Čas jen pro mě

Mezi svými „kamarády“ a spolužáky nijak pozitivně nevyčníval. Byl naopak terčem drsného vtipkování a všeobecného posměchu; přezdívka Oddie naznačovala, že na Shawcrossovi bylo cosi vadného, lichého už tehdy. Lehké to neměl nikde, ani doma. Pedantický otec s kariérou námořníka vyžadoval po všech svých třech synech tvrdou vojenskou disciplínu. Jako záchrana nefungovala ani matka, s níž byl budoucí vrah odmalička na ostří nože. O mnoho let později dokonce tvrdil policii, že ho matka několikrát znásilnila násadou od smetáku, přičemž mu natrhla řitní stěnu, ale žádný důkaz takové počínání nepotvrdil.

Zvrhlý sadista

U psychologů si Shawcross v dětství získal trochu respektu jakožto zajímavý exemplář. Nejenže se hodnota jeho IQ pohybovala hluboko pod průměrem, ale zároveň trpěl nočním pomočováním a byl náchylný k šikaně. Později Shawcrossovi diagnostikovali i pyrofilii – sexuální zálibu v rozdělávání ohně. Jakmile Shawcross oslavil devatenáctiny, zanechal školy a vydal se bránit americké hodnoty do Vietnamu. Když jednou osamělý v džungli zpozoroval mladou dívku, vystřelil po ní. Stále žila, tak ji přivázal ke stromu. Pak objevil další dívku; přivedl ji k té první a před jejíma očima uřízl spoutané ženě hlavu, kterou napíchl na bodák. Pak vyhladovělý Shawcross z bezhlavého těla uřízl stehno a opekl si je na ohni. „Chutnalo to jako vepřové nebo jako kus opice,“ uvedl k tomu později. Druhou z dívek znásilnil a dokonce jí uřízl bradavku, kterou použil jako tlumič, aby dívka nekřičela. „Vietnamci nás mučili, proč bychom my nemohli dělat něco podobného?“ dodal směrem ke zkoprnělým vyšetřovatelům. Na jaře 1969 byl z armády propuštěn a vrátil se zpět do Watertownu.

Mazaný primitiv

Čtyřikrát se oženil, ale všechny manželky od něj odešly pro jeho násilnické chování. V květnu 1972, čtrnáct dnů po jedné ze svateb, si Shawcross vyrazil zarybařit. Nemohl se však zbavit dotěrného chlapce ze sousedství, který se k němu chtěl přidat. Slova nepomohla, tak chlapce praštil do hlavy. Již mrtvé tělo znásilnil a částečně pozřel; domů si odnesl jeho penis, varlata a srdce. Netrvalo ani čtyři měsíce, než si vyhlédl osmiletou Karen Ann Hillovou, která byla ve Watertownu na návštěvě se svou matkou. Na odlehlém místě ji znásilnil a posléze uškrtil. Tělo se brzy našlo v kanalizační rouře přikryté kameny.

Když se na vraždy přišlo, prokázal Shawcross značnou dávku mazanosti. Přestože neexistoval žádný přímý důkaz jeho viny, rozhodl se udělat mistrovský tah. Slíbil, že se přizná k vraždě malé Karen, ale v případě chlapce bude souzen „pouze“ za znásilnění. Díky tomu byl schopen z téměř bezvýchodné situace vybruslit s pouhými pětadvaceti lety za katrem. Ani ta si nakonec neodseděl a byl předčasně propuštěn, přestože vězeňský psychiatr konstatoval, že je Shawcross pedofilní a nebezpečně schizofrenní s příznaky „periodicky výbušné osobnosti“.

Vrah prostitutek

Po svém propuštění začal Shawcross už od března 1988 vraždit prostitutky. V Rochesteru, větším městě ve státě New York, kam se přestěhoval, vedla centrem dlouhá vykřičená ulice Lyell Avenue, která se stala jeho nejoblíbenějším lovištěm. Takřka noc co noc jí projížděl a hledal dívku pro své zvrhlé choutky. Nepřestal ani tehdy, když se mu začalo přezdívat Vrah od řeky Genesee. Své oběti zpravidla uškrtil, posmrtně znásilnil a poté přesunul z auta na špatně přístupná místa v blízkosti hlavního rochesterského vodoteče.

Past chystaná celé dva roky nakonec sklapla 3. ledna 1990, kdy policisté ze vzduchu zahlédli podezřelé vozidlo. Uvnitř objevili masturbujícího Shawcrosse a v řece poblíž tělo mladé prostitutky June Cicerové. Po dvou dnech ve vazbě se přiznal – za pouhé dva roky zavraždil minimálně jedenáct žen. V listopadu 1990 začal ostře sledovaný proces, v němž byl Shawcross nakonec souzen za „pouhých“ deset vražd; dění v soudní síni dokonce přenášela místní televize. Svou obhajobu Shawcross postavil na brutálním zneužívání ve svém dětství, které u něho vinou matky zakořenilo pocit, že je násilí zcela normální. Druhou polehčující okolností měla být jeho údajná rozdvojená osobnost ve smrtící kombinaci s posttraumatickou stresovou poruchou. V tom mu měl pomoci znalecký posudek psychiatričky Dorothy Lewisové, ale nakonec se tak nestalo. Předseda poroty později uvedl: „Čím víc Lewisová mluvila, tím to měl Shawcross horší. Poté, co přečetla diagnózu, měla odejít a nemluvit dál.“

Vrah od řeky Genesee byl nakonec porotou shledán racionální bytostí a odsouzen k trestu odnětí svobody na 250 let. Jeho tvrzení o vietnamském masakru bylo agentem FBI Robertem Resslerem shledáno jako skandální a nepravdivé. Ve vězení byl Shawcross cílem návštěv mnoha novinářů a reportérů. Britce Katherine Englishové dokonce poskytl rozhovor, ve kterém popisoval porcování pohlavních orgánů tří obětí. O chlapci z Watertownu ale zásadně odmítal mluvit. Jiné novináře se zase snažil přesvědčit, že v mládí znásilňoval svou sestru (ta to razantně odmítla) nebo že prostitutky vraždil, protože byl přesvědčen, že ho nakazily virem HIV.

Arthur Shawcross zemřel 10. listopadu 2008 na zástavu srdce. Přestože si už tři dny předtím stěžoval na nesnesitelnou bolest v noze, nebyl ošetřen. Seržant ve službě byl přesvědčen, že jsou jeho stížnosti smyšlené.

Více informací naleznete na www.serialkillers.cz.