Čas jen pro mě

Michal Viewegh: Zrušený rok – Deník 2020 Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším, a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším obdobím, jaké kdy zažili. Rokem, na který bychom možná všichni rádi zapomněli, a přesto toho tolik změnil a snad nás i něco naučil.

Podívejte se na rok 2020 očima nejpopulárnějšího porevolučního spisovatele. Tři sta šedesát pět dní v životě Michala Viewegha, tři sta šedesát pět dní v životě české společnosti.

Ukázka z knihy

„Neděle 5. dubna

Jedna z několika životních situací, které opravdu z celého srdce nenávidím a kterým se až hystericky snažím vyhýbat, je tato: kdosi z mých nejbližších mě o něco požádá a já mu nezištně vyhovím, čímž zklamu nebo naštvu jiného bližního! Za dobrotu na žebrotu v praktickém provedení! Standardním a smutně předvídatelným výsledkem těchto vynucených rozhodovacích dilemat je, že méně uspokojena (či dokonce ublížená) strana mne pak zahrne oprávněnými výčitkami…

Budiž po pravdě řečeno, že pokaždé nejde o jen to, že bych musel volit mezi dvěma špatnými variantami a v takto zoufalé situaci pak navzdory veškeré snaze a dobré vůli dobře zvolit zkratka nemohl… Občas je problém spíše v tom, že kvůli tristnímu stavu své paměti jednoduše zapomenu, že bych volit měl nebo že vzhledem k okolnostem či vážnosti situace dokonce volit musím... Aktuální přiklad: pomůžu dceři Sáře, respektive její kamarádce Emě, kterou otec vyhodil z domu, a dočasně jí poskytnu azyl ve svém hostinském pokoji – a naštve se na mě dcera Míša, která tento pokoj považuje za svůj (a má v něm tudíž spoustu věci) a kterou jsem o tom údajně zapomněl informovat…

Slunné odpoledne. Sedím pravě venku na terase, když na mě přes plot ze své parcely zavolá Jarda Dušek, s nimž se právě dorazivší štáb TV Prima chystá natočit rozhovor: když už jsou v Sázavě, rádi by prý udělali interview i se mnou, tlumočí mi Jarda prosbu Primy. Jdu tedy redaktorce Primy a kameramanovi otevřít zadní branku a na trávníku si všimnu dvou neodklizených psích exkrementů. „No tak pojďte dál – ale pozor na hovna!“ varuji je už z dálky rozšafně – ale současně si v duchu polekaně uvědomím, že pokud redaktorka a kameraman TV Prima nevědí, že vlastním psa, mohli by si mé upozornění vyložit jako vulgární narážku na kvalitu pořadů jejich mateřské stanice nebo v krajním případě i jako mé doznání, že neseru na WC, nýbrž venku na zahradě...

Večer se zastaví Tomáš s mladší dcerou Karolinou – té se ujme má nejmladší dcera Bára, zatímco já svého oblíbeného souseda pohostím na terase talířkem sýra a pršutu a dvěma láhvemi vína.“

Michal Viewegh (*1962) patří mezi nejznámější a nejúspěšnější české spisovatele. Jeho knih se prodalo přes milion výtisků. Je autorem řady románů, z nichž se mnohé staly bestsellery a později byly zfilmovány. Mezi nejúspěšnější patří Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu nebo Vybíjená. Po vážných zdravotních problémech v roce 2012 podstoupil dlouhou rekonvalescenci a do literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě (2013). V posledních letech vydal dvě novely v jedné knize s názvem Muž a žena (2018), dále pak Povídky o (ne)lásce a sbírku fejetonů Mým vrstevníkům (obě 2019). V loňském roce vydal svůj zatím poslední román Převážně zdvořilý Leopold.

Maria Nikolai: Čokoládovna Nová rodinná sága ze Stuttgartu počátku 20. století začíná!

Judith Rothmannová, dcera majitele čokoládovny, vede privilegovaný život v noblesní čtvrti Degerloch. Její skutečná vášeň však patří výrobě čokolády. Každou volnou chvilku tráví v tovární laboratoři vynalézáním nových cukrovinek a jednou by ráda řídila podnik. Otec s ní má ale jiné plány. Dojedná výhodný sňatek s mužem, kterého Judith nikdy nemůže milovat. A právě v tu chvíli jí zkříží cestu charismatický Viktor Rheinberger, jenž si hodlá ve Stuttgartu vybudovat novou existenci.

Ukázka z knihy

„Zvonek nade dveřmi důvěrně zacinkal a Judith Rothmannová vstoupila do obchodu velkovýrobny cukrovinek svého otce. Pečlivě za sebou zavřela dveře a otřela si mokré boty do rohožky. Počasí bylo opravdu příšerné. Celé dny pršelo a foukal studený vítr.

Jakmile ale zůstal nehostinný venkovní svět za dveřmi, nezaměnitelná vůně čokolády jí okamžitě zvedla náladu. Rychlým krokem prošla prodejnou vyzdobenou zrcadly, zlatými rámy a bohatým štukem na stěnách. Zkušeným zrakem přehlédla vystavené zboží.

Na nablýskaných pultech a v bíle nalakovaných vitrínách se návštěvníkům nabízely cukrovinky všeho druhu.

Kam oko pohlédlo, stály mísy a etažérky, skleněné bonboniéry a umně tvarované dózy. V nich byly navršené konfety ze sušeného ovoce, marcipán máčený v čokoládě, tyčinky s čokoládovou polevou, tabulky prvotřídních čokolád i rozmanité druhy bonbonů. V malovaných dřevěných škatulkách vyložených bílou krajkou se nabízel exkluzivní výběr Rothmannových cukrovinek pro nejnáročnější zákazníky.

Toho čtvrtečního odpoledne nebyla v obchodě o návštěvníky nouze. Judith procházela mezi pultíky, tu a tam upravila vystavené zboží, a přitom si nepozorovaně vložila do úst svou oblíbenou konfetu. S požitkem si nechala pomalu rozpouštět na jazyku hořkosladkou čokoládu a nenápadně pozorovala nakupující.

Pán v dokonale padnoucím obleku s kloboukem v ruce vybíral vhodný dárek, zřejmě na odpolední návštěvu. Možná hodlá překvapit svou milovanou, neboť se rozhodl pro směs jemných pralinek a červené fondánové růže. Dvě dospívající

dívky se s chichotáním nakláněly nad mísou různobarevných dražé. Opodál si tři dámy v drahých hedvábných kostýmech nechávaly předvést to nejlepší z místní nabídky, zatímco matka čtyř dětí se navzdory přičinlivé pomoci guvernantky marně snažila mírnit hlasité a očividně přemrštěné požadavky svých potomků.

Na jaře musíme začít prodávat zmrzlinu, pomyslela si Judith při pohledu na dotírající klubko dětí. Umínila si promluvit o tom s otcem. Nedávno si koupila v antikvariátu knihu receptů od Agnes Marshallové a dočetla se, jak pomocí speciálního mrazicího stroje vyrobit z mléka, smetany, cukru a ochucovadel lahodný osvěžující krém. Ve své fantazii dál rozvíjela návody anglické cukrářky a už v duchu viděla firmu Wilhelm Rothmann jako prvního výrobce kdoulové, ananasové, vanilkové, a především čokoládové zmrzliny ve Stuttgartu. Kdoví, třeba pak otce ustanoví dvorním dodavatelem?

Judith byla hrdá na to, čeho dosáhla její rodina, a otcovo podnikání pokládala i za své nejvlastnější řemeslo. Jakmile se octla ve světě čokolády, hořela činorodostí a nápady. Ve skrytu duše věřila, že bude jednou spolurozhodovat o osudech firmy, i když otec veškeré její náznaky v tomto směru odbýval jako nezralé výmysly. Podle jeho názoru má žena zastávat místo v pozadí, jejím úkolem je starat se o domácnost a vychovávat děti. Judith ale neuniklo, že to nemusí být nutně pravidlem. Ve velkých městech, jako je Mnichov nebo Berlín, se stále více žen prosazovalo v obchodních povoláních. Proč by to jednou nebylo možné i ve Stuttgartu...?“

Maria Nikolai se narodila a žije v Německu, je autorkou několika populárně naučných knih a jednoho historického románu. V příběhu Čokoládovna spojila svůj zájem o historická témata i milostné příběhy ještě s vášní pro čokoládu a vytvořila tak velkolepou rodinnou ságu z atraktivního prostředí.

Obě knihy vydává nakladatelství Ikar, koupit je můžete mj. na booktook.cz.