Čas jen pro mě

Polenta, nejprve pohanková a později především kukuřičná, se postupně stala hlavním jídlem chudých, kterým nahrazovala drahý chléb – a to nejen v Itálii, ale i jinde po Evropě a Severní Americe. Jídlo spojované původně s rolníky a chudinou dnes ovšem naleznete na jídelních lístcích snad každé italské restaurace, nechybí ani v nabídkách těch luxusních.

Oblíbeným jídlem se polenta stala nejen u Italů, ale i mezi dalšími národy Evropy – budete-li mít cestu například do Chorvatska, Rumunska, Černé Hory nebo Srbska, najdete ji zde pod názvy jako palenta, pura, kačamak, bakardan nebo mamaligu.

Budete potřebovat:

250 g kukuřičné mouky nebo krupice

1 litr vody

sůl 

Jak na to:

Mouku nejprve spařte, abyste ji zbavili trpké chuti, a pak ji vsypte do vařící osolené vody a pořádně míchejte.

Jakmile se voda vyvaří a kaše se odděluje od stěny hrnce, je polenta hotová.

Tip redakce: Díky neutrální chuti je vhodným základem jídla a je možné ji doplnit různými ingrediencemi. Italové tradičně servírují polentu samostatně nebo v kombinaci s kvalitním sýrem a vínem, využívají ji ale i jako přílohu k masu a zelenině. Výtečně chutná s ragú či jinými omáčkami, s horskými sýry, gorgonzolou, speckem a opečenou cibulkou. Osmažené nebo ogrilované plátky polenty se podávají jako příloha k masu a dají se skvěle použít i místo těsta na pizzu, obložit šunkou a sýrem a zapéct v troubě. Výborná je také ke zvěřinovým pokrmům s jakoukoliv omáčkou.

Zkusit můžete také Polentový quiche se špenátem, parmazánem a kozím sýrem