Čas jen pro mě

Známý český publicista Jaroslav V. Mareš svým typickým reportážním způsobem odkrývá další záhadu – tentokrát se zaměřuje na slavnou legendu o štěchovickém pokladu.

Odhrňme spolu nános legend, vymyšlených nacisty i samotnými hledači pokladu. Objevme neznámou kapitolu dějin, ve které chtěli nacisté vyrobit nejstrašnější zbraň, jakou kdy lidstvo vymyslelo. Odhalme skutečný příběh štěchovického pokladu!

Ukázka z knihy

„Když jsem se pustil do natáčení a později i do psaní o naší historii a o záhadách, dlouho jsem kolem Štěchovického pokladu chodil s uctivým odstupem. Co nového napsat, co nového říct? Bylo to přitom moje srdeční téma. V Hostěradicích u Jílového u Prahy, v samotném vysídleném cvičišti SS, jsem strávil ty nejšťastnější chvíle dětství. Na prázdninách u babičky a dědy. Občas mi děda vyprávěl, že někde v lese objevili něco betonového, jakýsi podstavec, evidentně po Němcích.

Když jsem trochu povyrostl a začal se rozhlížet po svém budoucím povolání, byly to mimo jiné reportáže Josefa Klímy v pořadu Na vlastni oči, které mě nasměrovaly k televizní novinařině. Teď jsem členem Josefova reportérského tymu a tématu jsem se vyhýbal už kvůli němu. Co nového říct, když už všechno Pepa natočil...

K pokladu jsem se dostal oklikou, přes Český Krumlov. Shlédl jsem dokument Upíří princezna od rakouského dokumentaristy Andrease Sulzera. Zapomenutý příběh Eleonory Schwarzenbergové o obrovské vlně strachu, kterou vyvolala její domnělá upíří nákaza. Pod videem byla spousta velmi kritických komentářů. Vyhledal jsem v dokumentu účinkující české vědce. Předestřel jsem jim svůj úmysl natočit reportáž o uvedení příběhu na pravou míru. Dozvěděl jsem se, že na pravou míru není uvádět co. Zabýval jsem se tématem trochu víc a zjistil, že Eleonorou se inspiroval Burger při psaní Lenore, obdoby naší Svatební košile, i Stoker při psaní Draculy.

Osud mě o rok později s Andreasem Sulzerem svedl dohromady i osobně. Andreas pátrá po největších tajemstvích nacistické Třetí říše. Má výsledky. O dosud neznámých nacistických zbrojních programech odvysílal už několik dokumentů na německé veřejnoprávní stanici ZDF. Jedno z míst, které ve svých dílech zmiňuje, jsou – Štěchovice.

Osmělil jsem se tedy a Andrease oslovil. Moje trochu troufalá nabídka nezůstala oslyšena a společně s Adamem Kretschmerem jsme se stali součástí neformální mezinárodní badatelské skupiny. Jsou to pravě Andreasovy informace, které začaly naznačovat, proč se ani po desítkách let hledání žádný poklad nenašel.

Rozhodl jsem se na proto zajít v odhalování ještě o kus dál, pokusit se najit skutečnou podobu příběhu válečných Štěchovic a přispět tím i k výsledkům neformální Andreasovy skupiny.

Příběh zlatého pokladu je s časovým odstupem už spíše romantika. Příběh, který nyní odhalují archívy, je o nejhorším zlu. O tom, jaké hrůzy dokáže člověk plánovat a připravovat. Příběh děsivější a podle mého soudu bohužel reálnější."

(Úvodní kapitola Všechno je jinak)

Jaroslav V. Mareš (*1977) vystudoval žurnalistiku a mediální studia a informační studia a knihovnictví na Univerzitě Karlově. V roce 2000 nastoupil do České televize, kde v roce 2005 získal za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu Josefa Klímy. Od roku 2016 natáčí vlastní reportáže pro kanál badatele.net pro server YouTube.com. Předchozí knihy Jaroslava V. Mareše Největší záhady kriminalistiky (2018) a Největší záhady české historie (2019) vzbudily u českých čtenářů velký zájem a obě se brzy po vydání staly bestsellery.

Knihu Jaroslava V. Marešev Štěchovický poklad – konec legend vydává Universum. Koupit ji můžete mj. na booktook.cz.