Čas jen pro mě

Eva Romanová spolu se svým bratrem Pavlem tvořili náš nejslavnější krasobruslařský pár. Sourozenci Romanovi soutěžili v tancích na ledě, čtyřikrát se stali mistry světa a dvakrát získali zlatou medaili na mistrovství Evropy. Vždy, když v první polovině 60. let 20. století závodili, celý národ se sešel u televize a fandil. Lidé jim přezdívali ,naše děti‘, protože v té době byli velmi mladí.

Paní Eva v milé a poutavé knížce vzpomíná na své a Pavlovo dětství, na cílevědomého tatínka, obětavou maminku i trenérku paní Mílu Novákovou, na krasobruslařské začátky i sportovní úspěchy, na život v socialistickém Československu i v revue Holiday on Ice, kam s Pavlem po ukončení závodní dráhy přešli.

Vypráví i o svém manželství, o zvířatech, která s manželem milovali, o životě v Anglii, v USA a v Čechách i o Pavlově smrti. Ačkoliv si pro současný život zvolila Anglii, do Čech se stále ráda vrací a má zde spoustu přátel, z nichž někteří na závěr knížky připojili své vzpomínky na obě naše krasobruslařské legendy. Celé vyprávění je dokresleno řadou fotografií.

Ukázka z knihy

„Po třech letech účastí na mistrovství Evropy jsme dostali možnost startovat i na mistrovství světa. Ten rok se odehrávalo v našem domovském městě Praze. Bylo mi tehdy šestnáct a Pavlovi devatenáct. Po našem povinném tanci se začaly šířit zprávy o tom, že Romanovi možná zvítězili, a naše volná jízda tyto úvahy potvrdila! Byli jsme na vrcholu blaha. Nemohli jsme si přát lepší místo, kde bychom mohli titul mistrů světa získat. Diváci byli naprosto u vytržení, mohla tam s námi být paní Míla a stejně tak i celá naše rodina! V televizi běžel přímý přenos pro československé fanoušky. Jediný, kdo to bohužel zmeškal, byl náš starší bratr, protože přišel pozdě. Když u vstupu řekl, že je náš bratr, nevěřili mu. Odbyli ho s tím, jestli si myslí, že jsou včerejší a že už tu měli alespoň dvacet takových ,bratrů‘. Vybavuji si, že nás povolali nahoru na balkon, kde jsme si potřásli rukama s mužem, který mi byl povědomý, ale v ten moment jsem ho nedokázala přesně zařadit. Když jsme sešli zase dolů, svěřila jsem se mamince, že si nejsem jistá, co to bylo za člověka. Ona mi vysvětlila, že to byl prezident naší republiky Antonín Novotný. Jeho portrét visel ve všech školních třídách po celé republice.

Když něco vyhrajete, není to jen o vás, ale také o všech těch lidech, kteří vám k vítězství napomohli. Náš čerstvě získaný titul byl odměnou pro nás všechny! Mnoho lidí nám tehdy gratulovalo. Byli jsme zvaní na mnohá místa a dělali s námi rozhovory po celé republice. Zaměstnanci z továren si pronajímali autobusy, kterými se za námi vydávali, aby nás mohli spatřit. Lidé nás nazývali ,naše děti‘, což bylo ve smyslu ,děti národa‘. Může to snad znít poněkud nadneseně, ale těmi jsme skutečně byli. Ostatní šampioni bývali daleko starší než my, a tak jsme byli zkrátka zaškatulkováni jako dětští vítězové.

První věc, kterou nám po našem vítězství táta řekl, bylo to, že si nesmíme myslet, že když jsme teď mistři světa, můžeme nějak zvolnit. ,Ba naopak! Musíte pracovat o to tvrději.‘"

Eva Romanová (*27. ledna 1946) je česká krasobruslařka, ženská polovina někdejšího tanečního páru sourozenců Romanových. Spolu se svým bratrem Pavlem se stala v letech 1962 až 1965 celkem čtyřikrát mistryní světa v tancích na ledě a v letech 1964 a 1965 též dvakrát mistryní Evropy. Od roku 1965 do 1971 společně s bratrem působila v americké letní revui Holiday on Ice. Poté se provdala za amerického komika na ledě a krasobruslaře Jackie Grahama, který se zabýval drezúrou zvířat. Společně žili na farmě v USA v americkém státě Texas a několik let v karavanu cestovali po USA. Dále žili v Anglii, kde Eva Romanová zůstala i po manželově smrti.

Gillian Oliverová je zkušená novinářka, která mimo jiné také pro anglickou církev napsala publikaci o svatbách. U této knihy také chtěla zůstat a neplánovala žádné další publikace. Toto rozhodnutí se však změnilo, když se přestěhovala do městečka na severozápadním pobřeží Anglie, a to do domu vedle paní Evy Graham Romanové. Tyto dvě dámy se přirozeně spřátelily a během jedné báječné večeře si Gillian vyslechla úžasný životní příběh paní Evy a zrodil se nápad na knihu. Společně na knize pracovaly v Evině domě nad šálkem horkého ovocného čaje, než dovedly vše do zdárného konce.

Knihu Gillian Oliverové Eva Romanová – Vzpomínky vydalo nakladatelství Brána, koupit ji můžete mj. na booktook.cz.