Čas jen pro mě

Mexiko City, 25. ledna 2006. Osmdesátiletá Ana Maria de los Reyes krátce před polednem stála před domem, kde bydlela. Kolemjdoucí žena se na ni usmála a poprosila ji o sklenici vody. Jakmile Ana otevřela dveře, žena si stoupla za ni a začala ji škrtit stetoskopem. Mrtvou stařenku odkradla a rychle utíkala ven.

Měla smůlu – Anin nájemník si všiml rychle běžící ženy těsně předtím, než objevil mrtvolu své bytné. Zalarmoval policii a na základě jeho popisu byla už druhý den zadržena osmačtyřicetiletá wrestlingová zápasnice Juana Barraza.

Dětská prositutka

Juana se narodila 27. prosince 1958 v zapadlé vesnici Hildago, severně od hlavního mexického města, do rodiny policejního důstojníka Trinidada Barrazy a Justy Samperio. S tříměsíční dcerou pak Justa opustila manžela a začala provozovat prostituci, navíc byla závislá na alkoholu.

Dívku od dětství zneužíval otčím a bylo jí teprve dvanáct let, když ji matka „prodala“ za tři piva místnímu pasákovi José Lugovi. Během následujících čtyř let byla donucena k prostituci, dvakrát otěhotněla a potratila. Poté, co matka zemřela na cirhózu jater, Juaně se podařilo od pasáka utéct a odjet do Mexiko City. Tam prožila několik neúspěšných vztahů a narodily se jí čtyři děti. Nestarší později tragicky zemřel, o ostatní tři se vzorně starala.

Ďábelský plán

Téměř negramotná mladá žena, která se uměla s bídou jen podepsat, se uchytila v profesionálním wrestlingu, kde vystupovala pod přezdívkou Tichá dáma. Brzy po narození posledního dítěte nemohla pracovat a dostala se na finanční dno. Peníze si opatřovala drobnými krádežemi v obchodech a nezabezpečených domech a bytech.

S kamarádkou Araceli vymyslely plán, jak okrádat staré lidi. Oblékly se do bílého a předstíraly, že jsou zdravotní sestry, tak se pokaždé bez problémů dostaly dovnitř a nemohoucí lidi obraly o peníze i dražší věci.

Araceli chodila s policejním důstojníkem Moisé Domínigiezem a společně se rozhodli Juanu vydírat. Flores požadoval velkou finanční částku za to, že ji nezatkne. Tu mu nakonec zaplatila, ale ve zločinech pokračovala dál.

Policie tápe

Po roce 2002 začaly v Mexiku City přibývat loupežné vraždy starších žen, ale policie byla bezradná. Všem obětem bylo více než 60 let, obvykle byly uškrceny šátky, opasky nebo punčochami, několik z nich stetoskopem.

Policejní foto Juany Barrazo. (zdroj: murderpedia.org)

Kriminalisté zkraje vůbec neuvažovali o tom, že by šlo o sériového vraha. Přikláněli se k tomu, že jde minimálně o dva různé pachatele. Poté, co si několik svědků všimlo ženy s krátkými vlasy a spíš mužskou postavou, teprve připustili, že jim ve městě řádí sériový vrah. Podle popisu usoudili, že jde o muže, transvestitu.

Po nalezení mrtvoly dvaaosmdesátileté Carmen Gonzáles, matky prominentního mexického kriminalisty, se věci konečně daly do pohybu a policie se začala případy vražd starých žen intenzivněji zabývat.

Přiznala jen jednu vraždu

Po zadržení Juany pochopili, že dopadli vraha, tedy vražedkyni. Soud ji obvinil z 27 vražd, na základě otisků prstů bylo možno prokázat „pouze“ 11 zločinů, Juana přiznala pouze jednu vraždu – tu poslední. Žádnou lítost prý neprojevila a psychologické vyšetření prokázalo, že motivem byla nenávist k vlastní matce.

Juana oslovovala své oběti většinou na ulici nebo zazvonila a předstírala, že je zdravotní sestra či sociální pracovnice, nabízela jim masáže nebo obstarání léků. Jako součást přestrojení u sebe měla tašku s lékařskými přístroji, proto často oběti uškrtila stetoskopem.

Odsouzena byla celkem k 759 letům vězení. Podmínečně propuštěna by mohla být až roku 2058, tedy ve sto letech.