Čas jen pro mě

To se stalo podezřelé jeho synovci, který byl do té doby jediným dědicem. Zalarmoval policii, která nařídila pitvu. Ta prokázala fatální dávku antidepresiva s účinnou látkou klomipramin-hydrochlorid a byly objeveny i stopy po léku snižujícím hladinu cukru v krvi.

Zápal plic

Po zatčení v lednu 1996 Elfriede uvedla, že přemluvila právníka Haralda Schmidta, aby padělal Pichlerovu posední vůli. Pak nastoupila Elfriede s koktejlem léků. Když byl Pichler už na pokraji sil, spolu s Haraldem Schmidtem ho přenesli do vany, starého muže osprchovali studenou vodu a otevřeli na něj okno do mrazivé noci.

Elfriede ještě stačila zavolat záchranku, která muže převezla do nemocnice, kde zemřel na těžký zápal plic. Po zatčení v lednu 1996 se nejprve přiznala k pěti vraždám včetně druhého manžela Rudolfa Blauensteinera. Svou výpověď však po nějaké době odvolala.

Mezitím vydala své vzpomínky v rakouském týdeníku „News“. V nich tvrdí, že neudělala nic špatného a že chtěla nemocným lidem jen pomáhat. 

Kdo byla Elfriede?

Na první pohled to byla taková úplně obyčejná starší dáma. Jejím prokletím se stalo gamblerství. Závislost na hazardních hrách ji postupně dovedla k těm nejtěžším zločinům.

Na svět přišla 22. ledna 1931 ve Vídni, kde vyrůstala spolu s pěti sourozenci v chudé rodině. Brzy se vdala, ale manžel ji opustil krátce po narození jediné dcery Marie. „Od té doby nenávidím muže,“ řekla později.

Dceru Marii se několikrát pokoušela kontaktovat rakouská média. Ta pod příslibem přísné anonymity dala v roce 2017 rozhovor televizní stanici ORF. V něm hovořila o těžkém dětství a o tom, jak se matky bála.

Ďábelský plán

Protože potřebovala peníze, vymyslela Elfriede Blauensteiner přímo ďábelský plán, který jí nějakou dobu vycházel. Začne žít s dobře situovaným mužem, který se k ní nastěhuje. Partner je v dobré zdravotní koncici, pak najednou začne chřadnout.

Stačilo jen budoucím obětem míchat léky na snížení hladiny cukru v krvi s antidepresivy obsahujícími klomipramin-hydrochlorid! Když se jim přitížilo, pokrývala je ledovými ručníky a otvírala na ně okno, aby je podchladila a „pomohla“ jim k zápalu plic. Pak zavolala pohotovost. Smrt obvykle nastala až v nemocnici. A Elfriede Blauensteiner pak dědí!

Tuto „metodu“ rozvinula k takové dokonalosti, že si dopředu naplánovala, kdy oběť zemře. Každou vraždu připravila velice důkladně. Byla opatrná, aby nezanechala žádné stopy. Léky si pokaždé pořizovala v jiné lékárně a podařilo se jí, že umírající byli odvezeni do různých nemocnic. 

Potřebuje peníze na hazard

Zřejmě první obětí byl v roce 1981 Otto Reindl, správce domu, kde bydlela a o kterého pečovala. Zdědila po něm docela slušný majetek a peníze. V té době už ale začala hrát v kasinu a peníze se rychle rozkutálely.

Následoval druhý manžel Rudolf Blauensteiner. Zemřel v srpnu 1992 poté, co strávil 10 dní v kómatu. „Rudi si zasloužil zemřít,“ bez sebemenší lítosti později řekla vdova. Ve stejném roce její péči nepřežila také starší zámožná čtyřiaosmdesátiletá sousedka Franziska Koeberl. Vkladní knížka se 170 000 eury a heslem „nebe“ nevydržela dlouho. Při 230 návštěvách kasin za rok se po penězích doslova zaprášilo…

Jeden za druhým

Bylo třeba rychle najít další oběť. Stal se jí v roce 1994 Friedrich Doecker. Všechno postupovalo podle stejného scénáře – seznámení, sestěhování a postupné chřadnutí muže, pohotovost, smrt. Po něm přišel již zmiňovaný Alois Pichler.

Elfriede nikdy neprojevila žádnou lítost nad svými činy. V průběhu ostře sledovaného soudního procesu dokonce nad hlavu zvedla kříž a parafrázovala slova Piláta Pontského „Nikdy bych nikoho nezabila, myji si nad tím ruce.“

Za tři prokázané vraždy – u ostatních nebylo možné najít přesvědčivé důkazy – byla v roce 1997 odsouzena k doživotnímu trestu. Právník Harald Schmidt, který jí pomáhal falšovat závěti, dostal sedm let.

Elfriede nebyla žádný gamblerský troškař: celkově v hazardu utratila kolem 1 100 000 eur! Veřejnost napjatě očekávala, že o svém životě napíše knihu. K tomu nedošlo, protože v roce 2003, po šesti letech ve vězení zemřela na nádor mozku.