Čas jen pro mě

Přestože má Danielle Steel kolem sebe tak početnou rodinu, sama vyrůstala jako jedináček a záviděla kamarádkám sourozence. Narodila se 14. srpna 1947 jako Danielle Fernandes Dominique Schuelein-Steel. Jak už naznačují křestní jména i příjmení, Danielle v sobě má geny portugalské matky Normy a německo-židovského otce Johna.  

Chtěla být jeptiškou

Dědeček z matčiny strany byl portugalský diplomat ve Francii. Tam také malá Danielle strávila velkou část dětství a účastnila se nejrůznějších večírků. Když jí bylo osm, rodiče se rozvedli. O dívku se staral především otec, matku vídávala jen zřídka.

Danielle byla možná i proto uzavřená a samotářská a volný čas vyplňovala psaním příběhů a básní. Jako věřící katolička dokonce uvažovala o tom, že vstoupí do kláštera.

Všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Po maturitě na francouzském lyceu se zapsala na newyorskou univerzitu, aby studovala literaturu a umělecký design.

První manžel, první dítě, první kniha

Bylo jí ale teprve osmnáct, když v roce 1965 řekla své ano o osm let staršímu francouzsko-americkému bankéři Claude-Ericu Lazardovi. O rok později začala psát svou první knihu a porodila dceru Beatrix. Zároveň pokračovala ve studiu.

Její profesní život se od začátku točil kolem psaní – textařka v reklamní agentuře nebo PR manažerka v San Francisku, kam se rodina přestěhovala.

Manželství nebylo ideální a únikem pro Danielle bylo právě psaní. Rok před rozvodem, roku 1973, vyšel její první román Cesta domů (Going Home). Většina dalších knih čerpá z bohatých životních zkušeností této plodné autorky.

Svatba ve vězeňské jídelně

V té době připravovala na zakázku rozhovor s jedním z vězňů v kalifornské věznici a při té příležitosti se bláznivě zamilovala do jiného vězně – Dannyho Zugerdela. V roce 1975 se konal svatební obřad ve vězeňské jídelně. Danny nebyl zrovna vzorem ctností a krátké a bouřlivé manželství skončilo rozvodem po dvou letech, když Danny opět nastoupil do vězení za loupeže a znásilnění.

Vztah sice nevyšel, v roce 1978 se pár rozvedl, ale začínající spisovatelka nabrala inspiraci pro dva úspěšné romány, které nastartovaly její kariéru – Dvojí svět (Passion´s Promise) a Dokud nás smrt nerozdělí (Now and Forever).

Třetí manžel a úspěšné knihy

Den po rozvodu s Dannym stála potřetí před oltářem s Williamem Georgem Tothem – a v osmém měsíci těhotenství. V té době se na knihkupecké pulty dostala její další kniha Slib (Promise), jejíž úspěch ji katapultoval do nejvyšších pater sanfranciské smetánky.

Jejího manžela však společnost mezi sebe nepřijala, na veřejnost prosákly informace o jeho drogové závislosti. Ostatně hlavní hrdinka románu Slib se zamiluje do narkomana a popisuje strach a bolest ženy, která se snaží milovanému muži pomoci.

Velká rodina

Obchodník s vínem John Traina se stal manželem číslo čtyři. Jak bylo u Danielle zvykem, roku 1981 se rozvedla a okamžitě znovu vdala. Zatímco Traina adoptoval Nicka z předchozího manželství a dal mu své jméno, Danielle adoptovala a vychovávala jeho dva syny z dřívějšího vztahu, Trevora a Toda. „Bylo jim 11 a 12, když jsem vstoupila do jejich života,“ uvedla. „Jsou pořád součástí mého srdce a jsou pro mě jako vlastní.“

Podle svých slov milovala dům plný dětí. Se všemi dětmi dodnes tráví spoustu času, jezdí s nimi na dovolené a užívá si do ranních hodin tanec na diskotékách.

„Miluji psaní a hodně si užívám svou práci, což je požehnání. Když jsem byl mladá, nechtěla jsem, aby moje práce zasahovala do života mých dětí. A respektuji povolání, která si zvolily – v módě, obchodu, prodeji, internetu, filmu a moje nejstarší dcera je sociální pracovnice na dětské onkologii, což je hodně důležitá práce.“

Pracovitá žena

Danielle vždy byla nesmírně pracovitá, disciplinovaná a všechno plánuje dlouho dopředu. Jen tak mohla zvládat čtyři děti, ke kterým postupně přibylo společných pět dcer s Johnem – Samantha, Victorie, Vanessa, Maxx a Zara. A k tomu psala a psala. Co román, to bestseller.

Možná má štěstí, že nikdy nepotřebovala moc spánku: „Spím velmi málo. Čtyři hodiny v noci jsou pro mě standardem, někdy mi stačí jen tři.“

„Neexistují žádné zázraky. Jen disciplína.“ Tento nápis zdobí dveře její pracovny.

Bulvár rozbil rodinu

Syn Nick se od dětství potýkal s bipolární poruchou. Hudebně nadaný a citlivý chlapec, který zpíval v punkových skupinách, nikdy netušil, že John Traina není jeho skutečným otcem. Nevěděli to ani sourozenci. Přestože jsou informace o adopcích v Kalifornii zapečetěny, bulvární novináři se k nim dostali. Odhalili tak minulost, kterou spisovatelka pečlivě dlouhá léta skrývala.

Steel se soudila, ale uprostřed soudních sporů Nick spáchal v roce 1997 sebevraždu. Zjistilo se, že měl problémy s drogami, zřejmě geny po biologickém otci.

Bolestné události se podepsaly na manželství a rok po Nickově smrti se pár po sedmnácti letech rozvedl.

„Nejlepší ze všeho je pozorovat pouto, které spolu moje děti jako sourozenci sdílejí. Jsem za to moc vděčná, sama jsem to jako jedináček nezažila.“

Kniha jako terapie

Nešťastná Danielle po smrti syna jako terapii napsala knihu His bright light (u nás ji vydal Ikar pod názvem Jeho světlo).

Nick byl od chvíle, kdy se narodil, matčinou radostí i chloubou. Danielle v sobě našla tolik síly a odvahy a pustila se do příběhu, který nemusela vůbec fabulovat. Stačilo se ohlédnout a krok za krokem seřadit vzpomínky a vyprávění. Vzniklo tak neobyčejné vyprávění o lidském zápasu s nemocí, jejíž důsledky si obyčejný smrtelník nedokáže představit.

Tato kniha není jen dojímavou vzpomínkou na milovaného syna, ale i varováním těm, kteří se s bipolární poruchou již setkali. Založila také nadaci Nicka Triny, která pomáhá lidem s psychickými problémy.

„Nechtěla jsem, aby se tak nějak tiše zmizel z našeho života. Chtěla jsem, aby lidé věděli, jak úžasný člověk to byl.“

Poslední pokus

Manželské štěstí zkusila ještě jednou – samozřejmě brzy po rozvodu. Pátým mužem se stal roku 1998 Thomas Perkins, finančník se Silicon Valley. Svazek vydržel jen čtyři roky. Kdo ví, jestli byl poslední?

Romány Danielly Steel nepatří mezi vrchol literárního umění. Literární kritici se jimi ani nezabývají a považují je za zcela povrchní, ale její čtenářky je milují. A není snad právě tohle sen každého autora?

Co o Danielle Steel asi nevíte

⇒ Je držitelkou francouzského Řádu čestné legie.

⇒ Plynně hovoří francouzsky, naučila se i španělsky a italsky.

⇒ Nemá ráda zeleninu, hlavně růžičkovou kapustu. Nepije alkohol, ani kávu. Zato miluje palačinky, koblihy a hořkou čokoládu.

⇒ Má alergii na ryby a mořské plody.

⇒ Nesnáší od neznámých lidí společenskou frázi: Jak se máte? „Proč bych měla někomu, kdo mě nezná, vyprávět, že instalatér nepřišel, pohádala jsem se s jedním z dětí a onemocněl pes?“