkování se podařilo vymýtit pravé neštovice a bylo dosaženo snížení výskytu tetanu, záškrtu a obrny. A i nadále má důležitou roli v prevenci nemocí nejen u rizikových skupin. A jaké mýty ohledně očkování nejčastěji slýcháme?

1. MÝTUS 1 Během pandemie koronaviru by se nemělo očkovat! FAKTA: Obavy z očkování v době pandemie jsou často spojené s obavou ze snížení imunity vůči ostatním nemocem. Pravda je, že ovlivnění imunity nastává pouze v řádu hodin po aplikaci vakcíny. Klidový režim se však doporučuje dodržovat alespoň 2–7 dní. Ministerstvo zdravotnictví a Česká vakcinologická společnost nedoporučují očkování odkládat na dobu po pandemii. Je možné v něm pokračovat i během této doby. Nepoškozuje totiž imunitní systém a nezvyšuje riziko vzniku onemocnění nemocí covid-19. Mezi doporučovaná očkování se řadí očkování proti pneumokokovým onemocněním. Pneumokok neboli Streptococcus pneumoniae je kulovitá bakterie, která může způsobit závažná onemocnění, jako je například zápal plic, zánět mozkových blan či otrava krve. Na vakcínu proti koronaviru si ještě počkáme, ale ta proti pneumokoku k dispozici je.
2. MÝTUS 2 Vakcíny obsahují škodlivé látky! FAKTA: Některé vakcíny obsahují rtuť, hliník, formaldehyd a antibiotika, a proto bývají dávány do souvislosti se zdravotními obtížemi u některých očkovaných; obava, s níž jste se možná setkali. Jak to s obsahem těchto látek v moderních vakcínách je? Dnešní vakcíny obecně rtuť buď neobsahují vůbec, nebo pouze ve zbytkovém množství. Zbytková rtuť, která může být obsažena v některých vakcínách, je tzv. etylrtuť (sloučenina thiomersal). Vědecká komunita i výrobci vakcín se jejím účinkem v posledních desetiletích důsledně zabývali. Do dnešního dne však nebyl prokázán škodlivý účinek na lidský organismus. Další skloňovanou látkou je hliník. Množství hliníku obsažené ve vakcínách se ani nepřibližuje k hladině nebezpečné pro lidské tělo. Hranice bezpečného příjmu hliníku za den je přitom 2 mg na kg hmotnosti za den. Množství formaldehydu obsažené ve vakcínách je považováno za bezpečné. Nejnovější studie navíc dokazují, že nijak nesouvisí s výskytem rakoviny. Při výrobě některých vakcín mohou být používána antibiotika, aby bylo zabráněno bakteriální kontaminaci. Jejich minimální zbytkové množství se může objevit ve vakcínách. Není však spojeno s výskytem zdravotních obtíží.
3.  MÝTUS 3 Očkování je určené především dětem a v dospělém věku nebude mít příliš velký smysl! FAKTA: Při zavádění očkování se u nás kladl důraz na děti. Snahou bylo chránit je proti nemocem, kterým se dá očkováním předcházet. Co ale dospělí? Proočkovanost dospělé populace v České republice je celkově velmi nízká. Až na očkování proti tetanu, které je jako jediné v dospělosti povinné, jsou totiž všechna další dostupná očkování v dospělém věku volitelná. A pak záleží na míře zájmu nejen pacienta, ale i jeho praktického lékaře. Přitom některá onemocnění bývají u starších osob spojena s vyšším výskytem komplikací, hospitalizací nebo úmrtí. Dospělí jsou také více než děti vystaveni riziku chronických onemocnění, která mohou průběh infekčních onemocnění značně komplikovat. Dalším významným důvodem, proč očkovat v dospělosti, je ztráta ochrany z očkování v dětství a stárnutí imunitního systému, jehož schopnost obrany před infekčním onemocněním s věkem klesá. Naše tělo s pomocí očkování dokáže produkovat protilátky proti chorobám, kterým by se normálně nedokázalo účinně bránit. I očkování v dospělém věku tedy smysl rozhodně má.
4. MÝTUS 4 Očkování vyvolává chorobu, proti které má chránit! FAKTA: Většina z vakcín se skládá z usmrcených patogenů či pouze určitých částí viru nebo bakterie. Pouze omezené množství očkovacích látek obsahuje oslabené, živé patogeny. Vakcinace může být někdy následována horečkou, nevolností, ospalostí či lokálními reakcemi, jako je otok nebo zarudnutí v místě očkování. Nicméně tyto vedlejší účinky jsou obecnou reakcí organismu na očkování a obvykle rychle ustupují. Nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena. Některé vakcíny (zejména živé) mohou opravdu vyvolat mírné příznaky připomínající danou chorobu. Vedlejší příznaky však v žádném případě nejsou srovnatelné s potížemi doprovázejícími prodělání nemoci, proti které se očkuje.
5.  MÝTUS 5 Očkování vyvolávají astma, alergie anebo dokonce autismus! FAKTA: Astma a alergie mají příčinu v genech, životním stylu a prostředí, nikoliv v očkování. Neexistují vědecké důkazy o jejich spojitosti s očkováním. Stejně jako neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo autismus. S následky podvržené studie publikované v roce 1998, snažící se dokázat vztah mezi očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína) a vznikem autismu u malých dětí, se medicína bohužel potýká dodnes, odradila totiž od očkování řadu rodičů. Od té doby bylo samozřejmě realizováno mnoho studií, včetně souhrnné práce z roku 2014, která hodnotila výsledky dalších 20 studií a kontrol dokládajících bezpečnost této vakcíny. Některé mýty bohužel mají tendenci ve společnosti přetrvávat.