Čas jen pro mě

Jedenáctý český král, pozdější císař, který v naší zemi vládl pod všeobecně známým jménem Karel IV., se narodil v Praze dne 14. května 1316 jako Václav. Své slavnější jméno dostal od francouzského kmotra, kterým nebyl nikdo menší než samotný král Francie Karel IV. Sličný. Do jeho země byl dán Václav „na vychování“ svým otcem Janem Lucemburským jako šestiletý chlapec. Odjížděl z ní roku 1331 jako vzdělaný jinoch, zkušený však už též ve věcech lásky. 

Po matce Elišce Přemyslovně byl Karel IV. dědicem české země, tatínek Jan Lucemburský ho zase spojoval s rodem římských králů, a to prostřednictvím Karlova dědečka Jindřicha VII. A ten měl zase za manželku sestru francouzského Filipa IV. zvaného Sličný (to je ten, co zničil templáře – ale to už bychom přespříliš odbočili). Není tedy divu, že měl náš Karel IV. našlápnuto na ty nejvyšší světské posty v Evropě. A když k jeho původu připočteme osobní rytířskou statečnost, dokonalou znalost několika evropských jazyků a vůbec vysokou vzdělanost, schopnost politikařit, a to dokonce i ve věcech lásky či spíše státnických sňatků, není divu, že to dotáhl tak daleko!

Párkrát králem a pak císařem

Z „pouhého“ moravské markraběte se postupně, vojensky i politicky, vypracoval také na krále lombardského (italského), burgundského či lucemburského. A nakonec se přes post krále římského stal samotným císařem Svaté říše římské, tedy vládcem všech říšských království. Dosáhl tak postu nejvyššího vládce na Zemi (minimálně tedy v Evropě!), nepočítáme-li ovšem papeže. Ten ale oficiálně nemohl být ženat (ač také mnozí papežové měli nepřeberné množství milenek). To Karel IV. mohl, a také si to užíval. Ženatý byl celkem čtyřikrát a jeho oficiální ženy mu porodily celkem jedenáct dětí. Do toho měl ovšem po celý svůj život nejrůznější milostnice a s nimi nespočet levobočků. K poslednímu z nich se oficiálně přiznal rok před smrtí, a to mu bylo přes šedesát let! Ale nepředbíhejme...

Poprvé ženat v sedmi letech

„I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jménem Markéta, zvaná Blanka...,“ píše o svém otci Janovi potažmo o své svatbě Karel IV., a to ve vlastním životopise „Vita Caroli“. Ale pozor: to mu bylo pouhých sedm let, ostatně stejně jako jeho „novoženě“ Blance z Valois. Nešlo však o nějaké tradiční zasnoubení, které tehdy papež v případě dětí vysoké evropské šlechty povoloval již v sedmi letech, nýbrž o papežem zcela výjimečně povolovaný a církví požehnaný sňatek zvaný „matrimonium“. I tak se ale jednalo o sňatek symbolický, obě děti dál žily odloučeně. Sexuálně spolu začali žít až po roce 1330, kdy byl Karel tatínkem „odvelen“ do Lucemburska, kde oficálně přebíral správu země. Manželka Blanka odjela s ním.

Romantický únos vlastní manželky

Zpočátku však ani v novém působišti nebylo mladičkým manželům umožněno žít spolu sexuálně. Hlídal je další Karlův strýc, trevírský biskup Balduin, který podle dobových záznamů dohlížel na to, aby zatím „...obě děti“ bydlely odděleně a stýkaly se jen „...pod přísným dohledem“ v rámci oficálních událostí. Jenomže: vzhledem k dobovým praktikám lze předpokládat, že patnáctiletý Karel byl už dávno do tajů lásky zasvěcen „zkušenými“ dvorními dámami, a navíc: zjevně se zamiloval do své čtrnáctileté „manželečky“. Také ona po něm zatoužila. A tak se Karel zachoval jako pravý rytíř – svoji ženu a lásku jednoduše unesl.

„Svou ženu jsem konečně s jejím tichým souhlasem unesl z Lucemburku na zámek Durbui...,“ vypráví ústy literárního Karla IV. spisovatel František Kubka. „Arcibiskup Balduin byl o mém činu zpraven rychlým poslem... Musil chtě nechtě schválit, co se stalo, a dovolit Blance a mně, abychom od onoho dne byli stále ve dne v noci spolu...“. A jak sladce prý „...zpívali slavíci v Durbui...“ oné první noci! Jenomže netrvá dlouho – a kralevic Karel je povolán svým otcem na pomoc do Itálie, kde se bojuje, dobývá, plení, pálí, znásilňuje. Ale i jinak jsou zdejší dámy k dispozici. Zejména pak mladičkému erotomanovi Karlovi, vítězi mnoha bitev, jemuž se otevírají brány dobytých měst, pokladnice jejich vládců, ale také klíny zdejších romantických milostnic, místních dam a dívek.

Italská dobrodružství

První Karlův pobyt na území dnešní Itálie, dodnes tak vyhlášené erotickým nadstandardem, je naproto specifickým údobím jeho života. Začalo to tím, že král Jan vyzval svého patnáctiletého syna, aby se přestal povalovat v Lucembursku a vyrazil jej vojensky podpořit v jeho italském tažení. A to zde přitom (kdedo zná jistě slavný film „Slasti otce vlasti“ s proslulým svůdníkem Milošem Kopeckým v hlavní roli!) byl bohémský rytíř a dobyvatel ženských srdcí Jan Lucemburský obklopen svéráznou družinou „...tvrdých a rozhodných mužů, jejichž vojenské ctnosti se vyčerpaly v pravidlech vnějšího chování, nepronikly však do vybrané morálky,“ jak se dočítáme u historika Ferdinanda Siebta. Chce tím říci, že to byli prznitelé čehokoliv, od pozemských či církevních statků na dobytých územích, až po všudypřítomná ženská náručí a klíny. A mezi ně nyní náš mladičký kralevic zapadl a nasál plně jejich styl a nekonečné vůně života. Stejně jako Karlův poživačný otec, s korbelem vína věčně v ruce, a stále také v náručí krásných žen. A to si Karel svého času vedl ještě mnohem nekompromisněji...

Napříč postelemi

„Nech už ty měštky na pokoji, Karle,“ domlouval Jan synovi opakovaně, neboť jeho bezuzdné erotické úlety, kdy souložil napříč dobytými městy – matky, dcery a dokonce i vnučky –, kazilo královo jednání s manžely, otci či dědečky na vedoucích postech dobytých měst. Nejeden ctnostný a slovutný měšťan si tu opakovaně stěžuje králi Janovi, že mu mladičký princ a synek nekompromisně svedl někoho z domácího fraucimoru (to jako ženy). Anebo případně celý.

Mezi šestnáctým a osmnáctým věkem svého života byl Karel v Itálii doslova jako utržený ze řetězu: byl skvělým bojovníkem, pasovaným záhy na rytíře, ale též nekonečně aktivní v ženských ložnicích či náručích v zásadě kdykoliv a kdekoliv. A jak na to Karel v pozdějším „moudrém“ věku vzpomíná na stránkách svého životopisu Vita Caroli?

„V té době jsme byli v Lucce ...“ (a jinde v Itálii) „..., ďábel který stále hledá, koho by pohltil, a nabízí lidem slasti... ponukl nám lidi špatné a zkažené, kteří se ustavičně drželi při našem otci, aby nás svedl z cesty pravé do osidel špatnosti a smilství, a tak svedeni byvše od lidí zkažených, byi jsme zkažení spolu se zkaženými...“.

Dobrá výmluva, co?!

Ale pojďme k dalším Karlovým manželkám a dětem...

Další manželky mu zajistily erotickou jistotu, potomky, bohatství a moc

Roku 1334 dorazí Karlova první manželka Blanka do Prahy, jenomže oni dva už si v tu dobu zase až tak zcela nerozumí, Karel často odjíždí ze země a jeho choť si začíná zvykat na jeho nepřítomnost. Porodí mu dceru Markétu, ale nikoliv tolik žádoucího syna. Karel se pohádá s otcem a vyráží na „divoký“ rytířský výlet do Itálie, zatímco Blanka je ve vyhnanství na brněnském královském hradu Špilberk, kam se za ní Karel časem vrátí a výsotně si eroticky užívají.

Ale život jde dál divokým tempem: umírá král Jan v bitvě u Kresčaku, Karel se ujímá vlády. Do toho mu ale umře Blanka. A tak má volnou ruku k prvnímu zásadnímu politickému sňatku s Annou Falckou. K tomu získává zásadní hlas fackého markraběte – a je zvolen za římského krále. Anna mu porodí syna Václava, kterého Karel ještě jako robátko zasnoubí s výhodnou partií – se čtrnáctiletou Annou Svídnickou, významnou šlechtičnou z bohatého severu. Jenomže pak jeho synek umře a krátce na to i jeho druhá žena.

A co udělá skvělý politický stratég Karel?

Ožení se s nevěstou svého zemřelého synka, s Annou Svídnickou...

A život dál běží jako splašený...

Svou třetí ženu Annu Svídnickou si Karel IV. bere jen čtyři měsíce po smrti předchozí manželky. A v posteli se činí, neboť tady jde o „politický kapitál“, jak se říkalo dětem všech zásadních panovníků. Karel – jako zásadní panovník Evropy – je hodně na cestách, ale i tady souloží jak divý, třeba i ve speciálně upraveném kočáře... Jde o potomky, ale hlavně o to je dále výhodně oženit či provdat. A pokud vás zarazí věk aktuální novomanželky, tedy čtrnáct let, pak vězte, že v té době byla dívka oficiálně vhodnou partií na vdávání – i jako matka budoucích dětí – v 11 letech! Takže Karel si zcela legálně užívá mladičké víly, a vlastně i samotná Anna, hrdá na svůj post, je krátce na to korunována římskou královnou. A nakonec i císařovnou. A ke všemu dá Karlovi kýženého syna. Známe ho každý: je to budoucí český král Václav IV. Jenomže pak Anna umírá při porodu druhého dítěte, dle neoficiálních zpráv také syna.

…ale všechno má svůj konec...

...a tak se Karel žení ještě počtvrté: s krásnou, nesmírně plodnou a vladařsky schopnou Alžbětou Pomořanskou, jak ji ostatně známe ze slavného Podskalského filmu „Noc na Karlštejně“ se subtilní Janou Brejchovou v roli královny, jež překvapivě „... trhá pancíře a láme meče jako perník“. A tahle žena potom Karlovi, vedle dcer, dá ještě dva zásadní syny, z nichž tím prvním je budoucí český a král a římský císař Zikmund Lucemburský, zvaný též Král Slunce, u nás díky Jiráskovi také „Liška ryšavá“. Mimochodem: veliký milovník, který dokonce svoji promiskuitní manželku Barboru pravidelně nabízel přátelům do postele. Však ho taky zabila.

Ale to už by snad stačilo, dámy, ne?!?

Co myslíte?!