Čas jen pro mě

Kosti zabalené v papíru se zbytky masa našla v odpadkovém koši v pondělí 11. ledna 1960 stará žena prohledávající pravidelně popelnice ve vídeňském Josefstadtu.

Čí jsou ty kosti?

Odnesla je známému pro psa. Tento muž provozoval obchod s použitým zbožím v Ottakringu. Když podivný balíček ukázal ostatním obchodníkům v sousedství, všichni se shodli na tom, že kosti vypadají jako lidské.

Přivolaná policie podezřelý nález ihned odvezla na soudní lékařství. Patologové jednoznačně identifikovali část stehna a bérce mladé ženy! Policie okamžitě zahájila pátrání po ostatních částech těla a zkontrolovala všechny odpadkové koše v okolí nálezu.

Na dvoře domu na Florianigasse 17 byly nakonec nalezeny další části těla a hlava mrtvé. V prádelně a ve sklepě vyšetřovatelé objevili zbytky masa a krve a také pilu. Některé části těla pachatel uvařil a pak spálil.

Je to pohřešovaná Ilse!

Oběť byla rychle identifikována. Šlo o osmnáctiletou studentku Ilse Moschnerovou z Ottakringu, která byla pohřešována od 8. ledna. Přivydělávala si jako vymahačka dluhů pro jednu pojišťovnu a ten den měla jít právě na Florianigasse.

Do sklepních prostor, v nichž byly nalezeny části těla a stopy krve, měl jako jediný přístup šestadvacetiletý domovník Johann Rogatsch. Ilse znal a především dvakrát inicioval výběr peněz z pojistky své partnerky. Rogatsch byl ještě toho večera zatčen.

Kdo byl Johann Rogatsch?

Policii dobře známý recidivista strávil řadu let ve vězení za znásilnění, vloupání a těžké ublížení na zdraví. Rogatsch pocházel z Korutan, v lednu 1959 se přestěhoval do Vídně, kde žil se svou partnerkou a jejím synem.

Po několikahodinovém výslechu se k vraždě přiznal – ovšem pouze k tomu, co bylo možné prokázat. Dívka ho prý urazila a rozčílila natolik, že ji v návalu vzteku nechtěně udeřil, ona upadla a zabila se. Tuto verzi však vyvrátila soudní expertíza.

Nástroje, které Rogatsch použil k Ilsině vraždě a likvidaci jejího těla, jsou uloženy ve vídeňském Muzeu zločinu. (zdroj: Wikimedia Commons)

Později Rogatsch tvrdil, že ji silně opilý týral a zneužil a Ilse zemřela na selhání srdce. Podle svých slov na to nebyl sám, ale „pomáhal“ mu jeden známý. Ten však měl pevné alibi a Rogatsch nakonec připustil, že šlo o křivé obvinění.

U soudu tvrdil, že je nevinný

Proces s Johannem Rogatschem začal 22. června 1961 ve Vídni. K překvapení všech prohlásil, že je nevinný a že ho vyslýchající policisté pouze donutili k přiznání. Výpovědi Rogatschovy partnerky a spoluvězně z vazby potvrdily, že nešlo o žádnou náhodu, ale že vraždu už delší dobu plánoval.

Tři znalci z oboru psychiatrie nezávisle na sobě ho popsali jako obsedantního, egocentrického a silně agresivního psychopata se sklony k perverzi. Soudní lékaři pak prokázali, že šlo o vraždu se sexuálním motivem. Ilse byla škrcena, sexuálně zneužila a zemřela na následky vykrvácení.

Rogasch se během soudního líčení často usmíval a třikrát musel být vykázán ze soudní síně, protože svědci odmítli vypovídat v jeho přítomnosti.

30. června 1961 porota jednomyslně rozhodla o Rogatschově vině, byl odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři a každý 8. den v měsíci měl strávit v tzv. temnici, tedy na samotce bez světla.

Spravedlnosti neunikl

Rozsudek rozvířil v Rakousku diskusi o zpřísnění trestů doživotního vězení, protože odsouzení v mnoha případech stejně opustili brány vězení. Právě v den vraždy Ilse byl po pouhých 13 letech vězení předčasně propuštěn Oskar Wrany, trojnásobný vrah odsouzený k doživotí.

Na spravedlnost si nakonec zahrál osud a Rogatschův spoluvězeň Ernst Karl. 15. ledna 1974 Rogasche uškrtil. Karl uvedl, že jednal v sebeobraně, protože ho Rogatsch nabádal ke společnému útěku z věznice a po opakovaném odmítnutí ho brutálně napadl. Jestli to tak doopravdy bylo, už se nikdo nedozví...