Čas jen pro mě

Když se pro něco rozhodujete, jako třeba před pár lety pro novou módní značku Nati-Y design nebo teď jezdeckou značku EquiSoul, nebojíte se rizika, že to nevyjde? Co obvykle posílí vaše sebevědomí?

„Určitě přátelé. Nati-Y design jsem začala opravdu jen pro zábavu – jako dárky pro sebe a rodinu s reprodukcemi mých obrazů. Jenže lidi okolo na to velmi pozitivně reagovali a chtěli to také. A pak mě v tom podpořila i kamarádka od koní Gabriela Hájovská, která mi slíbila, že mi s tím pomůže. Sama bych si asi netroufla. Nati-Y design je tedy čistě značka propojená se zálibou v umění. Chtěla jsem jejím prostřednictvím dostat malbu do každodenního života. Minulý rok k tomu vznikl ještě EquiSoul...“

Vybavíte si, jak právě tahle značka s dominantní hlavou koně na každém kousku oblečení vznikala? Bylo to ze dne na den nebo jinak? 

„Oslovila nás (mě a mého partnera Aleše) milovnice koní Šárka Kůtová, abychom byli tváří nové značky jezdeckého oblečení, která bude vyráběna v Čechách – a z těch nejkvalitnějších materiálů. To nás zaujalo. Zřejmě řízením osudu logo, které mělo reprezentovat EquiSoul už bylo ve světě koní patentované, a tak jsem se do toho přidala já i pracovně a vytvořila nové logo s ikonickou hlavou koně v názvu.“

V čem je tahle kolekce oblečení výjimečná?

„Výjimečné je, že se opravdu vše vyrábí výhradně v Čechách, vše je tedy pod dohledem. A také se nám podařilo propojit výrobu s bývalou firmou mé maminky – E.daniely. Už od mých prvních dětských závodů od poloviny 90. let pro mne máma vyvíjela saka z různých lehkých a stretchových materiálů, zatímco se ostatní chudáčci pařili v neforemných, nepružných a podšívkovaných konfekcích. I teď se její zkušenosti hodí.“ 

Je oblečení určeno výhradně sportovcům?

„Cílem EquiSoulu je oblékat nejen profesionální a amatérské jezdce, ale i jejich doprovod. Tedy spojit sport s elegancí. Právě výběr profesionálních jezdců – Aleš Opatrný, Zuzka Zelinková, Kamil Papoušek, Bronislav Chudyba a Linda Portychová – pro nás byl velmi zásadní. Ti všichni nám totiž oblečení připomínkují, protože každý profík přesně ví, co chce a co je opravdu dobré. Tento ‚předvýběr – know how‘ je pak i určitým dárkem pro amatérské jezdce, protože nemusejí vybírat z tisíců produktů a snažit se zorientovat v tom, co jim bude při jízdě na koni nejlépe fungovat. A pak je zde právě i přesah pro doprovod. Z vlastní zkušenosti – když zrovna nerodím, tak závodím – ale i tak se často ocitnu na těch nejtěžších závodech právě v roli doprovodu. Když jste závodník, oblečení je jasné, ale pokud jen přihlížíte, cítíte se ve všem trochu nezapadající. A tak navrhujeme i produkty, které spojují sport, eleganci, umění, téma koní a hlavně hrdost reprezentovat Českou republiku. Velmi usilujeme o šanci oblékat náš český parkurový team na Olympijských hrách v Tokiu.“

Vaším stěžejním tématem jsou pro vás jak v malířství, tak i v módní kolekci jednoznačně koně. Kdo vás k nim vlastně přivedl a kdo vás ovlivnil natolik, že je máte stále hluboko v srdíčku?

„Tak to nezapomenu! Nejdřív jsem myslela, že vrcholně úžasné zvíře je králík. Ale díky mojí nejlepší celoživotní kamarádce Terezce Černochové jsem ve dvou letech poznala koně. Její tatínek Karel Černoch nás tehdy vzal na Císařský ostrov k panu Žižkovi, kde nás na koně posadili, a od té doby je to pro nás obě závislost. Nesmírná a nekonečná fascinace tímto zvířetem ve všech fyzických i duševních ohledech. Velkým štěstím pro mne bylo, že stejné fascinaci propadala i moje máma a táta jako „podkoní“, až jsme si nakonec postupně pořídili koně vlastní.“

A jezdí na koních kromě vašeho partnera, úspěšného reprezentanta v parkurovém světě Aleše Opatrného a vás i vaši synové Patrik a Oliver?

„Určitě, jen je to pro ně trochu jiné, než jsme to měli my. Přeci jen Alešova rodina vlastní obrovský jezdecký areál v Hořovicích, kde je více než 100 koní, takže koně jsou pro naše kluky od narození přirozenou součástí jejich životů. Ti jsou naopak paradoxně fascinováni, když je vezmu čas od času na obyčejné dětské hřiště... Jejich denní hraní je tedy přirozeně na poníkovi, ve stáji, v traktoru, na pískové jízdárně, když rodiče trénují atd. A najednou, aniž jsme se nadáli, náš nejstarší syn Patrik si udělal licenci a závodí na ponících a bude reprezentovat Equisoul. A je to krásné! Má rozhodně cit pro koně a po Alešovi absolutní přehled na parkuru. Je radost to pozorovat. I když přiznávám, že mám o něj samozřejmě šílený strach, aby se mu něco nestalo. A Olík? Ten zatím jen tak blbne, jezdí ve stoje, pozadu, dělá, jako že padá atd. Moje máma také vždy jezdila, jenže teď ‚chudák‘ víc hlídá děti. Ale doufám, že si to ještě s koňmi taky užije, že jí nějaký čas pro koně necháme ☺.“

Máte nějaký recept, dobrou radu, jak si plnit sny? Je přitom třeba i něco si odříct, uskromnit se, vyčkávat…?

„Asi se mi vyplatilo, ať už ve sportu nebo v životě, nepřestávat se snažit, rozebrat své chyby, čelit jim.“

Pomohlo vám někdy v životě při plnění složitých situací třeba nějaké motto, zaříkávadlo, apod.?

„První trenér Jarda Louda mi vždycky říkal: Když nemůžeš, tak můžeš ještě třikrát – a to funguje!“

A na co se momentálně těšíte profesně i v soukromí?

„Profesně až si po roce sednu zase na své koně a zaskáču si, na nové realizace v umění a našich módních značkách...

Ale hlavně se šíleně těším, až budeme za týden kompletní rodinka a já zase budu postupně pro děti víc akční máma, ne jen ta pomalá s tím velkým břichem... ☺