Čas jen pro mě

Osmadvacetiletá Anna má život, který by jí mohl leckdo závidět. Bydlí v krásném bytě s úžasným přítelem, jehož firma je na vzestupu, a tak se Anna může plně soustředit na péči o domácnost. Jejich čtyřletý vztah je bez poskvrny a je jen otázkou času, kdy Radim před Annou poklekne a požádá ji o ruku – a Anniny blížící se devětadvacáté narozeniny by mohly být tím dnem, zvlášť když je Radim poslední dobou takový tajnůstkář.

Jenomže namísto zásnubního prstenu se Anně dostane k narozeninám zjištění, že není jedinou ženou v životě svého milého, a mladá dívka je najednou postavena do situace, kterou zatím nepoznala: musí se o sebe postarat úplně sama.

Rychlý sled událostí ji zavede do Velké Británie, aby zde začala úplně novou kariéru – a ne, není to ve velké londýnské právnické firmě, jak si myslí její otec s matkou. Na zapadlém anglickém venkově se jako novopečená au-pair bude muset postarat o dvě nezvladatelné dospívající dívky, pár stejně nezvladatelných smradlavých psů, hejno slepic a zuřivého kohouta, který nebohou dívku zjevně nenávidí.

Ukázka z knihy

Dveře od svého oblíbeného baru Náměstí na Andělu jsem otevírala přesně ve 20.15, tedy tak, jak jsem si naplánovala. Nechtěla jsem přijít ani moc pozdě, ale ani moc brzo, abych mohla již usazené ohromit svým vzhledem. Obyčejně si vystačím s BB krémem a řasenkou, ale při slavnostních příležitostech se díky kosmetickým zázrakům a YouTube tutoriálům dokážu proměnit ve hvězdu ze stříbrného plátna. Nebo alespoň ve hvězdu ochotnického divadla. Každopádně sebevědomí jsem měla posilněné tlustou vrstvou mejkapu, upnutými tyrkysovými šaty, novými lodičkami na rozumně vysokém podpatku a třemi sklenkami chardonnay, které jsem zvládla doma za zvuků hlasité taneční hudby a předvádění se v zrcadle.

„Překvapenííí!“ vřískala Aneta na celý bar, který ještě nebyl řádně rozjetý a jeho návštěvníci čekali na pozdější hodinu a pár koktejlů, aby se mohli odvázat. Všichni se na Anetu dívali s trapným posměškem. Já jsem zůstala v rozpacích stát u dveří.

„Jaký překvapení, vždyť jsem to zorganizovala já, a kde jsou sakra všichni?“ Aneta se nenechala vyvést z míry a přispěchala mi nasadit narozeninovou čepičku. „No já nevím, zatím jsem tu já, a to ti musí stačit!“ řekla rozverně a kopla do sebe zbytek vína. Zřejmě tam už nějakou dobu seděla a nebyla to první a rozhodně ne poslední sklenička toho večera. Anetě jsem záviděla její nepředstíranou sebedůvěru, nebojácnost a ostré lokty. Navíc byla upřímně laskavá a hodná. Známe se už od gymplu a vždycky jsem k ní přirozeně vzhlížela pro její nadhled a racionalitu. Byla přesně ten typ, co se z ničeho jen tak neposere. Byla krásná, takovým tím skromným způsobem. Lesklé hnědé vlasy měla zastřižené na mikádo, byla o půl hlavy vyšší než já a všechno, co si na sebe kdy oblékla, jí strašně slušelo. Nikdy toho nezneužívala.

Podrážděně jsem vytáhla mobil z kabelky a začala jsem vytáčet Radima. Celý den jsem se mu schválně neozvala, zaprvé abych ho nerušila a zadruhé protože jsem na něj byla trochu uražená kvůli ránu. Přirozeně jsem čekala, že on bude na místě první, objedná lahev prosecca a přivítá mě dlouhým polibkem a kyticí růží. Nebo aspoň, že tam prostě bude...

Petra Š. Jirglová (*1988) vždy ráda cestovala – ať už za zábavou, nebo za prací, a tato vášeň stála v základech nejen její úspěšné prvotiny Letuška z Economy aneb Co na Instagramu neuvidíte (2019), ale i románového debutu Všechno nejlepší, Anno, který je volně inspirován životem v její milované Anglii. Autorka o svých cestovatelských zážitcích píše blog TooSweetNothings, kde také komentuje aktuální společenské dění. Je původem ze Sokolova, s manželem a synem však žije v Praze. Bojí se koček.

Román Petry Š. Jirglové Všechno nejlepší, Anno vydává Ikar, koupit ji můžete mj. na booktook.cz.

Vyjde také jako audiokniha pod nakladatelskou značkou Témbr.