Čas jen pro mě

Milena Štráfeldová: To je on! O té, co si říkala Toyen To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní.

„Babochlap“ Marie Čermínová (Toyen)

Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu.

Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis.

Milena Štráfeldová (*1956) vystudovala kulturologii a dějiny umění na Univerzitě Karlově. ● Pracovala v knihovnách, muzeu, na ministerstvu kultury i v několika redakcích. V letech 2001 až 2014 působila v Českém rozhlase, nyní s rozhlasem spolupracuje externě. ● Vedle práce pro rozhlas se věnuje literární činnosti, dosud vydala historické romány Guláš pro Masaryka, Trestankyně, Svatý rváč a Sestry B., povídkové knihy Kriplíci, Přepisovačka, Co mě naučilo listí a Svetr ze zbytků. Tiskem vyšly divadelní hry Osamělé večery Dory N., monodrama o dceři Boženy Němcové, a Odpolední čaj u Loosů. V roce 2015 měla svou premiéru divadelní úprava Sester B. Milena Štráfeldová se také jako scénáristka nebo autorka námětu podílela na filmech Cesta bez návratu (o Janu Husovi), Poslední útěk Jeronýma Pražského a Jako letní sníh (o J. A. Komenském).

Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století, vydává nakladatelství Universum.

Haruki Murakami: Tancuj, tancuj, tancuj „Zas a zas se mi zdává o hotelu U Delfína. Ve svých snech do něj neoddělitelně patřím. A moje sounáležitost s ním pořád trvá coby jistý kontinuální stav. Moje sny mi to dávají najevo s naprostou jasností. Hotel U Delfína je v nich zdeformovaný k nepoznání. Je hrozně uzounký a dlouhý. Tak úzký a dlouhý, že spíš než hotel připomíná dlouhatánský zastřešený most. Tenounký most, který se táhne vesmírem od prvopočátků až na sám konec. A já do něj náležím. A kdosi tam pláče. Kdosi tam roní slzy kvůli mně...“

Hrdina příběhu se vrací na nejsevernější ostrov Hokkaidó, kde před lety zažil napínavé chvíle při hledání tajemné ovce. Zároveň tam přišel o svou přítelkyni, která beze stopy zmizela z Hotelu U Delfína. Rozhodne se, že ji musí najít. Na místě starého, zpustlého hotýlku však stojí moderní, komfortní budova. Po zaměstnancích není ani stopy – jen uvnitř stále přebývá Ovčí mužík.

Volné pokračování Murakamiho bestselleru Hon na ovci neodložíte ani na chvíli.

Haruki Murakami (*1949) je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. ● Roku 1973 absolvoval tokijskou univerzitu Waseda a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na předměstí Tokia jazzový bar. ● Když se z náhlého popudu rozhodl a začal psát svůj první román, těžko mohl někdo tušit, jak významným autorem se záhy stane.Již v době, kdy publikoval třetí dílo Hon na ovci (1982, č. 2016) a získal za ně Nomovu cenu pro talentované autory, se začalo mluvit o „fenoménu Murakami“. ● Roku 1987 vyšel román Norské dřevo (č. 2002) – nezískal sice literární ocenění, ale překonal všechny rekordy, protože jen v Japonsku se knihy prodalo více než čtyři miliony výtisků. Podobný úspěch měly pak i další jeho práce. ● V říjnu 2006 byla Haruki Murakamimu v Praze udělena Cena Franze Kafky. Roku 2009 obdržel Jeruzalémskou cenu. Murakamiho díla byla přeložena do padesáti jazyků.

Tancuj, tancuj, tancuj vychází jubilejní 250. svazek Světové knihovny Odeon.

Knihy koupíte u svého knihkupce nebo na booktook.cz.