Čas jen pro mě

Už jako malý chlapec byl ekonomicky zdatný: první peníze si „vydělával“ jako katolický ministrant, pomocník farářů i kostelníků. Své peníze však neutrácel jen za cukrátka. Finančně podporoval chlapíka jménem Němeček, bývalého námořníka ze sousedství. Ten chlapce vodil po nejrůznějších špeluňkách, kde ho představoval jako svého mladšího bráchu.

Před hochem bez rozpaků souložil

Němeček měl děvče v proslulé pražské Jedové chýši, kde se tehdy opíjela místní galérka, tedy zloději, lupiči, vrazi a – prostitutky. Chodívali souložit do divoce zarostlého parku na svahu pod starou porodnicí. Jedenáctiletý Hašek tam chodil s nimi. Hošíka to nadlouho poznamenalo...

Za dlouhých večerů vše vylíčil kolegům v ruských legiích, načež dodal: „Může být na světě něco horšího, než takové lidské prase? Čerta starého jsem tomu rozuměl, nic jsem o těchhle věcech nevěděl. Cítil hnus a odpor. Na tu ženskou jsem se už nikdy nemohl podívat a také jsem se od těch dob ženských bál jako čert kříže.“

Ale i z toho se Jaroslav časem vyléčil...

Šmíráci

Když studoval na pražském gymnáziu v Žitné ulici a dál chodil ministrantovat do různých kostelů, s kumpánem Vopičkou přelézali farní zeď do zahrady ústavu hluchoněmých, kde sledovali nejrůznější „komické“ (jak později sám JH napsal) erotické hrátky zdejších „hluchoněmých nešťastníků“. Výtečně se bavili. Podobně jako při šmírování jeptišek (při lesbických hrách lásky) jistým farním oknem, které ústilo do zahrady kláštera.

První lásky

První dívkou, do níž se mladinký Jaroslav Hašek zakoukal, byla jistá Aninka Drobínková, dcera veřejného posluhy, jinak prý „...hezké a ztepilé děvče, snad trochu plaché, ale ve věcech lásky již zkušenější než Jaroslav“. Aninku však brzy vystřídala Lidunka Kozlová, dcera řezníka z Lipové ulice. To ale byla „láska z trucu“, neboť Hašek – prý navzdory Anince – stával (a cicmal se) s Lidunkou před domem Drobínků, jen aby ji pozlobil – k velké radosti přihlížejících kamarádů... 

Neobvyklé vztahy k něžnému pohlaví

„Málokterý z druhů Haškových se může pochlubit tím, že byl svědkem nějaké jeho historie lásky,“ čteme u jeho životopisce Jaroslava Šeráka. „Hašek byl v poměru k ženám neobyčejný, v jejich přítomnosti podivuhodně slušný a uctivý. Bylo o něm známo, že nemiloval žen, které se obíraly uměním a psaním, ač svou pozdější ženu Jarmilu podporoval v její literární tvorbě....“

Svatba z lásky i z nouze

Svou budoucí manželku si vzal tak trochu z lásky a trošku i z nouze, tedy pro peníze. Ke sňatku s Jarmilou Mayerovou, která pocházela z bohaté pražské rodiny, se Jaroslav Hašek rozhodl poté, co ho vyhodili z redakce Českého slova. Její rodiče vůbec nejsou tomuto kroku nakloněni, nicméně úporný Hašek se nevzdává.

Jarmila několikrát utekla z domova ke svému milému a doma z toho byla vždycky tragédie. Potenciální tchán si ji odvedl, leč obdobné scény se opakovaly, a když starý Mayer dospěl k názoru, že „...s těmi dvěma potřeštěnci nic nesvede“, nakonec k sňatku svolil. Mělo to však celou řadu háčků: První podmínkou bylo, že se bohém Hašek musí vrátit do lůna římsko-katolické církve (z níž dávno předtím vystoupil). A tak se i stalo. S Jarmilou byl křesťansky oddán u sv. Ludmily na Král. Vinohradech.

Manželství na zkoušku

Rodiče novomanželům zařídili slušný byt ve Vršovicích a Hašek prý zpyšněl, zvážněl – až svým bohémským přátelům připadal komický. Mohla za to prý i manželská smlouva, kterou s ním rodiče uzavřeli. Jaroslav se údajně zavázal k roční „manželské zkoušce“: když obstojí, bude jim vyplaceno 70 000 zlatých. Základní podmínkou bylo, že po celou tu dobu nesmí vypít ani kapku alkoholu.

„Hašek se do tohoto svého výmyslu o svatební smlouvě tak vžil, že se před veřejností tvářil téměř mučednicky, jako by smlouvu dodržoval a nepil,“ píše jeho životopisec: „Kamarádi ho litovali, což velmi mu to lichotilo. Ale tvrdil, že zákony a smlouvy se dělají proto, aby se mohly obcházet...“ Pil tajně a Jarmila byla mnohdy překvapena, když její manžel, popíjející navenek jen kávu a čistou vodu, se večer motal do postele v povznesené náladě.

Šťastný otec

Korunu tomu nasadil poté, co se jim narodil syn Richard. Tu se pyšný Jaroslav vydal zakoupit kočárek, nicméně se zastavoval na ulici i v hospůdkách se známými a chlubil se: „Narodil se mi syn. Je 55 centimetrů dlouhý, růžový a po celém těle porostlý jemnými chloupky. Otec je zdráv!“ A tak se koupě kočárku protáhla na několik dnů.

Když se s ním posléze vítězoslavně vrátil domů, Jarmila byla pryč i s novorozencem. Rodiče si ji totiž odvezli k sobě a Jaroslav osiřel. Marné byly jeho prosby, domluvy i výhrůžky; nejen tchán s tchyní, ale i samotná Jarmila zůstali neoblomní. Domů se nevrátila. Hašek to nebral nijak tragicky, neboť získal kýženou svobodu. Jejich manželství pak mělo nadále svérázný průběh, během něhož Jaroslav tropil nejrůznější výstřelky, kdy jednou dokonce zanechal syna v péči prostitutek a odešel pít jinam. Z války, tedy z ruského zajetí, se navíc vrátil jako bigamista.

Šura

Jmenovala se Alexandra Gavrilovna Lvova a sám Hašek o ní v Praze rozšířil fámu, že je ruskou kněžnou, které zachránil život před bolševiky. Nikdo jí však neřekl nikdy jinak, než Šura. Narodila se v rodině vesnického ševce v obci Peťakovo. Rodina živořila, neboť otec byl nenapravitelný opilec. Dívce byl jedenadvacet let, když došlo k revoluci, a tiskárnu, kde pracovala, zabralo politické oddělení sibiřské armády. Správcem se stal šestatřicetiletý Čech – Jaroslav Hašek. Našli v sobě zalíbení, a vzali se v Jekatěrinburku. Posléze ho zamilovaná Alexandra následovala i do nově vzniklého Československa.

Všechno jinak!

Teprve v nové zemi poznala Šura pravou Haškovu povahu. Prostá dívka, která byla prakticky bez vzdělání, rusky četla špatně a neuměla česky, nemohla pochopit, jaká to změna se stala s jejím milovaným manželem. Zatímco na Sibiři se Jaroslav pití ani nedotkl, po návratu do vlasti začal divoce popíjet a flámovat s kamarády. Navíc Šura zjistila, že už je Hašek jednou ženatý: v Čechách má syna manželku, s níž nebyl rozvedený!

Jiná žena by z takových šokujících zjištění byla zdrcena, leč tohle prosté tatarské děvče se řídilo citovými instinkty. Určitou roli sehrál i pověstný flegmatismus, s nímž ruské ženy po celá staletí snášely nadvládu svých opilých a surových manželů. Šura dokonce snesla i období, kdy se Hašek – po nějakou dobu – jakoby vracel ke své původní manželce, v té době již známé intelektuálce, novinářce a spisovatelce. Avšak na rozdíl od Jarmily měla Šura tu zásadní přednost, že svého muže nechtěla převychovat. Věděla, že ho musí brát takového, jaký je, neboť na něj neplatily žádné výčitky, napomínání ani domlouvání. Vydržela až do jeho smrti dne 3. ledna 1923. Stala se z ní atraktivní mladá vdova, vyhledávající mladé milence. Ale to už je zase jiná historie...