Čas jen pro mě

Dráha zpěvačky ji nelákala

Jana Lašková toužila stát se učitelkou, rodiče zase chtěli, aby z ní byla operní zpěvačka. Ani jedno z toho se nesplnilo. Na pražskou konzervatoř byla přijata, ale dlouho tam nezůstala. Jako Hana Vítová nakonec zakotvila u divadla a u filmu.

Manželé Laškovi přivítali na svět svou jedinou dceru 24. ledna 1904. Tatínek Hanuš Lašek byl sólistou opery Národního divadla a zároveň vyučoval zpěv na pražské konzervatoři. Zpěvu se profesionálně věnovala i maminka Hana (Nina).

A tak zatímco někteří rodiče bránili a brání svým dětem věnovat se umělecké dráze, u Lašků tomu bylo naopak. Jana poslechla a na přání rodičů začala studovat na konzervatoři, přestože od dětství ji lákala profese učitelky.

Konzervatoř opustila po dvou letech, kdy odešla na stáž do divadla v Olomouci.

Ježek si ji vybral 

Zprávy o mladé půvabné stážistce olomouckého divadla, která navíc krásně zpívá, se dostaly až do Osvobozeného divadla. Jaroslav Ježek právě hledal představitelku Sirael do připravované romantické hry Golem.

Když spatřil Janu Laškovou, měl vybráno. Slavná dvojice Voskovec s Werichem okamžitě poznala, že má před sebou mimořádný talent. A tak se v roce 1930 Jana Lašková stala členkou osvobozeného divadla. Umělecký pseudonym Hana Vítová, který pro ni ti dva vymysleli, používala až do konce života.

„Hana Vítová. Tak se jmenovala původně Jana Lašková a my jsme jí vymysleli jméno. Hledali jsme tenkrát mladou dívenku, která by uměla zpívat koloraturu do Golema... Nemusela být vynikající herečka, protože měla hrát jako umělá ženská, a hlavně musela zpívat. A to ona uměla. Tak jsme ji angažovali, a protože se nechtěla jmenovat Lašková, tak jsme přemýšleli, jak by se měla jmenovat. A zrovna šel kolem Nezval a zamával na nás. My jsme mu říkali Vítek, že ano, jmenoval se Vít, Vítězslav Nezval, a tak mě napadlo: ‚Co kdybyste se jmenovala Vítová?‘. A ona povídala: ‚Ano, to by se mi líbilo‘. A my jsme řekli: ‚A Hana k tomu, Hana Vítová‘, a ona na to přistoupila,“ později vyprávěl Jan Werich.

Brzy začala také hrát ve filmu. Nejprve to byly snímky pod taktovkou Voskovce a Wericha – například Peníze, nebo život. Pak ji oslovili i další režiséři a Hana Vítová se stala jednou z nejobsazovanějších filmových hereček třicátých let.

Mezi úspěšné filmy patřily například Vdavky Nanynky Kulichovy, Lidé na kře či Cech panen kutnohorských. Asi její nejlepší rolí je Marta Dekasová v melodramatu Noční motýl.  

Dva osudoví muži

Kolem stále slavnější filmové a divadelní hvězdy se točila spousta mužů. Ona se však nejprve nešťastně platonicky zamilovala do Jiřího Voskovce.

Velká láska přišla s Járou Pospíšilem. O devět let starší operetní zpěvák a herec ji tak okouzlil, že kvůli němu opustila Prahu a šla za ním do Olomouce. V roce 1933 se vzali, ale už po roce následoval rozvod. Populární herečka se musela vrátit do Prahy kvůli natáčení a manželé se míjeli. Do konce života však o sobě vzájemně mluvili s úctou a respektem.

Pak krásné Haně zkřížil cestu novinář a šéfredaktor Kinorevue Bedřich Rádl. Původně vystudovaný právník a známý pražský elegán byl o devět let starší a právě se rozváděl s jinou herečkou, Světlou Svozilovou.

Hanu Vítovou si vedl k oltáři v roce 1940 a ona se pak nastěhovala do jeho krásného bytu na Masarykově nábřeží. Ve stejném domě však bydlela i Světla Svozilová, což nebylo příjemné ani jedné z nich. 

Nešťastné manželství s Rádlem

V průběhu druhé světové války se manželé starali o dceru Oldřicha Nového Janu Včelákovou, když oba její rodiče byli deportováni do koncentračního tábora. Hana totiž kdysi šla malé Janě za kmotru.

Oldřich Nový: (†83): Prvorepublikový gentleman

Stejně jako většina jejích prvorepublikových kolegyň měla Hana Vítová po válce problém najít stálou práci. Ve filmu se objevovala už jen sporadicky, vystupovala příležitostně v barech a na estrádách.

Rádl měl slabost pro půvabné ženy a manželství mu v tom nijak nebránilo. Do vztahu plného častých hádek vyvolaných Rádlovými nevěrami se v roce 1946 narodila jejich jediná dcera Bedřiška. Když jí bylo sedm, rodiče se rozvedli. Jenže Hana Vítová neměla kam jít a sehnat byt, to bylo v padesátých letech naprosto nemožné. Rádl jí tedy velkoryse nabídl, že může zůstat u něj.

Krátce nato si do bytu přivedl novou manželku, o generaci mladší Natašu Tanskou. Ta neuměla vařit a Hana Vítová se nakonec o všechny starala.

Hana Vítová udržovala delší dobu vztah s R. A. Dvorským, ten se však nakonec oženil s jinou ženou.

Velká tragédie

Dcera Bedřiška byla nervově labilní a v devatenácti letech se silou první lásky zamilovala do herce Jiřího Suchého. Ten byl v té době ženatý a měl malého syna a vůbec netušil, že ho Bedřiška miluje. Neopětovaná láska dohnala mladou ženu k sebevraždě.

Bedřiška se zamkla do koupelny a pokoušela si podřezat žíly. Když se zoufalé matce podařilo otevřít dveře, dcera před jejíma očima vyskočila z okna. Po několika hodinách v nemocnici zemřela.

Haně Vítové se zhroutil svět a žal rozpouštěla v alkoholu. Na živobytí si vydělávala překlady knih z ruštiny a angličtiny, většinou pracovala ve své chatě na Berounsku. V roce 1970 po autonehodě ochrnula na jednu nohu. Prášky proti bolesti zapíjela alkoholem a k tomu hodně kouřila.

Zemřela 3. března 1987 na rakovinu plic. V bytě ji našla kamarádka, která jí nosila nákup. Smrt byla pro osudem těžce zkoušenou ženu vysvobozením.