Čas jen pro mě

Když na zastávce autobusu zahlédl Aileen Wuornosovou, snad nejošklivější prostitutku ve městě, přišlo mu jí líto. Tahle tehdy třiatřicetiletá žena nejspíš nikdy hezká nebyla – a i kdyby, její půvab by stejně dávno vyprchal vinou drogových a alkoholových excesů. Mallory se tedy rozhodl dát téhle stárnoucí šlapce trochu vydělat – ze soucitu, ale popravdě řečeno i proto, že byla laciná. Když projížděl blízko lesa, položil své pasažérce ruku na stehno. Místo toho, co by podle pravidel nejstaršího řemesla mohl čekat, si však vysloužil tři kulky. Stalo se to v prosinci roku 1989 a odstartovalo to hrůznou sérii...

Výnosné podnikání?

Aileen svou první oběť okradla o všechny peníze, jichž nebylo málo, a rozběhla se zpátky do města. Když na nároží potkala svou lásku, čtyřiadvacetiletou Tyrii Mooreovou, kolegyni v „řemesle“, vášnivě ji políbila a okamžitě se jí svěřila s tím, co provedla. Když Tyria uviděla svazek bankovek, na veškeré případné výhrady k vraždě zapomněla. Obě ženy napadlo, že našly výnosnější podnikání, než bylo to jejich dosavadní.

Aileen Wuornosová (zdroj: Wikimedia Commons)

Divná rodina

Ještě než se Aileen v roce 1956 narodila, její otec opustil její teprve sedmnáctiletou matku. Asi to však bylo lepší, než kdyby zůstal – později byl totiž obviněn ze sexuálního zneužívání dětí a nakonec se v cele psychiatrické léčebny oběsil. Ani matky si však Aileen moc neužila – ta od ní a jejího staršího bratra brzy utekla a obě děti byly svěřeny prarodičům. To ovšem také nebyli žádní dobrotiví starouškové, Aileen si u nich užila bití a dokonce zneužívání, od čtrnácti let šlapala chodník, jako nezletilá i porodila (dítě bylo dáno k adopci). V osmnácti se poprvé ocitla za mřížemi – za řízení v opilosti. Ve dvaceti se provdala – tím „šťastným“ se stal Lewis Fell, muž sice již důchodového věku, ale zato značného jmění. Nejprve Aileen zahrnoval drahými dary, ale když zjistil, že ani to nedokáže její výbušnou povahu uklidnit, radši nechal po dvou měsících sňatek anulovat.

Později Aileen tvrdila, že mužů, s nimiž měla sex, bylo asi čtvrt milionu. To je jistě značně nadsazené, ale vzhledem k tomu, že šlapala chodník skoro dvacet let, jistě měla partnerů dost. Přirozená pro ni však byla lesbická láska. Tyrii Aileen potkala v Daytonu, v baru pro homosexuály, a ihned přeskočila jiskra.

Pokračování hrůzné série

Půl roku po první vraždě se Aileen vydala za další kořistí. Obětí se stal třiačtyřicetiletý David Spears, řidič náklaďáku. Ten nedostal tři kulky, ale rovnou šest. Jeho nahé tělo objevila o pár dní později milenecká dvojice nedaleko městečka Clearwater, jehož obyvatelé se od té chvíle začali bát řádění psychopata – a oprávněně. Strach ještě zesílil po nálezu další oběti. Čtyřicetiletého Charlese Carskaddona Aileen rovněž zastřelila šesti ranami a pak jej svlékla do naha. Kromě peněz mu ukradla i šperky a pistoli. Těžko říci, zda Aileen víc motivovalo vzrušení z vraždění mužů, nebo touha po penězích. Pravděpodobně obojí.

Čtvrtou obětí se stal pětašedesátiletý Peter Siems, bývalý námořník, nyní misionář šířící víru rozdáváním biblí. Na Aileen narazil na parkovišti. Ona mu pochválila vůz, on jí podal bibli. Přesto smrti neunikl. Pak Aileen dostala ten nešťastný nápad, že se i s Tyrií projedou v jeho voze – takové krásné auto vždycky chtěla! Když v Orange Springs nezvládla řízení a nabourala do sloupu veřejného osvětlení, pokoušely se obě ženy přesvědčit svědky nehody, aby nevolali policii. Po pár kilometrech jízdy však musely prakticky nepojízdnou dodávku odstavit. Poté, co ji nalezla policie a zjistila, že patří pohřešovanému Siemsovi, byl Aileenin osud zpečetěn.

Partnerka jí zradila

Je paradoxem, že za tuto vraždu, která se jí stala osudnou, nakonec Aileen nebyla odsouzena, neboť Siemsovo tělo se nikdy nenašlo. Ačkoli už byla policie oběma ženám na stopě, stihla Aileen odpravit ještě další tři muže. Tyria, řečená Ty, toho však už začínala mít dost. Měla čím dál větší strach. Když se pak na podzim roku 1990 objevila Aileenina i její fotka v novinách, byla to pro ni, která nikdy nikoho osobně nezabila, poslední kapka. Rozhodla se od Aileen utéci. Policie ji ovšem záhy vystopovala a nabídla jí možnost beztrestnosti výměnou za to, že bude svědčit o zločinech své milenky. Tyria nakonec souhlasila.

Sedminásobnou psychopatickou vražedkyni objevila policie 6. ledna 1991 v baru Last Resort (Poslední útočiště) nad panákem whisky a sklenicí piva. Přiznala se po deseti dnech. Hlavním důvodem jejího úplného doznání prý bylo, že nechce, aby Tyria musela trpět za její zločiny, když přece nic neudělala.
Soud začal téměř přesně za rok od zatčení. Ačkoli se Aileen původně přiznala, když uslyšela, jak porota vynáší konečný verdikt o její vině, snažila se vše odvolat. Zahrnula soudce spoustou výmyslů, tvrdila, že ji zavraždění muži znásilnili a že vlastně ona je obětí. Pochopitelně marně – tehdy šestatřicetiletá Aileen Wuornosová byla odsouzena k trestu smrti a v říjnu 2002 také na Floridě popravena.