Čas jen pro mě

Solrød je malé dánské přímořské městečko asi 30 kilometrů jihozápadně od Kodaně. Místní se rádi pochlubí, že se tu narodili dva známí fotbalisté Ken Ilsø a Joachim Andersen. Proslulost městu bohužel přinesl i další „slavný“ rodák – sériový vrah Peter Lundin.

Finanční problémy a exekuce

Narodil se 15. února 1972. Otec Ole Lundin byl sice Dán, ale velkou část života strávil v Kanadě a Spojených státech, kde sloužil v armádě. Během služby v západním Německu se seznámil s Annou Schaftner, se kterou se po svatbě usadili v Solrødu.

Zkraje se jim docela dařilo, Ole si vydělával jako zedník, vzal si hypotéku a postavil dům i pro svou rodinu. Jenže pak onemocněl, přišly finanční problémy a o dům přišli v exekuci.

Stěhovavá rodina

V roce 1979 se přestěhovali do USA, nejprve na Floridu, kde provozovali několik let motel. Oleho to pořád táhlo jinam, tak přišlo stěhování do Severní Karolíny. Tam pak Ole opustil Annu a jen se synem Peterem se přesunuli do Los Angeles, pak do New Yorku, poté následoval Boston, odkud se znovu vrátili do Miami, kde Ole začal pracovat opět jako zedník. Usmířil se s manželkou, která se k němu vrátila.

Peter v šestnácti odešel ze školy a pracoval s otcem na stavbách. Tehdy také začal užívat drogy, nejprve marihuanu, pak kokain. Věčně stěhovavá rodinka si to po pár měsících namířila znovu do Maggie Valley v Severní Karolíně. Peter se vrátil do školy, kde byl ale několikrát přistižen, jak spolužákům prodává konopí.

Alkohol, násilí a vražda

Doma žádná idylka nepanovala. Matka i otec hodně pili. Ole nešel pro ránu daleko a někdy se k němu přidal i Peter. Policie, kterou na hlučnou rodinu každou chvíli volali sousedé, u nich byla jak doma. Hádka byla příčinou i vraždy Anny Lundin.

Někdy začátkem dubna (přesné datum se nepodařilo stanovit) při jedné z domácích šarvátek opilá Anna chtěla synovi ustřihnout jeho dlouhé vlasy. Ten ji začal škrtit. Když zjistil, že je mrtvá, spolu s otcem naložili její mrtvé tělo a cestovali s ním asi 600 mil (přes 900 kilometrů) celou Severní Karolínou až na její nevýchodnější část. Tam ji pohřbili na písečné pláži blízko majáku na Cape Hateras.  

Útěk do Kanady

O víc než půl roku později objevili její ostatky lidé, kteří tudy šli na procházku. Jakmile policie zjistila totožnost mrtvé ženy, rozběhlo se pátrání. Ole a Peter byli dopadeni v hotelovém pokoji v kanadském Torontu, kam po vraždě uprchli.

U soudu dostal Ole dva roky za spoluúčast při odstranění mrtvoly. Peter za vraždu dvacet let. Proti rozsudku se odvolal, a ten mu byl snížen na patnáct let a následnou deportaci do Dánska.

Během pobytu za mřížemi ve vězení Brown Creek ho oslovila televizní stanice TV2 , která připravovala pořad Dream of America o tom, jak se mladým Dánům daří na druhé straně Atlantiku. Peter tak získal pochybnou popularitu a kontaktovaly ho různé ženy. Mezi nimi i Dánka Tina, kterou si v roce 1996 vzal ve vězení za ženu.

Návrat do rodné země

Neodpykal ani polovinu trestu, když dostal svobodu. Státu Severní Karolína zoufale chyběla volná místa ve věznicích. A tak Petera propustili, posadili se čtyřmi americkými policisty do letadla a 4. června 1999 i s Tinou přistáli v Kodani.

Krátce po návratu v záchvatu vzteku brutálně zbil Tinu a její dospívající dceru. Tina ho okamžitě vyhodila z bytu a podala žádost o rozvod.

Peter skončil v ubytovně sociálních služeb Mændenes Hjem pro lidi bez domova. Občas zašel do blízkého nevěstince, kde pracovala Marianne Pedersen. S jedenáctiletým a třináctiletým synem bydleli na kodaňském předměstí a Peter je tam pravidelně navštěvoval.

Pohřešuje se Marianne

Nejstaršímu a už dospělému synovi Marienne bylo divné, že nemůže matku sehnat ani doma, ani v práci. Obrátil se proto na policii. Ta vyslechla Lundina, který tvrdil, že Marianne s dětmi odjeli na dovolenou. 3. července 2020 byla Marianne prohlášena za nezvěstnou. Policisté prohledali její dům. V jeho suterénu našli technici stopy krve. Lundin putoval do vazby.

Čtyřnásobný vrah Peter Lundin. (zdroj: murderpedia.com)

Nejprve zapíral a tvrdil, že Marianne zabila své syny a on ji za to zbil do bezvědomí. Kriminalisté se snažili minutu po minutě rekonstruovat, co se vlastně stalo. Lundin šel nakonec s pravdou ven. Přiznal se, že 16. června večer slyšel Marianne, jak do telefonu flirtuje s nějakým mužem. To ho tak rozzuřilo, že ji po chvíli v ložnici vzteky uškrtil. Chlapci uslyšeli křik a vběhli do ložnice. To se jim stalo osudným, protože je Lundin zabil také.

Těla nacpal do mrazáku v domě. 29. června si došel koupit sekeru, gumové rukavice a igelitové tašky. Těla rozřezal, po částech nacpal do igelitek a na různých místech v Kodani je ukládal do popelnic. Skládky odpadu a spalovny později policie prohledala, ale těla ani jejich pozůstatky už nebyly nalezeny.

Na doživotí

V březnu 2001 byl Lundin po deseti dnech jednání soudní poroty jednomyslně odsouzen na doživotí. Soud navíc poukázal na výsledky psychiatrických posudků, podle kterých „...je (Lundin) osoba silně deviantní a pro ostatní představuje bezprostřední a výrazné riziko“.

Za dvacet let, které za mřížemi strávil, vězeňská služba několikrát řešila Lundinovy spory s ostatními vězni a následné rvačky. Byl minimálně dvakrát přistižen při prodeji drog spoluvězňům.

Ve vězení si z různých důvodů potřetí změnil jméno. Nejprve na Niels Schaftner, pak byl Bjarne Skounborg, teď vystupuje jako Thomas Kristian Olesen.

Zdá se to neuvěřitelné, ale Lundin se za mřížemi znovu dvakrát oženil! Nejprve v roce 2008 s Mariann Poulsen, ta však už po jedenácti dnech podala žádost o rozvod. Potřetí do toho praštil v květnu 2011 s Bettinou Skouborg, rozvod následoval po šesti letech.

O svém dětství, vztahu s matkou i životě za katrem vydal autobiografickou knihu Zpověď vraha.

Ve věznici se mj. „baví“ i tím, že s větší či menší úspěšností podává trestní oznámení na různé novináře za údajné pomluvy a urážky na cti...