Čas jen pro mě

Telefon nebral, tak se nakonec recepční z ordinace rozhodla za ním zajet do jeho vily v Pöckingu u jezera Starnberg, aby zjistila, co se děje. Doprovázel ji přítel. Ten také vstoupil dovnitř dveřmi z terasy poté, co neúspěšně zvonili a klepali na okna. Na zemi ležel zastřelený Praun a pod ním ležela pistole!

Přivolaná policie pak v suterénu našla mrtvou hospodyni a doktorovu milenku Elfriede Kloo, která měla prostřelený krk. Policie případ uzavřela jako „vraždu a sebevraždu“.

Podezřelá závěť

2. srpna 1960 byla u okresního soudu otevřena závěť zesnulého. Zanechal po sobě jmění v hodnotě více než 1,6 milionu německých marek (to odpovídá dnešním 3 700 000 euro).

Jaké překvapení však čekalo na syna pozůstalého, když v závěti jeho otec odkázal vilu s přilehlými pozemky o rozloze přes 8 hektarů ve španělském Lloret de Mar k doživotnímu užívání jisté Vere Brühne. Ovšem s podmínkou, že tento majetek nemůže Vera prodat bez souhlasu Ottova syna Günthera.

Na podnět Güntera Prauna policie znovu otevřela případ údajné vraždy a sebevraždy. Exhumace a následná pitva Praunova těla prokázaly, že nešlo o sebevraždu, protože on sám byl zavražděn dvěma výstřely.

Podezření padlo na Veru Brühne a jejího přítele Johanna Ferbacha.

Kdo byla Vera Brühne...

Vera se narodila 6. února 1910 v Essenu, kde vyrůstala v typické středostavovské rodině. Velmi mladá vstoupila do manželství s tehdy známým hercem Hansem Cossym a narodila se jim dcera Silvie. Manželství dlouho nevydrželo a Vera se po rozvodu provdala za dalšího umělce – tentokrát za skladatele filmové hudby Lothara Brühneho. I toto manželství skončilo rozvodem.

Pak se po jejím boku objevil Johann Ferbach. Muž, který dezertoval za druhé světové války z německé armády na východní frontu. Potom stavař, který řídil renovaci Praunova domu.

... a kdo byl Otto Praun?

Otto Praun pocházel z rodiny, jejíž členové se pohybovali už před druhou světovou válkou ve zpravodajských službách. Sám doktor Praun byl sice členem NSDAP, na druhou stranu se objevila svědectví, že vydával různá falešná zdravotní potvrzení a zachránil tak několik lidí před koncentračním táborem. Kromě gynekologické praxe obchodoval s nemovitostmi.

S Praunem se Vera setkala v roce 1957 a začala pro něj pracovat jako osobní řidička a příležitostně byla i jeho milenkou. V říjnu 1957 jela společně s Praunem do vily na španělském pobřeží Costa Brava. Brzy poté Praun propustil dosavadní správkyni této nemovitosti a správou majetku v Lloret de Mar pověřil Veru.

Nymfomanka a „chamtivá mrcha“!

V říjnu 1961 byli Vera a Johann zatčeni a obviněni z vraždy. V průběhu soudního procesu, který začal na jaře následujícího roku, sehrály důležitou úlohu protichůdné výpovědi Silvie Cossy, Veřiny dcery. Ta nejprve uvedla, že se jí matka k činu přiznala. U soudu pak svou původní výpověď odvolala.

Ještě před zahájením soudního procesu se na Veru doslova „vrhl“ především bulvární tisk. Byla označována jako „chamtivá mrcha“, žena „eroticky zhýralá“ a nymfomanka.

V tehdejším morálním klimatu blonďatá žena v kostýmu z leopardí kůže a dezertér z armády byli ideální dvojicí pachatelů. Zajímavé je, že u soudu byli jen muži – a to jak profesionální soudci i laická porota. Většina z nich byli bývalí členové NSDAP nebo důstojníci wermachtu.

Nepřímé důkazy

Mnichovský soud se vůbec nezaměřil na možnou druhou linii případu – Otto Praun pracoval kdysi v bezprostřední blízkosti Wilhelma Canarise (zpravodajský důstojník a člen protinacistického odboje, kterého na konci války nechal Hitler popravit – pozn. red.). Praun se údajně přiznal několika lidem ze strachu o život.

Obžaloba byla postavena na nepřímých důkazech. Podle nich obžalovaní plánovali zabít Prauna delší dobu, protože se obávali, že by mohl změnit poslední vůli v neprospěch Very. Vražednou zbraň údajně vzala Vera z přihrádky Praunova auta. Johann nalákal hospodyni do sklepa, zastřelil ji a pak doktora. Vera po celou dobu čekala v autě.

Navzdory pochybným důkazům byli Vera Brühne a Johann Ferbach 4. června 1962 odsouzeni za dvojnásobnou vraždu k doživotnímu vězení. Nikdy se nepřiznali a Vera jen opakovala: „Ale já jsem přece nevinná!“

Pokusy o dovolání a revizi případu byly zamítnuty.

Zatímco Ferbach zemřel ve vězení krátce po vynesení rozsudku, Vera si odseděla 18 let. V prosinci 1979 byla omilostněna tehdejším bavorským premiérem Franzem Josefem Straussem. Pak žila pod jménem Maria Adam v Mnichově, kde roku 2001 zemřela.

Svou účast na dvojnásobné vraždě zbytek života popírala a říkala, že je nevinná. Je možné, že se stala obětí justičního omylu. Pravdu už se asi nedozvíme.