Čas jen pro mě

Pokud vyvinete dostatek trpělivosti a lásky, dokáže si i plaché zvíře, jakým králík bezpochyby je, ochočit tak, že vám vzájemné souznění projeví důvěrou a ochotou nechat se hladit na temeni hlavičky či heboulinkém hřbetě.

Jak získat důvěru?

Upřímně řečeno, u králíka poměrně těžko. To plaché, lekavé zvířátko, které vidí výtečně na dálku, ovšem mnohem hůř už nablízko. Z toho plyne jeho lekavost, pokud na něj nebo k němu do klece nečekaně sáhnete, a někdy i nepřiměřená reakce, tedy hryznutí.

S tímto pocitem ohrožením si většinou poradíte za pomoci nekonečné trpělivosti a vlídného promlouvání, kdykoli se ke králíčkovi nebo jeho kleci blížíte.

Malý ušák potřebuje cítit i bezpečí domova. Proto jakmile si malého chlupáče přinesete domů, nechte ho nejprve pěkně zabydlet v jeho novém pelíšku vystlaném čerstvým senem, kam mu po nějaké době dodáte jídlo a pití.

Dalším krokem ke sblížení je vsunout opatrně do klece ruku, hladit ho jemně po hlavince (nikoli přes oči či přes zadeček, to nemá rád – a chovatelé doporučují respektovat to) a tiše a konejšivě na něj mluvit. Druhou rukou mu opatrně vyměňte misku s krmením, případně vodou (z hygienických důvodů je vhodnější napáječka). Časem pochopí, že vaše ruka v domečku neznamená nic nepříjemného či nebezpečného.

Králičí řeč

Králíčci nedokážou reagovat na slova, ale rozeznávají různé zvuky. I malé ušáky je třeba chválit a odměňovat nebo jim naopak mírným tichým hlasem vynadat a potrestat je – vyplatí se doprovázet slovní projev gesty a (nesmějte se) třeba i vrčením! Naučte je reagovat třeba na šustění rozbalované sušenky, klapnutí ledničky apod. Stejně jako děti se naučí tyto zvuky rozeznávat ze všeho nejdřív. Stejně tak se, ovšemže za odměnu, mohou naučit „vítat“ vás po příchodu domů nebo se přijít jen tak pomazlit či si říci o něco na zub.

Ochočený králík se nechává rád hladit, ale znovu je nutné překonat jeho počáteční strach. Vyplatí se hladit králíčka i ve chvíli, kdy ho nechováte, tj. kdy se „snížíte“ na jeho úroveň na podlahu. Několikrát za den ho také můžete vzít opatrně do náruče, ovšem pozor, ušáci potřebují mít podepřeny zadní nožky, aby neměli pocit, že poletují ve vzduchu.

Fakt, že jedinci, kteří nejsou celý den zavřeni v kleci, bývají společenštější a adaptabilnější či dokonce prý chytřejší, je dán tím, že musí s lidskými obyvateli více komunikovat.

Co baští králíci?

Základem je suchá strava, hlavně seno. Dobrá je i krmná směs obilí (ovesné a pšeničné vločky, ječmen, žito, granule), nejvýš však čtvrt hrnku ve dvou dávkách. Podle sezóny pak zelená petrželka a mrkev, její nať, kedluben, listy od ředkvičky. V létě tráva, listy pampelišek (ale nikdy ne mokré, to by se ušák nadmul). A samozřejmě voda.

Na obrušování zubů je nutná větvička ovocného stromu nebo třeba karton. Občas si pro zpestření jídelníčku chlupáč může pochutnat na jablíčku, banánu, tvrdé housce, sušence, piškotu či králičím pamlsku z obchodu.

Králík na kočičím záchodě

Naučit ušáka hygienickým návykům není velký problém. I v kleci si vybere místo na spaní a jiné na vykonávání svých potřeb. A tak stačí často vyměňovat podestýlku (ostatně seno by měl mít ve dne v noci k dispozici v takřka neomezeném množství – králíci prý totiž jedí až 70krát denně, byť v menších dávkách).

Běhá-li králík volně po bytě, lze ho snadno navyknout na tzv. kočičí záchod. Malého králíčka pak stačí pozorovat, a jakmile udělá bobek nebo loužičku mimo vymezený prostor, přeneste ho i s jeho „výrobkem“ na správné místo, aby pochopil.

A pak už jen chraňte šňůry a kabely, prádlo na žehlení i peřiny, neb by se mohl domnívat, že jsou tu pro jeho zábavu a volné použití.