Čas jen pro mě

Kromě romantického Máje a dalších oficiálních literárních děl se po Máchovi zachoval i jeho osobitý erotický deník, který ale neměl nikdy vyjít tiskem.

Máchův deník

Však si ho taky psal šifrovaným písmem, které po jeho smrti rozluštil dobový šťoural a milovník tajemna, spisovatel Jakub Arbes. A když si pak, patřičně zděšen, četl Máchovy neskutečné erotické zápisky, neboť on byl Karel Hynek opravdu těžký erotoman s výraznými sklony k sadismu, podle jedněch literárních kritiků se Arbes zděsil a text prozatím před světem utajil, aby tím nenarušil pověst dobového národního hrdiny, podle jiných prostě jen nebyla správná doba pro to, aby drsný erotický text vyšel. V dnešní době je však už možné všechno. Máchův kompletní deník s přiloženými pornozápisky vyšel roku 1993, poprvé pak v zahraničí roku 1976 samizdatem.

Karel Hynek s Lori (o níž kdysi filmový režisér František Vláčil prohlásil: „Ona byla domácí puťka, slepička, on kobra.“) prováděl hotové orgie, a to v zásadě každý den, nejméně vždy třikrát po sobě, a dohromady někdy i sedmnáctkrát. Alespoň se to v Máchově osobním deníku dočítáme. Zapsal si třeba: „...Vzadu jsem ji fikal... Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se že chci hluboko...“ – a to už psal o „picání“ do řitního otvoru. Jinde píše: „...Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí.“ Ale na to nikdy nedbal a svůj chtíč vždy ukojil až do konce. Svoji Lori drsný erotoman Mácha rozhodně nešetřil.

Co na to odborník?

Psychiatr by ho označil za psychopatického erotického sadistu, ale podivné je, že přes všechny tyto drsné sexuální ataky ho Lori nikdy neopustila. Na to je taky diagnóza. Romantik by řekl „Láska“, psychiatr „masochismus“. Však třeba, jak píše Mácha: „... Křičela, abych přestal. ´Est tut weh. Jesuskote!´ ...“, ale on pokračoval, jak píše: „...ještě sedmnáctkrát.“ Úctyhodný výkon na úctyhodně obětavé oběti. Sexuální maniak masochistická psychopatka? Anebo romantický milovník a (za)milovaná žena?! Navíc byl Mácha neskutečně žárlivý, a tak svou Lori sužoval i touto cestou.

Literární dílo a jepičí sláva českého hrdiny

Vedle již zmíněného Máje napsal Mácha i několik kratších próz stejně tak romatického charakteru, jako třeba „Cikáni“ a další. Ve světle jeho osobního deníku pro nás však poetické jinotaje Karla Hynka Mácha jako třeba „...o lásce šeptal tichý mech“ či jak „...jezero hladké v křoví zvučelo temně tajný bol“ dostávají úplně jiný význam...

Erotický deník Karla Hynka z roku 1835 Arbes rozluštil roku 1884, tedy již dávno po Máchově neromantické smrti po zápalu plic. Podle jiných zemřel na choleru: v den své plánované svatby s těhotnou Lori.

Text deníku zmizel ze světa na více než 150 let. Kolem Karla Hynka Máchy se totiž mezitím vytvořil národní kult. Zrodil se mýtus. K jeho hrobu do Litoměřic se konaly národní poutě, později byly Máchovy ostatky slavnostně převezeny na pražský Slavín.

Pohodář

Nenasytný erotoman Mácha prováděl i „samohanu“, jak se tehdy v odborných kruzích říkalo: „Hned časně ráno onanie,“ nezapomíná si tu a tam poznamenat Mácha tajným písmem: „...19. září … uvečer (pozadu), 23. září – Ráno (onanie)...“ a tak dále. Přiznává v deníku, že Lori tvrdě citově vydíral a také se netají svou žárlivostí a chorobnou podezřívavostí, kdy Lori střídavě spílá, že jistě nebyl prvním ani není jediným mužským. Na druhou stranu v deníku píše i takové „romantické“ věci, jako „...Koupil jsem dole pro Lori jehelníček za půl zlatky.“

Drsný bohém a rozervanec

Tak to byl taky Karel Hynek Mácha, který svou rozervanou duší romanticky trpěl pro lásku, ale rozhodně se neodříkal obcování tělesného. A byl to bohém jako víno: dokázal v Litomeřicích zmlátit opilého kata, lezl přes plot za holkama a dovedl pěkně „zakalit“, řečeno moderní terminologií. Třeba když s bohémským přítelem vyrazili pěšky do Itálie, během čtrnácti dnů vypili přes čtyřicet litrů vína. V Lublani už je trápila kocovina: „Mysleli jsme, že nedojdem.“

Máchovi současnící mu davají řadu protikladných přídomků jako „milý“ i „divoký“, „přátelský“ či „nesnesitelný“, „arogantní“ ale též „vřelý“, stejně jako „panovačný“ a „ješitný“. Osobní přítel Karel Sabina o Karlu Hynkovi prohlásil, že je osobou „velepodivnou“, a decentní Karel Jaromír Erben ho pokládal někdy až za „nepříčetného“.

Jo, ale byl to nejspíše chlap jaksepatří!