Čas jen pro mě

Jak se vypořádat se zradou a hlavně s nevěrou? V celé té spoustě negativních myšlenek a spalujících emocí si pamatujme základních devět kroků, jak postupovat – ve své hlavě i navenek. Psychologové zejména radí nedělat hned konečná rozhodnutí pod vlivem emocí, je třeba „zchladit“ hlavu, zklidnit partnerskou bouři, nechat si chvíli čas - a pak si promluvit. „Jedině tak zjistíte, zda je partner schopen rozumně vysvětlit důvody nevěry, jak se staví k tématu zrady a zda se společně cítíte schopni zachránit vztah,“ říkají odborníci.

A zde je tedy devět věcí, které byste měli udělat, když se dozvíte o nevěře

1. Nechte si to vysvětlit Nedělejte okamžitě konečné rozhodnutí pod vlivem emocí, oba „vychladněte“ a promluvte si.
2. Není to vaše chyba Obviňování sebe sama za chování partnera je mučivé – a zbytečné. Nejste zodpovědná za jeho chování a rozhodnutí.
3. Chraňte se I kdybyste ho nadále milovala, na prvním místě jsou vaše potřeby. Nastavte si limity a nedejte si ublížit.
4. Využijte odbornou pomoc Pokud se opravdu necítíte dobře, navštivte specialistu. Už pouhý jeden rozhovor může udělat velmi mnoho. Pro mnohé zázraky.
5. Zvažte stávající stav vašeho vztahu Samozřejmě, že platí bod dva, ale nevěra obvykle bývá známkou vážnějších problémů ve vztahu, které už pravděpodobně trvají nějakou dobu. Přemýšlejte o tom, kdy a proč vůbec se vaše vztahy zhoršily.
6. Uvažujte, zda jde pouze o jednorázový „úlet“ Váš partner vám ublížil, ale je otázkou, zda se nikdy předtím nedopustil něčeho podobného? Anebo jste se už dlouho cítila, že mu nemůžete věřit?
7. Přemýšlejte o tom, co dál Chcete takzvaně „zapracovat na vztahu“ anebo se spíše osvobodit se od bolestivé minulosti? Ujasněte si, co je pro vás nejlepší.
8. Pamatujte si, že člověk, pokud se rozhodne, musí chtít „pracovat na vztahu“ Pokud se tedy rozhodnete pokračovat ve vztahu, je třeba mít jasno, že vůle napravit vše špatné, musí být na obou stranách.
9. Nezůstávejte jen ze strachu z osamělosti Rozhodně si ale vyberte cestu, která bude pro vás nejlepší. Pokud zůstanete s partnerem, požadujte po něm úctu a věrnost. Nepřecházejte k životu v nejistotě a strachu – a to jen z obavy, co by vás čekalo bez současného partnera.

Není však „kouře bez ohýnku“, jak se říká, tedy - řečeno lapidárně - „Každý čin má svoje příčiny.“ Jaké tedy mohou být příčiny nevěry a rozháraných partnerských vztahů?

Jaký je hlavní důvod selhání vztahů?

Proč se můj vztah rozpadá? Tak to je přesně ta otázka, kterou se mnozí z nás pokládají. Odborník vysvětluje: „Páry se potkávají a tvoří obvykle náhodně. Často si hledáme osobu, která reaguje na mnohé naše nevědomé potřeby či vnitřní konflikty. Obvykle hledáte svobodu a spontánnost, která nám v dětství chyběla. V tuto dobu máme jen málo zkušeností, a tak přitahujeme partnery, kteří budou reagovat na naše potřeby svým způsobem života. Druhá osoba pak zase bude nevědomě potřebovat to, co nabízíte: péči, blízkost, podporu. Pár potom opakuje svoji minulost v naději, že napraví vše, co se mu nedostatečně dostalo v dětství, tentokrát však s nadějí na šťastný konec...“

Potíže nastávají, když začnete s partnerem zacházet jako s doplňkem vaší osoby. Chcete po něm, aby se choval tak, jak očekáváte, myslíte si, že bude reagovat na vaše nesplněné potřeby. A tu nastává problém.

Vstup do nezdravého vztahu, kde není prostor pro nezávislé myšlení, je prvním signálem, že ve vztahu, který ho rozmělňuje, chybí prvek kontroly. Zde pak často vzniká hněv a přehnané nároky vůči partnerovi. Snad partner potřebuje péči, protože má zkušenost s odmítnutím od ženy, která pro něj byla důležitá... Jenomže zatuhost či zkostnatělost v myšlení, v postojích z vaší strany a neschopnost porozumět druhé osobě způsobí, že vztah je náhle ve slepé uličce. Nelze tedy vidět ve vztahu s jinou lidskou bytostí jen sebe, je třeba vnímat, jak reaguje partner – a teprve to pak bude tím správným krokem k empatickému pochopení partnera a jeho světa. Tím správným krokem ke zlepšení vztahu.

A na závěr konkrétní případ...

Je to přesně týden, co se mladý muž Ludvík rozešel s mladičkou přítelkyní Aničkou, s níž žil déle než dva roky. Jeho motivem byla její naprostá neschopnost empatie: žárlila, byla nadmíru hysterická, což nicméně odpovídá její povaze, dělala mu scény, že si jí nevšímá, čímž ho zejména časově omezovala, nenechala mu chviličku volnou, a když, tak s patřičnou scénou, jako že ji nemiluje a podobně. Vyhrožovala mu nevěrou, když nesplní její požadavky. Omezovala jeho profesní růst muzikanta, který musí doma také cvičit. Dokonce tu hrála velkou roli i její erotická nenasytnost. A teď si ukažme několik aktuálních esemesek, jež opuštěná a zoufalá dívka napsala bezprostředně rodinnému příteli, který je náhodou psychologem: „Jdeme každý svou cestou, já padám tam, kde jsem ho našla...Nějak nevím, jak se s tím mám smířit... Přála bych si vrátit čas a pár věcí udělat jinak... Nevím, asi si musím nabít pusu, abych to všechno pochopila. Jinak to nepochopím... Nejhorší je, že za to můžu sama a dochází mi to dost pozdě... A to mně mrzí nejvíc... Byla jsem na něj zlá a hysterická a neuvědomoval jsem si to... Udělám teď jednu věc pro sebe: Naučím se nebýt hysterická a začnu si vážit maličkostí. A jednou se přijdu omluvit... Stejně podvědomě doufám, že se vrátí... Ale až budu sama se sebou srovnaná... Moc mi chybí!!!“

Jak tohle dopadne...?!