Čas jen pro mě

Byla šlechtického původu?

Tajemství jejího původu zůstalo dodnes neodhaleno, byť je téměř jisté, že oficiální „rodiče“ Panklovi ji dostali pouze „na vychování“. Předpokládá se, že její pravou matkou byla kněžna Zaháňská (otec jistý významný šlechtic a politický činitel, jistěže „šťastně“ ženatý), na jejímž panství v Ratibořicích Boženin „otec“ Pankl sloužil jako kočí.

Neoddiskutovatelný je nicméně Boženin osobitý půvab, a to od panenských dob až po vyhlášenou ženskou krásu napříč českými uměleckými kruhy. Neodolatelná krása jejího zjevu vždy vábila dokonce i ty nejzavilejší asexuály z řad českých umělců, lékařů, vědců či jen „prostých“ básníků. Ti erotičtěji založení se obvykle navíc často ocitli v jejím náručí – a to rozhodně i v rámci postelových hrátek. Ale co postelových, vždyť i v přírodě lze zažít spoustu sexu. Ničemu z toho se dobová bohyně Božena Němcová nebránila. Dokonce se traduje, že když byla nemocná, staralo se o ni hned několik lékařů, jistěže nezávisle na sobě. A zatímco vedle v kuchyni řádily její děti, chorá Božena se ve své ložničce postupně vyspala se všemi. Opakovaně.

Portrét erotické bohyně

Jak se dočítáme v dobových charakteristikách, všem prý „...učarovala venskovská krasavice štíhlé a později plnější postavy, broskvové pleti, ebenových vlasů s modravým nádechem, sálavých očí, z nich tu a tam šlehl bolestně démonický záblesk, labutí šíje a rukou klasicky krásných...“ A jak poeticky dodává pozdější historik: „Mohla tato krása rozkvétati naplano bez lásky, rodné sestry? Mohl Eros nezroditi se z Afrodity? Při pozornosti, jakou budil její zjev v tehdejší společnosti, nebude s podivem, že klevetnost, která pase vždy po oběti, záhy as věšela se jí na paty.“ Jenomže tady nešlo jenom o nějaké bohapusté výmysly, neboť klevety se často opírají také o reálné hříšky a hříchy. V případě Boženy Němcové tedy rozhodně.

Václav Bolemír Nebeský a další milenci

Vydatnou kořistí těmto klevetám byl hned v prvním či druhém roce Boženina pobytu v Praze její nepokrytý erotický vztah s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským... a tak bychom mohli pokračovat. Ale k čemu jména?! Všichni milenci někdejší Barunky, byť pouze jmenovaní, by se nám na tyhle stránky ani nevešli...

Ale pozor: tohle všechno se dělo v jakési romanticky načechrané solidnosti a převážně nábožensky vlastenecké sentimentalitě, ale to celé byla v drtivé míře přetvářka, jak to vnímala i sama Božena. Tak či onak by si v oněch šosáckých dobách společenských her na „vysokou“ dobovou morálku nikdo nedovolil jen tak veřejně zhřešit, leda tak v nejsmělejších myšlenkách. Ti odvážnější pak pod rouškou největšího utajení. A do toho si přijde krasavice z Orlických hor a učiní zásadní průlom vylhané mravopočestnosti. Zcela otevřeně a veřejně dělá to, o čem se tehdy jen vlažně koketovalo v romantických jinotajích.

Svedla i ředitele školy pro šlechtičny

Jedním z důkazů, že Božena, Barunka či Betty, jak jí tehdy říkali, měla jiný původ než z chudičké rodiny služky a kočího, je fakt, že dostala speciální vychování ve škole pro šlechtičny. Podle svých vzpomínek tam ale byla strašlivě nešťastná a prý se bála v noci přejit dvůr na záchod, protože tam strašilo. A vůbec to bylo problematické dítě, respektive mladá dospívající dáma.

„S Betty budou problémy,“ domlouvala učitelka rodičům: „Doporučovala bych vzít ji ze školy – a vdát. Přijde na jiné myšlenky a bude líp…“

Později vyšlo najevo, že tahle svéhlavá, předčasně dospělá dívenka sváděla či snad dokonce i fyzicky svedla ředitele ústavu, což se pochopitelně vůbec nelíbilo jeho manželce. To ona prý se zasadila za Barunčin vyhazov ze školy.

Manžel za trest

Barunka „zlobí“ a tak se její matka (či macecha?) Terezie rozhodne neposlušné dívky co nejrychleji – a přitom elegantně – zbavit. Roku 1837 smutnou holčinu provdali, aniž se sama zamilovala. Odešla za cizím člověkem, „...mezi cizí lidi, chladné a lhostejné...“, jak na to později vzpomíná, ač sama ještě téměř dítě – a tak velmi potřebná lásky! Jejím manželem se stal o hodně starší problematický český vlastenec Josef Němec (1805 – 1879). Nesmírně citlivá, leč poslušná Barunka se propadla do ještě hlubšího splínu, ale snaží se být zpočátku dobrou manželkou a zanedlouho i matkou. Stává se ženou v domácnosti, snaží se jí být, ale vůbec jí to nejde.

Miluje knihy a tak čte a čte, čímž nejenže nachází jakýsi náhradní svět, jakousi paralelní realitu vedle svého zpackaného života, ale také si kultivuje jazyk a rozvíjí svého génia, svůj neobyčejný dar „od Boha“ – spisovatelský talent (neukazuje to snad na nějaké výjimečné geny po pravých rodičích...?!), který mezi českými ženami nemá obdobu. Nejprve tedy v němčině, neboť ten „sprostý“ český jazyk je příliš nedokonalý. A to i přesto, že její manžel je velký vlastenec.

Ale pak přichází zlom...

„Na co si ti vlastenci hraji?!“

„Byla jsem již několik let vdaná,“ vzpomíná spisovatelka Němcová v dopise přítelkyni, „když se mi dostaly do rukou ´spisy Tylovy´, ty mi hnuly srdcem, a živě mi na mysl uvedly dobrou mou babičku. Stála přede mnou skvěle, krásně, co obrázek prosté upřímné lásky vlastenecké.“ A zatím kolem ní?! „To vlastencování však, koketování vlastenecké našich děvčat, to se mi do duše protiví: každé třetí slovo je ´láska k vlasti´ ... a když to blíže poznáš, vidíš kolem sebe jen prázdnotu a přetvářku…“

To paní Božena Němcová má vlastní realizaci: začne psát. Dík svému geniálnímu literárnímu talentu založí moderní českou prózu a stane se posléze kultovní spisovatelkou pro mnoho Čechů.

Rozbila i komunitu utopických socialistů

Božena byla milována i zatracována, žila v chudobě a přitom obletována i těmi nejbohatšími milenci, vedle těch zcela chudých milenců, básníků či zmíněných již studentů medicíny. Jednou se dokonce zúčastnila setkání jisté české společnosti utopických socialistů, kteří žili v přírodě, v prostých chatkách, jako bratři a sestry. V noci pak naše erotická bohyně souložila v jedné s chatek s jedním z „bratrů“ tak divoce a intenzívně, že úplně rozhodila morálku komunity, načež její nejmenovaný guru to vzdal – a odešel si vybudovat novou do Ameriky. To všechno dokázal éros Boženy Němcové.

„Patřím do jiných časů!“

„Patřím do doby o sto let později,“ prohlásila krátce před svou smrtí volnomyšlenkářka Božena Němcová, dobová bohyně, milující a milovaná platonicky i fyzicky nesčetným počtem mužů, načež smutně dodala: „Tady nemohu dýchat!“

Ach – snad nyní (opravdu) žije mezi námi ve šťastnější inkarnaci...?!?

Rád bych ji potkal...