Čas jen pro mě

Narodil se jako druhorozený syn českého krále Václava I. a Kunhuty Štaufské, dcery římskoněmeckého krále Filipa Švábského a jeho manželky, byzantské princezny Ireny. Podle pověsti „...královna Kunka, choť krále Václava I., vracela se po kladské silnici do Prahy a v Městci porodila Přemysla, potomního krále“, který pak, dle kroniky colmanské, byl „...postavy ušlechtilé, nepříliš vysoký, tváře snědé, srdnatý a moudrý i nadobyčej svého věku výmluvný.“ Dle moderních antropologů a historiků byl Přemysl opravdu průměrně vysoký, snědý a pohledný muž s výtečným dvorským vychováním, na svoji dobu nadprůměrně vzdělaný. Ačkoliv byl v mnohém svobodomyslný a velkomyslný, občas propadal bezdůvodným záchvatům vzteku a jako většina tehdejších panovníků nesnášel odpor. Jeho panství se rozkládalo až za Alpy k Jaderskému moři. A jak to bylo s tou jeho sňatkovou politikou?

Když si mladík bere stařenu

Z popudu jeho otce, krále Václava I., tehdy devatenáctiletého Přemysla oddává v únoru roku 1252 pasovský biskup Bertold s dvaačtyřicetiletou Markétou Babenberskou, která je v tu dobu už dokonce starší než chlapcův tatík. Důvod sňatku je zcela účelový: český král si jeho prostřednictvím pojistil babenberské dědictví, čili Rakousy. Novomanželé jsou od pohledu nesourodým párem. Vedle svěžího a půvabného svalnatého mladíka tu stojí opravdová stařena, která má za sebou přece jenom nelehký a značně pohnutý život.

Z náručí psychopata do kláštera

Prvním manželem Markéty Babenberské byl – mírně řečeno – podivínský syn císaře Fridricha II., pan Jindřich, jemuž porodila postupně tři děti. Během devítiletého manželství jí těžký psychopat Jindřich dal opravdu zabrat. Nehledě na to, že pak ze života sešel velice svéráznou sebevraždou, kdy zcela úmyslně a při plném vědomí skočil na svém milovaném koni do hluboké propasti.

Paní Markéta pak, jako většina tehdejších panovnických vdov, skončila „navěky“ v klášteře, kde složila řeholní slib a stala se jeptiškou. Nikdo jiný už ji nikdy neměl mít. Jenomže po smrti svého bratra se stává silnou šachovou figurkou na evropské politické šachovnici, načež je odsvěcena z kláštera a znovu provdána. Za českého kralevice. 

Mladičká souložnice

Nedlouho nato umírá český král Václav I. a na trůn nastoupí náš dvacetiletý ženáč jako Přemysl Otakar II., který sice má povinný sex ze svou starou manželkou (má totiž za povinnost zplodit legálního následníka), ale také sex radostný s řadou mladičkých metres či milenek. Mezi jeho favoritky patří šestnáctiletá Anežka, Markétina dvorní dáma, pocházející z poměrně významného šlechtického rodu Kuenringů. Půvabná dívka vyčnívá z řady i tím, že nosí neobvyklý „chlapecký“ účes. Však se jí taky přezdívá „Palcéřík“. Náruživý přemyslovský král se do ní úplně zblázní.

A co na to královna?

„Protože byla královna neplodná, připisovala hanu neplodnosti manželovi...,“ píše dobový kronikář Přibík Pulkava z Radenína v reakci na to, že z manželského lože zatím nic nepovstalo. Ani náznak královnina těhotenství. Přemysl Otakar prý ale tvrdě kontruje, jak dále uvádí kronikář: „Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš moji potenci nebo impotenci... Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek, dceru pana z Kuenringu.... V prvním roce s ní zplodil syna Mikuláše, kterého později učinil vévodou opavským...“ a pak ještě další tři dcery. Zjevně tedy nešlo jen o nějakou zkoušku, jako spíše o elegantní oficiální legalizaci mimomanželského styku a z něj vzešlých levobočků. Všechna tři děvčata byla bohatě provdána za přední zemské šlechtice, čímž si král zajistil jejich vazalskou podporu. Papež mu nepovolil uznání prvorozeného Mikuláše jako jeho královského nástupce, a tak z něj udělal arcibiskupa a vévodu.

Král má problém

„Mikuláš mým nástupcem na trůnu být nemůže, od Markéty se legálního potomka nadít nemohu...,“ uvažuje nekompromisní král Přemysl Otakar. „Nezbývá mi tedy, než ji jako ženu i královnu zapudit – a najít si jinou!“ A jak si usmyslí, tak udělá. Ale Palčéřík to nebude, milé děti! Tak to chodí jenom v pohádkách. Tato milenka by přece mocnému králi nic mocensky ani politicky nepřinesla. Bylo mu jasné, že potřebuje sobě rovnou osobu jako novou královnu, nejlépe pak z vysokého královského rodu, bohatou, mladou, plodnou a pokud možno i krásnou a žádoucí...

Řešení se dostavilo s krvavým vítězstvím

V krvavém boji u Kressenbrunu porazil Přemysl Otakar II. roku 1260 divoké vojsko uherského krále Bély IV. složené z peprných Maďarů, ale též mnohem zběsilejších Chorvatů, Srbů – a dokonce i děsivých šikmookých Tatarů. Nasadil proti nim své pověstné železné těžkooděnce, neohrožené a skvělé bojovníky. Byl to děsivý masakr...

Přemysl Otakar toužil vždy po spojení s Uhry – a nyní se mu cesta otevřela. Poražený Béla totiž hned po bitvě českému králi nabízí sňatek se svou mladičkou dcerou, uherskou princeznou Markétou. 

Zděšená princezna uprchla, nahradila ji králova vnučka

Princezna Markéta však o „tom krutém a divokém Přemyslovci“ slyšela tak hrozné věci, takové hrůzy, že před ním utekla do kláštera – na (dnešní Margaretin) ostrov, ležící (dnes) v centru Budapešti. Ani to by jí nesporně nebylo platné, kdyby nezasáhla náhoda – a to v podobě překrásné dívky, sedmnáctiletého děvčete z doprovodu uherského krále. Je jí králova vnučka Kunhuta. Přemysl Otakar ji spatřil – a bláznivě se zamiloval (a navíc pochopil, že mu přinese politicky i mocensky totéž jako samotná princezna Markéta!). Na uherskou princeznu v tu ránu zapomněl. A již 25. října 1261 se konala slavná svatba.

Ale co králova první žena?!

Královnu vrátil do kláštera...

Přemysl Otakar II. využil toho, že právě zemřel dosavadní papež, který by rozvod jistě nepovolil – a nechal se církevně rozvést svým přítelem, pražským arcibiskupen Janem z Dražic. Důvodem byla údajná královnina neplodnost, a pak také královi právníci přidali „hříšné krvesmilstvo“, neboť (najednou?!?) zjistili, že Markéta je s Přemyslem příbuzná do čtvrtého kolena, což se podle dobového práva nesmí. Zvláštní, že předtím to nevadilo... Navíc právníci přibrali ke svérázné žalobě i Markétino „porušení slibu čistoty“, k němuž prý došlo tak, že odešla z kláštera. Co na tom, že ji k tomu politici přinutili, aby si mohla vzít mladičkého Přemysla. Teď ji tedy – tentokrát opravdu „navěky“ – vrátili zpátky do kláštera. Určitě jí tam bude líp aanež na královském trůně.

...a bere si za ženu vášnivou Kunhutu

V tu dobu nejvýznamnější evropský král Přemysl Otakar II. se tedy záhy ožení – s vášnivou Kunhutou uherskou (korunována českou královnou bude v prosinci roku 1261), kterou záhy rád také oplodní. Budou pak mít spolu hned několik potomků. Posledním z nich je dlouho očekávaný legitimní syn, budoucí český král, sice zpočátku neurotický a bojácný chlapec, později však také nenasytný erotoman po rodičích a vůbec po předcích, který na český trůn nastoupí jako Václav II.