Čas jen pro mě

Jako rodilí Evropané žijeme v jakémsi gurmánském či prostě jen potravinovém paradoxu. Zatímco v naší zemi, a do jisté míry i v rámci „moderní“ Evropské unie, se prosazuje takzvaná „zdravá strava“, která by podle odborníků neměla obsahovat příliš mnoho tuků, co nejméně cukrů a má být co možná důsledně prostá alkoholu, praví gurmání – a jak už samotný název napovídá – prezentovaní zejména Francií, ale i jinými tradičními (zejména středomořskými) národy, žijí zcela jinak. Vaří se tu kaloricky bohatá jídla, velmi často za účasti nejrůznějších alkoholů, a ten také tito tradiční gurmánští strávníci při jídle hojně konzumují. A přitom se dožívají vyššího věku za mnohem lepšího zdraví než my, kteří si odtrhujeme od úst a snažíme se údajně „jíst zdravě“...

Malá exkurze do francouzské kuchyně

Francouzská kuchyně patří mezi nejoceňovanější kuchyně světa, její gastronomie dosahuje vysoké úrovně a k tomu zde také potkáme odpovídající vysoké ceny v gurmánských restauracích. Důraz je kladen na kvalitní úpravu jídel a jejich pečlivou prezentaci.

Jakýmsi základem jsou tady vína a sýry, ale Francouzi milují také ryby a mořské plody jako třeba ústřice, slávky, kraby, humry, langusty, mořské šneky. Nepohrdnou ani rozličnými druhy masa od jehněčího a skopového přes hovězí, telecí, vepřové až po zvěřinu. Jedí hodně vnitřností a vyrábějí nejrůznější paštiky. Nezřídka tučné paštiky, připravované obvykle na víně či za účasti jiného alkoholu. Maso pak hojně doplňuje zelenina. Jako opravdoví gurmáni pak Francouzi jedí také křepelky, šneky, žabí stehýnka či drozdy. A jak už bylo výše řečeno, veškeré výše zmíněné potraviny jsou v samotných kuchyních i restauracích spojeny s nejrůznějšími druhy alkoholu, na nichž se potraviny dusí či třeba flambují, ale každopádně se jimi hojně zapíjejí: od slabého cideru přes nejrůznější vína až po rozličně silné pálenky, odlišné dle oblastí.

Nezbytné víno

Víno je ve Francii základem veškeré gurmánské i prosté kuchyně, vždyť Francie je největším producentem vína na světě. Zdejší systém pečlivě kontrolovaného označení původu zaručuje, že pod konkrétní značkou najdeme vždy jen víno z konkrétního regionu, a to v počtu přesahujícím stovku druhů. Ve Francii ostatně vznikla celá řada odrůd, které se dodnes pěstují po celém světě. Lahodně nám znějí známé názvy jako Cabernet Sauvignon, Chardonay, Pinot noir, Savignon, Syrah, Merlot a mnohé další. A co teprve vyhlášené šampaňské víno, pocházející z regionu Champagne, které je dodnes proslulým symbolem pro všechna šumivá vína! Opomenout jistě nesmíme ani lehoučký – tedy lehce alkoholický (obsahuje 2 až 8,5 % alkoholu) – nápoj Cider, vyráběný kvašením z jablečného džusu, v Bretani tradičně podávaný k palačinkám.

A co teprve kořalky!

Bez tvrdého alkoholu se ve Francii také neobejde žádná pořádná gurmánská hostina. Takový Cognak je vinná brandy, pojmenovaná podle malého městečka v západní Francii. Z něj se pak vyrábí například likér Grand Marnier, používaný často do míchaných nápojů a do jídel – budete se divit – opět například při výrobě palačinek. Z Gaskoňska pochází vinná brandy Armagnak, vůbec nejstarší brandy destilovaná ve Francii (už od 14. století). Pastis je anýzový likér a oblíbený aperitiv, který obsahuje 40 až 45 % alkoholu. Pije se po celé Francii, ač je nejvíce spojován s jihovýchodní Francií, převážně tedy s Marseille. Calvados je jablečná brandy z Dolní Normandie, kde se jablečné sady nacházely už v 8. století za Karla Velikého a jako pálenka se proslavil zejména za Francouzské revoluce. Nesmíme také zapomenout na Créme de cassis, sladký tmavě červený likér z černého rybízu, ve francouzské kuchyni též hojně užívanou burgundskou specialitu, kterou mimochodem miloval sám velký detektiv Hercule Poirot. Oblíbeným aperitivem je ve Francii kir, což je koktejl bílého vína právě s Créme de cassis. A co třeba Guignolet, likér z divokých třešní o zhruba 12 % alkoholu, vyráběný v regionu Anjou, stejně jako oblíbený likér Cointreau obsahující kůru z hořkých pomerančů?!

Obžerství či základ dlouhého a zdravého života?

Jak je tedy možné, že si tihle Francouzi – a jak už bylo řečeno i další středomořské národy jako třeba Italové či Řekové – tak hojně užívají života, krmí se bez ohledu na údajně škodlivé tuky, cukry a vůbec kalorie, holdují nejrůznějšímu alkoholu každý den a víc než hojně, a přitom se těší výtečnému zdraví a dožívají se vysokého věku?! Není náhodou „...něco shnilého v našem státě“, řečeno slovy klasika Williama Shakespeara? A co na to naši bojovníci za zdravou výživu a především proti škodlivosti alkoholu, nejlépe pak v jakémkoliv množství, kteří dokonce doporučují zcela nulovou konzumaci alkoholu.

Opačný extrém

Třeba takový MUDr. Karel Nešpor, český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí, jehož celoživotním posláním je boj nejen proti alkoholismu, nýbrž proti jakémukoliv pití alkoholu vůbec, tvrdí, že i jedno pivo je škodlivé, a „...člověk, který v životě vypil vice, než dvě piva, je alkoholik“. Doktor Nešpor, který své pacienty a potažmo náš všechny, plošně straší démonem alkoholu, napsal více než třicet knih právě o léčbě návykových nemocí, józe či relaxaci, což je jistě chvályhodné, nicméně není náhodou jeho opačný extrém také škodlivý? Je opravdu nutné, aby ke zdravému životu člověk přistupoval jako zcela zatvrzelý odpůrce sladkého hédonismu čili užívání života? Je třeba si odpírat dobré jídlo a dobré pití, byť i alkoholické? Také naše kultura přece vyrostla na kultuře výtečného pití, zejména tedy piva a vína. Jistěže jsou mezi námi alkoholici, kteří jsou závislí a nemocní a pít prostě nesmějí, stejně jako člověk s nemocným žlučníkem či játry nesmí jíst tučnou stravu. Registrovaných alkoholiků je u nás dnes kolem dvou a půl miliónu lidí, z toho asi třetina žen. Jenomže je nás tu mnohem víc. A my přece toužíme po dobrém jídle a pití, není-liž pravda?! Máme si ho odpírat?

Pozor na nebezpečí

Je nicméně vhodné také připomenout, že mezi ženami a muži je určitý fyziognomický rozdíl, takže pokud jde o alkohol, pak i tady jsou rozdílné dispozice. Jaké? Už od pohledu se ženské tělo poměrně výrazně odlišuje od mužského. Vizuálně. Pak jsou tu ale fyziologické odlišnosti, a právě ty hrají největší roli ve schopnosti pijících osob k jeho odbourávání. Podle odborníků, především lékařů „...mají ženy například nižší obsah vody v těle, vyšší obsah tuku a také menší játra než muži“. No vida! Problém je pak v tom, že alkohol se rozpouští ve vodě a játra obsahují enzym, který ho přeměňuje. To je hlavním důvodem, proč má žena vždy vyšší hladinu alkoholu v těle, přestože ho vypije stejné množství jako muž. A mimochodem: tohle silnější působení alkoholu pak způsobí, že i případná závislost se u žen rozvíjí rychleji. Tak pozor na ni a s chutí do života!

Co vy na to, dámy?!