Čas jen pro mě

Slunce klesá k obzoru, koruny stromů šumí a vy se na hřbetě koně vracíte do dob, kdy by vaším hrdinou náčelník kmene Apačů…

Romantickou touhu z dětství si můžete snadno splnit. Jezdeckých klubů a jízdáren je u nás dost, takže si lze vybírat. Podstatné je, jaká péče je tam koním věnována (nestojí-li často nečinně ve stáji, jsou-li pravidelně čištěni koně i jejich stání, prohlíženi veterinářem…). Stejně důležité je zvolit, zdá vás přitahuje anglický jezdecký nebo módní westernový styl. Každopádně se však vyhněte jízdárnám, kde se ke koním chovají hrubě (a ti pak koušou a kopou), či kde se o ně dostatečně nestarají. Jezdectví totiž není sport jako jiné.  Patří k němu především láska ke koním, péče o ně, kydání hnoje a nádavkem ovšem i pak vysněný trysk s větrem o závod a vlající hřívou dlouhonohého krasavce.

Jak se naučit jezdit

Potřebujete aspoň 50 hodin tréninku pod vedením zkušeného instruktora. Začíná se výukou nasedání, sesedání a jízdou s vodičem (klient jen sedí na koni, kterého ovládá vodič). Následuje trénink jízdy na lonži (ten už probíhá na jízdárně, kůň je veden na dlouhém laně trenérem stojícím uprostřed), který slouží už k nácviku správného sedu na koni, držení otěží, ovládání koně. Teprve poté přichází výcvik ve skupině jezdců na jízdárně a až na úplná závěr, kdy jste si v sedle opravdu jisti (což musí posoudit i trenér), vysněné vyjížďky do přírody, ovšem opět v doprovodu zkušeného instruktora.

Podle jezdeckých instruktorů se může naučit jezdit každý. Podstatné je dobré zdraví a kondice (na koni se totiž držíte jen stehny a koleny, takže chvilku trvá, než si tyto svaly – ostatně i sedací část těla – zvyknou). Věk není rozhodující – na koníka usedají předškoláci i důchodci. Výhodou je, nemáte-li z koní strach a můžete-li docházet na jízdárnu často. Snáz pochopíte povahu jednotlivých koní, jejich myšlení a přistoupíte na pravidla hry, která jsou pro jezdce i koně daná, a navíc si na sebe zvyknete. I proto je dobré účastnit se všeho, co se kolem koní denně děje, tedy čištění stáje i koní, sedlání, nauzdění, tréninku.

Kůň není auto

Pro začátečníky je lepší starší, klidnější a pomalejší kůň, s přibývajícími zkušenostmi lze přesedlat na mladé hřebce. Ať už budete jezdit na jakémkoli koni, nezapomeňte být stále ve střehu a ve správném jezdeckém posezu. I ten nejhodnější kůň se může leknout a splašit. Jediné, co vás zachrání, je vaše pohotovost a natrénované umění jezdit. I proto je tak důležité naučit se správnému sedu a ovládání koně nejen slovními pokyny, ale především pobídkami holeněmi, již zmiňovaným sedem a otěžemi.

Ovšem kůň není auto, velmi dobře stejně jako třeba pes pochopí, že se ho bojíte či ho nezvládáte, že máte radost nebo jste smutní. Právě proto je vztah mezi člověkem a koněm ideální, pokud si ti dva naprosto přesně rozumějí. Proto musíte být schopni jasně (bez ohledu na způsob) sdělit, co požadujete. Jen tak může kůň vaše pokyny splnit. Neuposlechne-li, musíte ho umět zvládnout. Jinak by ale vztah mezi vámi a koněm měl být přátelský. Teprve pak naplno prožijete romantické chvíle v sedle.

Kolik zaplatíte a co potřebujete?

Za jízdárenskou hodinu, tedy 45 minut jako ve škole, kolem 300 Kč. Stejně tolik stojí hodina v přírodě, většinou vyjížďka trvá minimálně dvě jízdárenské hodiny, tedy 90 minut. Jde o ceny orientační, záleží na jednotlivé jízdárně nebo jezdeckém klubu. Ty pak nabízejí i permanentky, jezdecké kurzy pro dospělé, někde pořádají kurzy pro děti od pěti let nebo jen svezení dětí na koníkovi.

Základem „výbavy“ je jezdecká přilba. V tomto případě se vyplatí nešetřit. Jde vám totiž o hlavu. Ty nejlevnější začínají na ceně kolem 800 Kč, doporučují se však kvalitnější tzv. tříbodové přilby, které pořídíte zhruba od 1250 do 3000 Kč.

Důležitá je i vhodná obuv a oděv. Zapomeňte na tenisky a kraťasy, nechcete-li mít odřené nohy. Dlouhé přiléhavé kalhoty a gumové jezdecké boty pro začátek stačí. Lepší jsou kalhoty podšité na vnitřní straně stehen a sedací části kůží (případně celokožené). I začátečníci ocení bičík a rukavice.