Čas jen pro mě

Jak oznámit dětem nepříjemnou zprávu?

Úmrtí člena rodiny nebo vážný úraz nás zasáhnou vždy, ať už je metr sněhu nebo vlahá letní noc. Prázdniny mohou ale paradoxně přinést mnohem více situací, které nás zaskočí a uvedou do situace, kterou bychom standardně nemuseli řešit.

Nezřídka se tak stává, že kromě toho, aby rodiče řešili, jak dětem říct, že některý člen jejich rodiny zemřel, nebo se vážně zranil, musí ještě zohledňovat fakt, že jsou právě v polovině svého vysněného tábora, a zda jim o situaci říct hned, nebo oznámení nechat až po jejich návratu.

„Tohle rozhodnutí nebývá pro rodiče vůbec snadné a často se na nás s podobnými dotazy obracejí,“ říká Lucie Pivoňková, krizová interventka Poradny Vigvam.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Zaměřme se na duši a potlačování stresu

Nechte rozhodnutí na svých dětech

V obecné rovině lze říct, že je vždy prospěšné, když nerozhodujeme za děti, ale ty se mohou rozhodnout samy.

Pokud je to pro rodiče možné a ať už prakticky, tak emocionálně dostupné řešení, mohou například kontaktovat vedoucí a dohodnout se na osobním setkání s dítětem někde v místě tábora.

Osobní kontakt bychom v tomto případě doporučili víc než telefonát, ale vždy záleží i na věku dítěte a standardním způsobu komunikace v rodině.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Jak dospívající vnímají téma smrti?

Šok a emoce

Někdy zvolí rodiče telefonát nebo jiný způsob on-line spojení. Důležité je, že v tomto společném kontaktu mohou s dítětem probrat, co se stalo, pomoci jim projít přes první šok a emoce, domluvit se na tom, zda a za jakých podmínek by dítě na táboře chtělo zůstat, či chce odjet domů a co dané rozhodnutí prakticky znamená.

Pokud se dítě rozhodne na táboře zůstat a pro rodiče je to možná varianta, je vhodné domluvit společně s dítětem i vedoucími způsob, jak budeme dále v kontaktu. Je totiž možné, že dítě svoje rozhodnutí přehodnotí, nebo ho prostě proces truchlení k přehodnocení rozhodnutí dovede.

„Máme zkušenosti v podstatě se všemi variantami, kdy dítě na táboře zůstalo až do konce, kdy zůstat chtělo, ale prostě dva dny na to změnilo názor, ale i s tím, že odjelo hned. Je potřeba opravdu zdůraznit, že ani jedna z variant není dobrá, či špatná. Pokud totiž dokážeme být otevření, vzájemně podporující a nehodnotící, pak každá varianta, kterou společně vymyslíme, může pro rodiče a dítě fungovat,“ říká Pivoňková z Poradny Vigvam.

Nezapomínejte – proces truchlení je proměnlivý

Je dobré si připomenout, že proces truchlení není jednorázový akt, ve kterém jste tři dny hodně smutní, pak smutek pomalu ustupuje, za šest týdnů je vše v podstatě normální, a pak si občas bezemočně na zemřelého vzpomenete. Proces truchlení má opravdu různou délku i podobu, ale i své zákonitosti.

První rok bez zemřelého bývá obvykle ten nejsložitější, kdy při mnoha příležitostech zažíváme něco poprvé, protože je to bez něj nebo bez ní. Objevují se různá výročí a období, kdy se naše emoce rozjitří. Ani si neuvědomíme důvod.

Děti reagují i zlobením nebo nepozorností

U dětí se taková období mohou projevit i jako zlobení, větší nepozornost, únava, či naopak větší aktivita, chuť, nebo taky nechuť k jídlu. Nicméně abychom mohli děti po celou dobu v případě potřeby efektivně podpořit, neměli bychom zapomenout oznámit podobné prázdninové události ani ve škole.

Pokud jde o úmrtí blízkého člena rodiny, pak neotálejte s oznámením škole ani během prázdnin. Tím totiž poskytnete škole velmi dobrou možnost předem se s vámi i dítětem spojit a připravit na začátek školního roku půdu pro pedagogy i spolužáky.

Prázdniny jsou přelomové, buďte pozorní

Dospělí by během prázdnin měli být celkově obezřetnější k projevům dětí. Děti bývají vystaveny mnohem více nestandardním situacím – tráví více času bez rodičů, nebo naopak mnohem více času s rodiči, potkávají velkou spoustu lidí, nebo jsou třeba mnohem více osamělé.

Navíc mohou prožívat období ztráty, která byla sice očekávaná – jako třeba odchod ze školy, ukončení 1. či 2. Stupně nebo například stěhování, to ale vůbec neznamená, že to pro ně byla ztráta malá.

Děti jsou citlivější než dospělí

Pro děti mohou být náročné situace, které jako dospělí máme tendence občas zlehčovat. Třeba ztrátu dat na telefonu dětí v kombinaci s přestupem na novou školu.

Jako dospělí nedohlédneme to, že ten obrovský poprask vlastně není o mobilu, ale právě o těch vzpomínkách na fotkách, o té ztrátě bezpečí, kterou prožívám už jen tím, že vstupuji do nové éry a jedna z mých kotev v podobě třeba telefonu, je fuč. Prostě buďme vnímavější k celému kontextu, které naše dítě právě o prázdninách zažívá.

O Poradně Vigvam

Poradna Vigvam zprostředkovává odbornou pomoc těm, kteří se potřebují vyrovnat se smrtí blízkého. Zároveň nabízí kurzy pro odborníky, kteří se ve své profesi se smrtí běžně setkávají. Jedním z poslání Poradny Vigvam je zbavit témat smrti nálepky tabu a podnítit ve společnosti debatu na téma nevyhnutelných ztrát, které k životu patří.